„Kde to jsme, probůh,“ posadil se Johann na pohodlné posteli vyhrazené pro návštěvy.

„V hnízdě vyšší šlechty, příteli Johanne, avšak necítím se nejlépe, poněkud mě bolí hlava,“ naříkal Matyáš z vedlejší místnosti. „Zbroj mám všechnu, takže pravděpodobně nejsme vězněni,“ řekl rádoby žertem, ale do smíchu mu příliš nebylo.

Ozvalo se zaklepání na dveře a vešla mladá služebná s pozváním na snídani.

„Nechť se tedy pánové oblečou a sejdou dolu do jídelny,“ tlumočilo děvče přání své paní.

„A co Jan,“ zeptal se Johann zbytečně a mávl rukou, když si to uvědomil.

„Pravděpodobně strávil noc s komtesou z Grafendorfu, toho jistě hlava nebolí,“ odpověděl Matyáš.

„Možná má jiné potíže,“ zasmál se Johann a Matyáš také.

Než sešli do jídelny, vzmužil se Matyáš natolik, že nevypadal na to, co skutečně vypil a Johann, kterému to bylo jedno, se zajímal jedině o to, co dostanou k snídani. Na hraběcím dvoře nečekal chléb se sýrem, který už snídal mnohokrát.

První překvapení čekalo v podlouhlé místnosti, vybavené dlouhým stolem, na jehož čele seděla sama komtesa Josefina Eleonora a naproti jejich druh Jan. Pokynul jim, jakoby zde byl doma a usadil je po své pravé a levé ruce.

Pečená kuřata chutnala výborně, sličná obsluha v podobě dívky, která je na snídani zvala, se činila. Matěj donesl džbán z městského pivovaru a Matyáš se snažil nahýbat korbel, aby ho přešla bolest hlavy.

Komtesu obsluhovala stará nerudná komorná, jež se k hostům vůbec nepřiblížila a stíhala je pohoršenými pohledy. Pravděpodobně jí došlo, koho její paní hostí a nedávnou noční příhodu rozhodně nepovažovala za lákavé dobrodružství.

Po jídle, když byly poháry náležitě dolity, poslala paní služebnictvo pryč a pokynula Janovi, aby začal mluvit.

„Abych vnesl světlo do našeho jednání, tedy jednání mne a zde komtesy z Grafendorfu,“ začal rozvláčně, avšak kyselé obličeje druhů jej přiměly zanechat počáteční vzletnosti a přejít rovnou k věci.

„Zkrátka, když jsem byl, podotýkám, že nespravedlivě, obviněn z jakýchsi nekalostí proti zde přítomné komtese (Johann skryl hlavu do dlaní a Matyáš si nahlas odkašlal), prostě jsem musel odejít a náš majetek byl zkonfiskován.

Správcem se stal Wolfgang von Grafendorf, tedy švagr Josefiny. Josefina je starší, ale neprovdaná a tak všechno přešlo na její sestru. Bylo to úmyslné a plánované, já jsem jen obětí,“ politoval se Jan.

„Ten majetek, Jene, byl jistě nabyt poctivě, že?“ ujistila se naoko komtesa a odhalila řadu nádherných zubů. Ostatně celý její vzhled byl natolik impozantní, že Johann pil poněkud méně a snažil se chovat slušně a Matyáš se velmi trápil, jelikož si byl jist, že tak krásnou ženu v životě neměl.

„To není podstatné,“ pokračoval Jan za milého úsměvu hostitelky. „Prostě dvorec Kolštejn je hlídán a my se tam potřebujeme dostat. Takže budeme spolupracovat, abychom ošálili pana Wolfganga a co nejrychleji a nenápadně odvezli, co potřebujeme.“

Po tomto proslovu zavládlo ticho. Jednak to byl Janův majetek, takže nikomu jinému o něm rozhodovat nepříslušelo, jednak byl nabyt za zvláštních okolností a také bylo jasné, že ať už to bylo včera, jak chce, Jan byl komtesou bezpečně poznán, takže mu ani nic jiného nezbývalo.

Mohl sice prozradit samotnou Josefinu, možná by o takovou informaci byl zájem, ale nedalo se předpokládat, že by za ni byl ušetřen, nebo snad dokonce odměněn, o majetku snad nemá smysl se ani zmiňovat.

Byla to zřejmě jediná možnost, jak se ke Kolštejnu vůbec dostat a lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše, to platilo ve všech dobách stejně.

Errata:

30.05.2021 15:35