Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Vedení společenstva Freefighterů, svobodných válečníků, se dnes sešlo v Indiopolisu, ve své centrále. Byla to původně hospoda, ale její zasedací sál byl vyzdoben standartami jednotlivých skupin i spoustou vlajek, které ukořistili v různých částech světa. Ze zdí shlíželi padlí kamarádi na obrazech, lemovaných jejich záslužnými kříži a medailemi, okolo visely trofejní či proslavené zbraně. Úplně dole pak byly fotografie a všelijaké dokumenty o padlých a zničených nepřátelích, jejich lodích, letadlech, opěrných bodech a tak. Řada veteránů mohla dělat v tom divném museu průvodce.

Organizace FF má některé zvláštní vlastnosti. Jednou z nich je, že se do ní nepřijímá ani z ní nevylučuje; freefighterem je ten, kdo si jím přeje být a po dobu, kdy má chuť a odvahu bojovat za peníze. Bojovníci se mohou sdružit do pluků a zvolit si velitele, ale taky můžou zůstat samostatní a dávat se do služby tomu, kdo víc zaplatí. V určitých obdobích nastává prudký vzrůst zájemců, ale po přílivu přijde zase zákonitě odliv, když hrdinové zmizí ve světě, někteří padnou, další se vrátí s těžkými zraněními a sem tam někoho zavřou a marně pátrají po jeho totožnosti.

Právě teď se srotil velký počet mladých, spojených jednou krutou křivdou: nebyli přibráni do hry o Costa Negru. Uznávali, že do letadel se už víc lidí nevešlo a že velitelé brali raději osvědčené veterány, ale na druhé straně měli pocit, že kdyby tam byli oni, určitě to dopadlo líp. V tom nejasném vzteku poroučeli pivo za pivem, prokládali to kořalkou a občas i něčím, co patří do oboru chemie. Tabák kouřili málo, zato trávu hodně.

Páni důstojníci a jiní hrdinové čekali na příchod plukovníka Chrise Everetta, který se ohlásil, ale jeho letadlo mělo zřejmě zpoždění. Prozatím kritizovali velení:

„Mike Cross dělá dobře, že to vzdává! Stejně to nebyl žádnej velitel – do boje nechodil a ty jeho kšefty stály za pěkný hovno. Když se nabízelo něco doopravdy pěknýho, vždycky to zakázal...“

„Co tak například?“

„Třeba právě kšefty v Africe! Tam se pořád něco děje; ale Mike nám to nikdy nedovolil, že by se to nelíbilo vládě. Nebo mi pak nabízeli dělat instruktora v Pákistánu, u mudžáheddínů. Jenomže to mi taky neschválil, že prej bych se dostal do konfliktu s našima spojencema!“

„Aspoň teď ví, za co stojej spojenci! Už nebudem na nikoho spoléhat, všecko si uděláme sami!“

„A postavíme si pořádný ceny! Ta Costa Negra je aspoň k něčemu, že vyšroubovala taxy; jinak by si kdekdo myslel, že se mu dáme podřezávat za nějaký drobný!“

„Jestli si nás ještě někdo najme! Po tomhle debaklu se nám všude vysmějou!“

„Jakej debakl? Vrátili se všichni a ve zdraví, tak co? Pustili nás, protože se nás báli!“

„Taky se to dá brát, že nás nerozmáčkli jako štěnici, protože by si od nás jenom umazali palec!“

„Hele, co se stalo, je vina komthura! My jsme nic nezvrtali, my jsme čistý!“

„Hoďte na něj všecko – až po krk do hoven! To je kamarádství!“

„Když to balí, tak bere na sebe všecko, co zprasil, to je snad normální zákon! Vždycky se to tak dělá!“

Kapitán Sid Hawker, kandidát na velitele, seděl vzadu u baru a mlčel. Mlčel moudře, neb tušil, že cokoliv řekne, bude použito proti němu. Mezi podobnou smečkou to nebývá lehké a než si získá neotřesitelnou autoritu, bude to chvilku trvat.

Vstoupil Luciper Wang, celý v černém, s tváří anděla smrti. Někteří z přítomných ho zdravili, jiní mu radši uhýbali z cesty. Rozhlédl se, uviděl Sida a přišel si sednout k němu.

„Tak co tomu říkáš?“ ptal se ho Sid.

„Srabárna.“ řekl Luciper a sedl si.

„Koukám, šéfa perou jako špinavý prádlo.“

Luciper nakrčil nos, vzal Sidovu sklenici a ochutnal. Zkřivil obličej odporem. „Co to piješ, prosím tě?“

„Pivo Pilsner Urquell, přímo z Plzně. Co ti na tom nechutná?“

„Břečka pro zhovadilý bělochy!“

„To bych chtěl vidět, co piješ ty!“

Luciper jen mávl rukou. Vytáhl z kapsy cigarety: černý znak na černé krabičce, i cigaretový papír byl černý a tabák jakbysmet. Nabídl Sidovi, který si cigarety překvapeně prohlížel, pak mu připálil zapalovačem, který byl rovněž matně černý. Plamínek měl ovšem normální barvu.

„Seš, jak vidím, nacionalista...“

„Lepší než nějakej posranej bělouš.“

Sid na chvíli zmlkl. Pak řekl: „Povídej, jak se ti žije!“

„Žilo by se líp, kdyby na mě tvý lidi nestříleli na potkání!“

„Ani já nemám rád, když na mě tvý lidi střílej.“

„Dal jsi zabít černýho Andy Ashera. Nediv se, že je to naštvalo!“

„Andy Asher byl křivák, i když byl černej. A jestli to nevíš, donášel bílejm fízlům!“

„To kecáš! Jak to víš?“

„Vím to, no! Fízlové to práskli mně a já ho dal sledovat. Zato tvý chlapi odpráskli toho Řeka v přístavu...“

„Šmelil s herákem a nadával nám černejch sviní. Máš pěkně divný kamarády, Side!“

„Že šmelil s heroinem, to vím; nechával jsem ho, ježto jsme po něm šli. A že vám nadával? Já ti taky nadávám na potkání!“

„Kvůli jednomu zabitýmu běloušovi snad nemusíš hned dělat zle! Ostatně já to nenařídil, to udělali kluci z Černejch Pantherů!“

„Já jsem taky nenařídil střílet zrovna po tobě!“

„Sem ti vděčnej. No, však žiju.“

„Já taky žiju, takže je to O.K.“

Chvíli mlčeli a kouřili. Pak řekl Sid: „Slyšel jsem, že jsi se tuhle oženil!“

„Jo. Tady v Indiu. Krásná holka...“

„Která – možná, že ji znám?“

„Pochybuju. Agami Wannassada-wa-Beeko.“

„Zajímavý jméno. Čarodějnice, tuším. Černoška?“

„No dovol? Co si o mně myslíš?“

„Vždycky jen to nejhorší. Tak co?“

„Nejkrásnější žena je černá žena...“

„Hm... no, já ti to přeju.“

Luciper na něj podezíravě zašilhal, ale pak to považoval raději za lichotku. A řekl: „Nevíš o nějakým lepším kšeftu? To víš, teď musím shánět jenom ty výnosný, když se starám o rodinu!“

„Jo, tak ty budeš mít děcko?“

„A proč bych si ji jinak bral? Předevčírem se vyklubalo...“

„Pane Bože, a kapku neporučíš? Co je to, kluk?“

„Ty máš jenom jednu a tu samou představu, co ty druhý, Side. Holka to je!“

„To je snad jasný, jsou jen dvě možnosti.“

„Tak koukej!“ chytil ho Luciper za rameno, „Moc se nevytahuj! Kdyby to byl kluk, sám víš, co by s ním bylo. Byl by to smrti jen špinavej negr, freefighter, řemeslnej střelec, nejhorší póvl, jakej po světě chodí. Jenomže má dcera bude princezna! Princezna, Side, za to ti ručím! Vychovám si ji – budu ji nosit na rukou, chápeš? A na sobě nebude mít nic, co by nebylo ze zlata! Udělám jí zlatý střevíce, zlatý náramky, zlatý náušnice, zlatou čelenku, bederní pás ze zlata, sukýnku ze zlatejch nití, až bude chtít! Princ chodí ve zlatě jenom vo svým korunovačním dnu, ale má holka bude chodit ve zlatě každej den!“

„Plínky jí uděláš taky ze zlata?“

„Ty seš asi blbej! Ale to, co... jak se tomu říká? Kolíbka, jo! Tu bude mít taky zlatou a nechám ji udělat hned...“

Přistoupil k nim další muž a položil jim ruce na ramena.

„Hele, Lucipere, až jí bude třináct, pozvi mě na její narozky! Jsem zvědavej, až mi lehne, jestli na zlatý posteli!“

Luciper se otočil s pyšným výrazem ve tváři. „A hele, Ovečka! Tys nám tu chyběl!“

„Nezamlouvej to, na co se tě ptám!“

„Kdyby mi chtěla chrápat se špinavým běloušem a ještě ke všemu se Židem, tak ji seřežu jako psa – to si buď jistej!“

Ovečka spokojeně potřásal kudrnami. „To ona se tě bude ptát, s kým se má vyspat?“

„Jasně, že ne! Ale bude mít dobrou výchovu!“

„Ty si ale děsně fandíš, Lucipere! Co když v příští akci zařveš?“

„Moje holka bude mít dost i tak. Já jsem prachy nerozhazoval, jako někdo! Ještě se uživíme, ať se děje, co chce...“

„Jseš holt moudrej a opatrnej!“ řekl Sid.

„To nevím. Ale blbej nejsem.“

V tu chvíli došla trpělivost některým účastníkům; ti začali vykřikovat, že nebudou čekat na Chrise a uspořádají volby sami. Zvláště ti, co navrhovali jiné kandidáty než vedení.

„No, tak uděláme volby,“ řekl Ovečka, kterému nemohlo pokazit dobrou náladu nic, „Kandidát je stejně jenom jeden: Sid Hawker. Tak kdo je pro Sida, ať zvedne ruku!“

Ozvalo se pár hlasů, které protestovaly; ale současně se zvedl les rukou.

„Tak vidíte! A teď: kdo se opovažuje být proti?“

Každý se rozhlížel, někteří hecovali ty, co předtím měli řeči. Zvedlo se pár rukou, Ovečka je pečlivě počítal a někdo si to i psal, protože je zaznamenával jmenovitě.

„Čtrnáct. To je dost slabý, hoši! A teď ještě: je někdo takovej srab, že by se zdržel hlasování?“

Takový srab se nenašel; takže Ovečka se zeptal zvučným hlasem:

„Side Hawkere, jsi ochoten ujmout se funkce plukovníka freefighterů a zaplatit kamarádům po kapce, že tě zvolili?“

Nějaké hlasy vyzývaly Ovečku, aby z toho nedělal kabaret, že je to vážná věc. Ale Sid prohlásil:

„Jsem ochoten udělat oboje. A co víc, platím všecko od momentu, co budu potvrzenej do funkce. A upozorňuju každýho, že kdo odtud odejde střízlivej, budu ho považovat za osobního nepřítele!“

Byla to pohrůžka krutá, nicméně kamarádi se jí nepolekali. Ba přímo naopak: „Tak jdi aspoň za předsednickej stůl, když už chceš velet! Nebo budeš mluvit od baru?“

Sid chvíli váhal, pak vzal svoje pivo a odnesl si ho na stůl. A kývl na Lucipera, Ovečku a pár dalších, aby šli s ním.

Byl tu taky Gold Step, maltézský komthur a syn Ironského guvernéra. Zatím nemluvil, ale hodně se mluvilo o něm. Teď se konečně přihlásil:

„Rád bych věděl pár věcí! A sice, co jako novej šéf hodláš změnit na systému, co tu zavedl von Cross!“

„To je jednoduchý: nic, ježto myslím, že nám to tak vyhovuje.“

„Jak komu, nám například ne! Už léta jsme vykládali Mikovi, že nás má víc pustit ze řetězu a bejt odvážnější ve svejch akcích! A brát výnosnější kšefty!“

„Jo. Jeden vzal. V Costa Negře.“

Gold Step udělal pár kroků blíž ke stolu: „Mluvím o Costa Negře! A o tom, že Mike dělal od začátku samý blbosti!“

„To je zajímavý, co povídáš!“

„Můžu to i dokázat! Hele, poslouchejte mě a neřvěte, chlapi! Mike na to vzal nezkušený kluky, smrkáče, co neuměli nic, než kecat. Kdyby to nabíd zkušenýmu starýmu vojákovi...“

„Například tobě?“ řekl Ovečka.

„Například mně!“ přeřval Gold Step začínající šum, „Nevzali bysme do zaječích a zůstali tam, kde jsme to ovládli! A kdyby se to tam těm uzenáčům nezdálo, tak bysme vytvořili vládu sami, a ukázali jim, jak se to dělá!“

„A kdyby se jim to nelíbilo, zmasakrovali je jako myši.“

„Ty drž hubu, ty nejseš lepší! Já teď mluvím o tom, že komthur dával vždycky přednost svejm kamarádům a všelijakejm pochybnejm existencím, než nám! Taky na to dojel, a mně ho vůbec není líto! Pak dělal hovadiny dál a skončilo to tím, že si uřízl nadosmrti ostudu, když je odtamtud musel vysekávat majzlíkem!“

Sid zamával rukama, aby utišil ostatní. „Ještě něco?“

„Jo, ještě je toho hodně. Ale stačí tohleto: chceme mít volnou ruku brát kšefty podle toho, jak přijdou. Máme sami dost rozumu, abysme nepotřebovali žádnýho protektora!“

„A názory vlády a Vládce?“

„Vládce je náš pán, to nezapřu. Ale nemusí nám do všeho kecat! Konečně, teď se vyřádil na Mikovi, tak bude klidnej...“

Sid chvíli mlčel a nechal lidi vykecat. Potom řekl s citem a důrazně: „Ty seš, Stepe, blbej až to bučí!“

„Tím nijak neodpovídáš na moje námitky!“

„Tak na ně odpovím; a když se ti to nebude líbit, třeba ti dám přes hubu!“ Sid opět musel čekat, až se sál utiší, „Když budu já velitelem FF, tak budu dělat přesně to, co dělal celej život Mike: opatrně posuzovat, co kdo nabízí a nestrkat palici do pochybnejch kšeftů. Až na to, že to budu dělat ještě opatrnějc, abych někomu nenalít jako on s tou Costa Negrou!“

„V tom případě seš stejnej zbabělec, jako...“ začal Gold Step, ale současně se ohlédl ke dveřím, neboť se tam otáčeli všichni. A dobře udělal, protože ve dveřích stál Chris Everett. Za ním pak Sebastiano a Claudio Mendozové, Grazzio, Winn Sheridan, Bello Corrona, Elliott la Sale, Kid Mňoukačka a kdoví kdo ještě. Bylo tu i pár nováčků tmavých tváří a černých vlasů, rozhlíželi se poněkud znepokojeně, ale bylo jasné, že časem zapadnou.

Chris kráčel ráznými kroky vpřed. „Jako kdo, Stepe?“ zeptal se důrazně, „Jako kdo?“

Gold Step nevydržel. Oči Chrise Everetta byly přece jen příliš nelítostné.

„No proto!“ řekl Chris a posadil se.

V sále nastal hluk, ruch a zmatek. Každý se s každým vítal, řečí bylo tolik, že nebylo slyšet vlastního slova.

Bello přistál u jejich stolu, zmocnil se Ovečkova piva a vyžahl ho na jeden lok. „Dík, zachránil jsi mi život. Za odměnu můžeš poručit nový a kdyby jich bylo víc...“

„Tě vítám!“ odsouhlasil Ovečka, „Tak co, jaký to bylo?“

„No... Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. Prolítli jsme se po zeměkouli a jsme rádi, že jsme ve zdraví zpět...“

Ke stolu se propletl kluk s věncem piv v ruce a rozestavěl je před každého; než to stihl, Bello už měl jedno vypité a sháněl se po dalším. To už postavil před sebe a otřel si pěnu.

„Řeknu vám, už jsem konečně pochopil, proč je zakázaný měnit se ve vlka! Když máte tady vepředu vlčí čumák, daleko víc cítíte a podstatně líp všecko chápete. Zkuste si to někdy...“

„Myslíš, že by to šlo?“ ptal se Luciper.

Bello si ho kriticky prohlédl. „V co se změníš ty, to teda fakt nevím! Ale aspoň: pozdravuje tě Quiroqa. Zůstal tam a hlídá to jako místní strašidlo. Je docela spokojenej a zve vás všecky, ať se za ním podíváte, až vás tady někdo zkrouhne...“

„Ani nějak nespěchám!“ řekl Ovečka, „Ty jsi s ním mluvil?“

„Doprovázel nás celou cestu. Když seš vlk, vidíš strašidla bez problémů. A spoustu jiných věcí; objevili jsme taky pár silových bodů. Zrovna se tam pohnula země, tak jsme to cítili...“

„To je dost zajímavý, co povídáš!“

„Já vím. Udělám přednášku s mejdanem. Nebo mejdan s přednáškou?“

Prosmýkl se k nim Winn. „A nabalili jsme pár novejch koček! Tohle je María Estella, buďte na ni hodný...“

„A to jo, to my budem!“ usmíval se Ovečka a prohlížel si to černooké dítě se zřejmým zalíbením, „Jen co povyroste!“

„Aby ses nedivil!“ řekl Bello a asi věděl, co povídá.

„Tak dost, kamarádi!“ řekl Ovečka, „Už toho je nakecanýho moc, tak aby se to hnulo kupředu! Zatím jsme odsouhlasili, že všichni jsme pro to, aby Sid byl plukovníkem; tak už stačí jen zeptat se Chrise a jeho kamarádů...“

„Souhlasím!“ řekl Chris a ostatní rovněž projevili souhlas.

„Tak. Takže Side, přísahu!“

Sid Hawker položil jednu ruku na Bibli, druhou na svoji dýku.

„Přísahám na svou čest a svědomí: jako plukovník společenstva svobodných bojovníků budu v každé chvíli chránit její zájmy, dobře a spravedlivě rozhodovat a dělat vše pro to, aby každý náš člen měl po všechny dny vážnost, úctu a všechny výhody, které mu přísluší. Nikomu neublížím a nikým si ublížit nedám, nebudu zbytečně konat zlo a naopak chránit slabší a potřebné, k čemuž mi dopomáhej Bůh Pán a Vládce...“

Když domluvil a všichni se posadili, dodal:

„A ještě: rád bych poděkoval dosavadnímu veliteli Miku Crossovi za všecko, co kdy udělal. Ať už o něm ostatní soudí jakkoliv!“

Opět se všichni postavili. A Chris Everett řekl do ticha:

„Ať o Mikovi kdokoliv řekne cokoliv zlého, já mohu říct jediné: Byl tam s námi. I když byl odsouzen Vládcem, je vítán u mého ohně, kdykoliv jej k němu zavede jeho bludná cesta...“

Errata:

30.05.2021 11:43