Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Novinový článek Dailly Gazette – podepsán Harry Burn.

Asi za pět minut šest večer pro mne přijelo auto majora Crosse, které řídil jeho pobočník Sid. Jak jsem na první pohled zjistil, byl oblečen do maskovací uniformy arminského vojáka v hodnosti nadporučíka. Znám tyto uniformy dosti dobře, takže jsem nemohl váhat – jen jsem se divil, že vystupují tak otevřeně.

Sid mne odvezl na místo, kde na nás čekal můj přítel hrabě Mike George von Cross, komthur-major arminské policie, jak zní celý jeho titul. Měl rovněž uniformu, takže vyhlížel mnohem přísněji a do jisté míry nebezpečněji, než bývá jeho zvykem. Kromě něho byla přítomna mladá dáma, oblečená do stejné uniformy, bez hodnosti. Tato dáma mi nebyla představena, ale byla velmi krásná a zdálo se mi, že nám nebude velmi k užitku, protože nevypadala nebezpečně. Major Cross mi oznámil, že mou povinností bude řídit jeho auto; z toho důvodu jsem se převlékl také do uniformy.

Uniformy Arminů připomínají ze všeho nejvíc oděvy japonských nindžů, nejsou nijak zvlášť označeny a hodnosti jsou rozeznatelné jen pro toho, kdo ví, jak je najít. Důstojnické hvězdičky bývají obvykle našity na límci, členy řádu označují kousky stužky v barvě černé pro rytíře a rudé pro komthury, někdy velmi nenápadné. Bílou barvu má jen velmistr, ale silně pochybuji, že by ho bylo někdy vidět ve vojenských maskáčích.

Informovali mne, že cílem dnešní akce je dopadení zločinců, jejichž rejdy objevila arminská sekce Interpolu, k níž patří moji dnešní společníci. Scotland Yard projevil ochotu ke spoluúčasti, nikoliv však k přítomnosti novináře, takže jsem byl rád, že mi přátelství s majorem Crossem pomohlo. Musel jsem si dávat jenom pozor, abych se nějak neprozradil, například vykáním někomu nebo veřejným zapálením cigarety před svědky.

Sešli jsme dolů a nasedli do auta. Sid seděl vedle mne, Mike a dívka vzadu. Jeli jsme k Regent's parku, tam Sid nařídil změnit kurs na Trafalgar Square. U parku se k nám přidalo šedivé sportovní auto s posádkou čtyř mužů, jejichž obličeje se mi však nepodařilo rozeznat. Na náměstí doplnil počet černý Rolls-Royce s dalšími dvěma muži. Sid zapjal palubní vysílačku, jejíž pomocí se domlouval s jejím řidičem jménem Romeo. Ten mu také hlásil některé další informace, které jsem bohužel zcela nepochopil.

Šedé auto zastavilo u Scotland Yardu a jeden z posádky něco řekl službě. Na pokyn strážného se za námi rozjel Zelený Anton a další auto s přepadovou četou. Poslední vyjel policejní vůz, v němž byl velitel akce superintendant Trolly.

Mířili jsme ven z města. Napřed mi Sid radil, ale když jsme se dostali na výpadovku, nechal toho a doporučil mi jen zvýšit rychlost na maximum. Naše Fordka nic nenamítala a policie taky ne, takže jsme nabrali rychlost kolem osmdesáti mil a ostatní se zařídili podle nás.

Umím arminsky, takže jsem měl možnost sledovat, co Sid říká do vysílačky: „Volám Niggera! Niggere ozvi se, šéf chce hlášení!“

Projížděl různá pásma, ale vysílačka jen chrastila. Do toho se vmísil nějaký jiný hlas: „Nám se taky nehlásí, už od rána! Zkus volat Tikkiho, ten s náma mluvil...“

Sid změnil adresu: „Tikki, tady Sid. Ozvi se!“

Byl to velice jemný hlásek, jako dítěte: „Tikki slyší. Všude je klid, Nigger se mi zatím neozval. Nevím, proč.“

„Nám taky ne. Kdyby něco, dej echo...“

Mike zamručel jako podrážděný medvěd. „Nechápu, co s ním je! Side, zeptej se Murriho!“

Sid provedl, co nařizoval.

„Murri slyší! Nevím nic, poslal jsem tam Karra a Liiuu. Nemají dopravu a museli běžet po svých, asi tam ještě nebudou...“

„Kdyby něco, tak to nahlas.“ řekl Sid a doplnil to nějakým dalším výrokem. Asi nebyl zcela nesrozumitelný, protože dívka se začala smát. Mike jí tímtéž jazykem něco vysvětloval, znělo to velice slovansky. Mně se nikdo nenamáhal něco vykládat.

Nějakou dobu jsme jeli v klidu, pak zapípala vysílačka. „Tikki. Kamión právě vyjel. Čtyři muži v kabině, co je uvnitř, nevím...“

„Má plachtu nebo skříň?“

„Plachtu. Dobře zapnutou, neviděl jsem dovnitř...“

„Dobře. Přebíráme je, ty tam zůstaň!“

Vzápětí se ozval Murri: „Po Niggerovi žádný stopy. Hlásila se mi Liiua, neví nic. Kontrolují prostor objektu...“

„Vypadá to, že Nigger vypadl ze hry.“ řekl Sid, „Škoda ho!“

„To si s nima vyřídím!“ prohlásil Murri pomstychtivě a vypnul.

Uvažoval jsem. Dotyční byli Armini, podle hlasu nějaká menší zvířata, možná opice, psi nebo kočky. Ano, nejspíš kočky, jsou chytré a odvážné. Zřejmě byly vyslány do první linie, aby tam sledovaly činnost nepřátel.

Potkali jsme policejní hlídku. Z vozu velitele Trollyho jí něco nařídili, načež oba motocykly vyrazily dopředu ve směru, kterým jsme mířili i my. Mike se nijak nevzrušoval, povídal si cizí řečí se svou společnicí. Občas jim do toho přispěl i Sid, obvykle vtipem, protože se všichni velice smáli.

Opět se ohlásila vysílačka – tentokrát hlasem ještě kňučivějším a téměř nesrozumitelným: „Liiua. Jsme na silnici u objektu. Na signál žádná odpověď. Kde je Niggerovo stanoviště?“

„Nevím. Zeptej se Murriho.“

Vzápětí vpadl Murri. Jejich rozhovoru jsem nerozuměl vůbec, bylo to nesmírně rychlé mňoukání a kňučení, ale Mike i Sid velmi pozorně naslouchali. „Jaké číslo?“ ptal se Sid.

„47-GYZ-253.“

„Náš kamion? Bacha na něj, hlaste, až zas vyjede. Co Nigger?“

„Karr hledá u krajní jedle, kde měl být. Není.“

Když se všichni vypnuli, zeptal jsem se: „Může mi někdo říct, o co vlastně jde?“

„To číslo je poznávací značka kamiónu, do kterého hodlá pan ředitel Brang z polepšovny v Muttoncornu naložit několik dívek, které mu zřejmě přebývají v účetním seznamu. Převezou je na jednu loď a ta by je měla dopravit na Střední Východ. Naši přátelé hlídají podél cesty a snaží se, aby mu to nevyšlo.“

„Podle hlasu jsou to psi nebo kočky, ne?“

„Kočky. Psi mluví trochu drsněji a níž.“

Dorazili jsme na křižovatku s hlavní silnicí a dali se po ní. Mike se naklonil dopředu a rozhlížel se po ztemnělé krajině. Pak ukázal na les, černající se před námi.

„Myslím, že je to tady. Počkáme si na ně...“

Zajeli jsme na lesní cestu a tam zastavili, kryti křovisky proti silnici. Všichni vystupovali, všiml jsem si, že z Rollsky vyskočila taky kočka. Ponechali jsme velení policistům, kteří měli nejvíc snahy. Ostatní chodili sem tam a různě se dohadovali.

Naši uniformu měl taky vysoký hubený mladík s rudými vlasy, sledovaný černovlasým Italem. Mike představil: „Oliver lord Monroes a Romeo da Campa.“ Stiskli jsme si ruce. Přiblížil se taky James, mračil se a vypadal, že se mu v tomto lese nelíbí.

„Jste si jist, že přijedou?“ ptal se superintendant Trolly, který k nám přistoupil, zapaluje si dýmku.

„Ano, dostaneme zprávu. Zatím můžete kouřit, ale světla ať nikdo nerozsvěcí, ani parkovací. Ať udělají tu závoru...“

Mike nemusel mluvit, muži z přepadového oddílu stěhovali svoje červenobílé zátarasy a budovali z nich obvyklou přehradu. Trolly šel k nim a mluvil jim do toho, Mike ho nechal dělat, co umí.

Sid seděl v autě a kouřil, dívka se opírala o blatník a kouřila taky. Ať mi nikdo nepovídá, že je rodilá Arminka! Sid mi nabídl nějaké jejich cigarety, které mi chutnaly už tam. Nechápal jsem, proč pěstují tabák, když nikdo nekouří.

„Na kšeft.“ vysvětlil Sid.

„S nějakým dobrým pitím taky obchodujete?“ zajímalo mne.

Chvíli se tvářili, jako kdybych jim ubližoval. Potom Sid vylovil flašku třtinového rumu a všichni jsme se napili. Někdy bych si s tímhle pitím chtěl otevřít obchod. Ale radši ne, bylo by mi líto to prodávat a radši bych vypil všechno sám...

„Jak dlouho budeme čekat?“

„Až přijedou.“ Sid vytáhl svého Tigera a mechanicky ho zkoušel. Pro jistotu přeleštil zbraň rukávem, ač to nebylo potřebí.

Zaslechli jsme nějaké auto. Když se objevilo a zastavilo před závorou, policisté zběžně zkontrolovali papíry a pustili je dál. Nezdálo se, že by si šofér povšiml, že je v lese víc lidí.

Mike se vrátil a povídali si ve třech svou řečí. Protože jsem jim nemohl rozumět, uvažoval jsem, kdo je ta dáma. Zdá se mi, že se Mikovi velmi líbí, ale nejsem si jist, je-li jeho náklonnost dostatečně chápána. Spíš si rozumí se Sidem, i když je o mnoho mladší a určitě nemá nouzi o dívky všude, kde se objeví.

Zakňučela vysílačka. Mike ani Sid si jí nevšímali, ale kocour želvovinové barvy srsti přiskočil a dotkl se jí tlapkou. Slyšel jsem, jak říká: „Murri, co je?“

„Ano, Liiuo.“

„Nigger je mrtev. Našla jsem vzkaz. Lístek psaný člověčími runami: »Nigger opustil tělo. Vzkažte Murimu: splnil povinnost a zemřel statečně. Enkra odsoudil k smrti Branga, Bergmanna a Japonce, který dnes přišel. Berg.potrestán. Luw.«“

Kocour Murri zvedl čenich k nebi a smutně zakňučel. „Pomstíme Niggera, Liiuo, přísahám! Dobře hlídej ty ničemy!“

„Dáváme pozor, Murri...“

Kocour vypjal vysílačku a rozběhl se k majoru Crossovi: „Miku, slyšel jsi? Zabili jednoho z nás! Nesmíš to nechat bez trestu! Chci, aby zemřeli, žádám to jménem spravedlnosti...!“

„Slyšel jsem, že byli odsouzeni tři lidé. Jeden už nežije. Ale Branga zabít nesmíme, slíbil jsem, že ho předám soudu, Murri. Dávám ti toho, kdo pozvedne zbraň. Stačí ti to?“

„Ano, bratře. Najdu si je.“ Murri zaťal drápky Mikovi do uniformy, vyšplhal po ní a olízl mu tvář. Pak seskočil a zmizel.

„Zabili mu kamaráda,“ vysvětlil mi Mike, „Chce ho pomstít.“

„Vy Armini jste mstiví. To ty jsi pobil německou agenturu?“

„Porušili zákon. Zabili moji kamarádku.“

„Přesto. Existují zákony téhle země a...“

„Nechci o tom mluvit, Harry. Já jsem zákon.“

„Promiň. Nechtěl jsem tě rozzlobit.“

„Nezlobím se. Počkej a pochopíš ještě mnoho věcí.“

Dlouho jsme čekali. Když se ozvala vysílačka, trhl jsem sebou, jako bych dostal ránu. „Kamión vyjel z brány! Čtyři v kabině!“

„V pořádku. Zůstaň na místě, Liiuo, přijdeme.“ Tentokrát s ní hovořil Mike osobně. Jeho hlas zněl unaveně a nepřívětivě.

Šel to ohlásit superintendantovi Trollymu. Viděl jsem, jak se spolu dohadují, pak policajt vstal a dal se do křiku: „Začátek akce! Všichni ukrýt, uhasit cigarety, připravit k boji! Smith a Johnson k zátarasu, ostatní budou neviditelný, rozumíte?“

Dva muži v uniformách dopravky vyšli na silnici, opřeli se o závoru a čekali. Na poslední chvíli přijel osobní Buick z protisměru, ani ho neprohlíželi, jen ukázali, aby projel.

„Kdy tady budou?“ ptal jsem se.

Mike si posvítil na hodinky. „Tak za deset minut, myslím.“

Těch deset minut se mi zdálo být nekonečných. Zato Armini se chovali naprosto lhostejně, ztuhli a neprojevovali se pohybem ani zvukem. Srdce mi tlouklo až v krku, když se v zatáčce objevila světla reflektorů a potom bachratý kamión s plachtou. Když řidič spatřil závoru a u ní dva dopraváky, asi se zarazil, ale neměl jinou možnost než dojet k nim a tam zastavit.

Jeden z dopraváků přistoupil ke kabině: „Cestovní kontrola! Ukažte mi vaše papíry! Řidičák i k autu! A vystupte si...“

Viděl jsem, jak z okýnka vyšlehl plamínek a zaburácel výstřel. Dopravák včas skočil do příkopu, přesto jej kulka zasáhla, rozhodil rukama a skutálel se dolů. Vzápětí z druhé strany zarachotil samopal a druhý policajt to nestihl, zkřivil obličej bolestí a hroutil se se strašným chroptěním.

Sid po mém boku to napálil do střelce ještě dřív, než se první strážník skulil do škarpy. Chlap se vykulil z kabiny, zkusil se zvednout, ale dostal to ještě od někoho dalšího a svezl se do příkopu vedle strážníka. Další muž vyskočil s pistolí a za střelby se hnal k závoře, aby ji odstranil. Slyšel jsem štěknout Jamesovu Berettu, chlap se chytil za nohu a skučel bolestí.

V kabině byli ještě dva – oba zahájili palbu a to tak, že pokropili naše křoví dlouhou dávkou ze samopalů. Odpověděla palba, která jim rozbila reflektory i všechna okna a důkladně očesala kabinu, ale jako obvykle lidem moc neublížila, stříleli pořád dál. Trolly do toho řval megafonem:

„Vzdejte se! Tady je Scotland Yard, jménem zákona...“

Odpovědí mu byla nová salva. Všiml jsem si, že střílí lord Oliver a jeho pomocník, dokonce i Crossova dívka vytáhla pistoli a zkoušela trefit kabinu. Mé mínění o ní se pronikavě zlepšilo.

Konečně se ozval křik: „Nechte toho! Vzdávám se!“

Z kabiny spíš vypadl než vyskočil muž. Druhý ležel na sedadle bez vlády, měl dost. Ten první byl zakrvácený, dostal tři kulky a asi mu to stačilo, i když jeho zranění nebyla vážná. Obávám se, že se dožije katovy smyčky.

Policisté obklopili kamion ze všech stran. Asi to neměli dělat, protože zezadu se ozval výstřel a jeden z nich klesl na silnici.

„Poslouchejte, vy svině policajtský! Mám tady ty křehotinky! Postřílím je, když mě nepustíte pryč!“ řval tam někdo.

„Nestřílet!“ velel superintendant Trolly.

„Vzdej se!“ doporučil Mike, „Budeš řádně souzen...“

Zevnitř se ozval šílený smích. „Nejsem blbej, vím co je za trhnutí fízla! Žádám volnej odchod, jinak... Ať všecky fízláci vodtáhnou a daj mi sem auťák, nebo to tu pobiju! Máte na triku pětatřicet nevinnejch životů, když nevodprejsknete!“

„Co budeme dělat?“ ptal se Trolly Mika. Ale ten se nedíval na něj, nýbrž na strom nad kamiónem. Pohlédl jsem tam a viděl, jak se po větvi přečnívající nad silnicí něco malého pohybuje.

Mike gestikuloval prsty na ostatní Arminy, ale mluvil: „Můžeme si promluvit o vašem požadavku! Ale musíte pustit ty dívky!“

„Ty si nechám jako rukojmí! Nejsem blbej, chápu, co chcete!“

„Ujišťuju tě, že na tebe nechci zaútočit! Půjdu k tobě třeba beze zbraně, ale musíš...“

„Budu střílet, tlusťochu! Ukaž, že nemáš bouchačku!“

Mike šel ke kamiónu, Oliver na něj svítil baterkou. Mike demonstrativně odložil svůj revolver, svlékl sako a ukázal, že nemá žádnou další zbraň. Něco u toho povídal, ale vůbec mě to nezajímalo. Všímal jsem si, jak ze stromu na kabinu skočilo štíhlé kočičí tělo. Kocour přeběhl k otvoru v plachtě a snažil se dostat dovnitř. Snad nikdo z policistů o něm nevěděl, ani sám Trolly nechápal, proč Mike zkouší upoutat lotrovu pozornost.

„Dobře, nechám tady ty holky,“ souhlasil muž, „Ale vyberu si tři, ty půjdou se mnou do auta, jasný? Jestli na mě někdo šáhne, tak to do nich napálím a budete mít tři mrtvoly!“

„Jasně, jenom buď klidnej!“ Mike stál s rukama nad hlavou a nechal si mířit zbraní na břicho, „Vidíš, že my nic...“

Najednou se mužův hlas změnil ve zvířecí skřek, a současně jsme zaslechli kočičí válečný pokřik. Mike skočil stranou tak rychle, že jsem to ani nečekal, zato z druhé strany udělal tři skoky Sid a po hlavě vpadl dovnitř. Nám ostatním to chvilku trvalo.

Viděli jsme zvláštní obraz. V otevřených bednách po celé délce kamiónu byly naskládány dívky od deseti do patnácti let, všechny v bezvědomí. V uličce mezi nimi se svíjel muž a na jeho obličeji visel kocour Murri, rvoucí mu ostrými drápy tvář. Muž skučel, kocour vztekle mňoukal a neúnavně ho sekal tlapkami. Sid skočil ke zločinci, popadl ho za krk a udeřil hranou dlaně do hlavy. Kocour toho konečně nechal, Sid chlapa nadzvedl a kopancem vyrazil z vozu ven. Tam se muž pokoušel zvednout, ale ozval se výstřel z pistole. Dostal to přímo do hlavy.

„Proč... proboha?“ vydechl superintendant Trolly.

Mike Cross ukázal kouřící pistolí na mrtvolu: „Chcete opravdu, aby nějaký soud viděl tohle?“

Skutečně, muž vypadal hrozně. Tvář drápy rozdrásanou k nepoznání, vyškrábané oči. Policajti se od něj odvraceli se znechucením. Mikově dívce nedovolil James přijít blíž.

„Máte pravdu, pane hrabě,“ řekl Trolly, „Nebylo to zrovna humánní, pustit na něj tu kočku!“

Mike zablýskal očima. „Nestarám se o to, co vám připadá humánní a co ne! Bylo třeba zachránit životy těch dívek. To jsem udělal a jak, je můj problém. Kníže Murri Herzenberg ví, co má dělat.“

Trolly se ohlédl na kocoura, který si olizoval tlapky. Potřásl hlavou, odvrátil se a s proklínáním odešel.

Nechali jsme pracovat s dívkami policejního lékaře a několik mužů pod vedením Trollyho zástupce. Sami jsme nasedli do vozů a rozjeli se silnicí směrem k moři. Trolly bručel, že těžko něco najdeme a tvrdil, že by loď musela už dávno objevit pobřežní stráž. Mike naopak zastával názor, že ji určitě dobře schovali. Opět hovořil vysílačkou se svými vyzvědači a ti ho vedli po malé neudržované cestě mezi skalními útesy z křídy až k malému fjordu, kde jsme také kotvící loď nalezli. Nebyla označena světly a měla nenápadný šedivý nátěr. Rovněž neměla žádné jméno ani označení, který stát na ni může být pyšný.

Zatímco Trolly shromažďoval policisty a vydával pokyny, Mike si prohlížel loď dalekohledem. Promluvil pár slov se svými střelci, pak zavolal Trollyho a řekl: „Mám ten dojem, že nemá cenu dělat nějaká opatření. Nic živého na té lodi už není. Pojďme!“

Se Sidem a Jamesem přešel první k molu a po provazovém žebříku vlezl na loď. Hned u zábradlí jsme objevili mrtvolu muže, který pořád ještě svíral pušku. Byl uškrcen ocelovou strunou, jejíž stopy jsme viděli na jeho hrdle. Přes kormidlo visel další muž, probodený zezadu vrhací dýkou. U dveří do podpalubí leželi dva s hlavami rozseknutými šurikeny. Na zadní palubě další dva, zastřelení. Mike nejevil žádné veliké překvapení.

„Proboha,“ řekl Trolly, „Tady řádil pluk vašich výsadkářů!“

„Byl to jen jeden člověk,“ řekl unaveně Mike.

„Jeden?“ Trolly na něj zíral jako na blázna.

„Můžu vám dokonce říct, který. Luciper Wang, Drak Boží. Vadí mu všichni zločinci, ale víc než jiní ti, co mají černou pleť. Rozhodl se, že tyhle všechny napraví a očistí od hříchu.“

„Jak to dokázal?“

„To si ani nepřejte vidět.“

„Můžete nám říct něco o tom... co je to za člověka?“

„Znáte Bibli? Ezechiel 28.15: Byl jsi dokonalý na cestách svých, hned jakžs se narodil, až se našla nepravost při tobě...“

„Ale... to tam říkají o Satanovi!“

„No právě.“

Otevřeli jsme dveře. V chodbě ležel další mrtvý, v kabině tři. Tady se asi bojovalo, stěny byly rozstřílené jejich kulkami. Vzadu byla další kabina, pro velitele. Mike ji otevřel a potom nám uvolnil výhled.

Na koberci uprostřed pokoje ležel v kaluži krve dobře živený černoch v dokonalém společenském oděvu, vyzdobený spoustou šperků všude, kde se to jen trochu dalo. Náušnice, prsteny, náhrdelník, hodinky. A taky dýka s perleťovou rukojetí, zdobená diamanty, rubíny, smaragdy a safíry, kterou měl zabodnutou do prsou. Nejsem si jist, zda si ji pořídil k tomuto účelu.

„Tak tohle je Hadží Alí, budoucí majitel těch dívek. Alláh přej věčný mír jeho nemravné duši...“

Trollyho lidé obsadili loď, prohledávali ji a pátrali po tom, co by je mohlo zajímat. Mike se mračil, potom nařídil, abychom se vrátili do vozů. Trolly tady bude stačit.

„Okamžik, pane!“ protestoval superintendant, „Vy odjíždíte? Budeme potřebovat vaše svědectví, sepsat protokoly a...“

„Máme ještě dneska spoustu práce. Lituji. Protokoly podepíšeme zítra na Scotland Yardu, pokud... to stihneme.“

„Mám tomu rozumět, že jdete ještě na nějakou akci? Dám příkaz, aby naši...“

„Není nutno. To zvládneme sami, netýká se to Scotland Yardu ani jiných gentlemanů. To už je jen naše záležitost.“

„Nezlobte se, ale mám právo být přítomen každé vaší operaci! Jsem povinen hájit zákony naší země, a to i...“

James ho poplácal po rameni. „Neslyšel jste, Trolly? Není vás tam třeba, my to sfouknem sami. Intelligence Service nepotřebuje při své práci chůvu. Dodělejte si tohle a buďte rádi, že něco máte. Na povýšení vám to vystačí...“

Trollymu se to nelíbilo, ale byl nucen se podřídit. Ponechali jsme ho na lodi a sami se vrátili do aut.

„Dobře,“ řekl Mike von Cross, „Side, můžeš zavolat Vládci. Operace Bílá růže úspěšně skončena.“

Errata:

30.05.2021 11:45