Nepouštěj mé dlaně
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
|
Společnost cítí, že se něco děje, ale nikdo netuší co. Všichni svou nejistotu maskují předstíranou bezstarostností a zábavou, ale nálada se stává víc a víc napjatou. Apsova prosba, aby se nikdo z přítomných nevzdaloval, jim zavdává podnět k nespočtu dohad.
Nevím jak kdo, ale já cítím jak narůstající tíseň zvolna mění vzduch ve žhavou lávu. Hostitel to nejspíš vnímá stejně, ale statečně se snaží nezavdat důvod k propuknutí vlny obav.
„Apso,“ šeptám mu, „tohle nebude fungovat. Musíme pryč... dokud je čas...“
„Nemohu, má nejdražší kapitánko,“ vrtí hlavou. „Kdyby to udělal každý, Bokwer by se rozpadl v chaosu. VPB situaci určitě usilovně zkoumá a bezpochyby najde nějaké východisko. Přátelé ve vládě mi jistě dají vědět, až padne rozhodnutí...“
Jenže minuty ubíhají, a Apsův komunikátor je němý.
I don udržuje bezstarostnou tvář s určitými obtížemi. Také tuší že to nabírá špatný směr.
„Máš spojení s Bommem?“ říká mi nenápadně, když mě Apsa na chvilku propouští.
„Ovšem.“
„Můžeš ho připravit na rychlý odlet?“
„Nejen že můžu, ale už jsem to udělala,“ reaguji. „I modul na kosmoportu už je připraven odstartovat. Mlčení Bokwerského výboru je velmi výmluvné.“
Potřásá hlavou. „Cítím, že se blíží velké problémy. Není to slušné, ale musíme pryč. Souhlasíš?“
„Hotová věc.“
„Bay!“ vyrazí ze sebe ohromeně. „Proč jsi mi to nenavrhla už dříve?“
„Klid. Bommu nás hlídá shora, a Louve také... jenže já jsem zatím nedokázala přemluvit Apsu aby zmizel s námi...“ Teprve pak mi dochází, co právě říkám. To jsem tomu zase dala. Jasně jsem ukázala, na kom mi vlastně záleží víc...!
Ale Ortogon je gentleman, bere to s úžasným nadhledem. „Rozumím... Promluvím s ním také.“ S úsměvem si bereme hostitele maličko stranou, ale pak přetvářka padá.
Jenže náš hostitel bledne jako sníh, když slyší co máme v plánu.
„To... není moc dobré, mí předrazí hosté...“
„Zato je to nezbytné, příteli,“ ujišťuje ho don. „Proti hrozbě, která vyvstala, není obrany.“
Mistr pokrmů vrtí hlavou. „To ještě vůbec není jisté, příteli milý...!“
„To, co ti teď řeknu, zůstane mezi námi třemi, milý Apso. Souhlasíš?“ říkám vážně.
„Souhlasím,“ vydechne.
V krátkosti mu říkám i to, co předtím nezaznělo. Zmar, šířící se z bývalé Homicingy, je absolutní.
„To byl obsah dat, která sem dala VPB. A my to víme, drahý Apso,“ končím svou řeč.
Je viditelně otřesen.
„V tuto chvíli,“ pokračuji tiše, „váš Výbor planetární bezpečnosti neřeší, zda máme pravdu, ale zcela jistě způsob, kterak zajistit aby se zpráva nerozšířila. Jak daleko jste od bývalé Homicingy? Osm světelných let? To není mnoho. Ani na nalezení záchrany, ani na to, abyste mohli evakuovat svou rasu někam daleko do kosmu – a přežít tam. Co myslíš: jak vysokou cenu bude zdejší vláda ochotna zaplatit za to, aby nevznikla globální panika dříve, než se – rádoby nenápadně – zachrání všichni mocní tím, že prostě utečou?“
Apsovi se chvějí ruce. Nenapadlo ho, že by někdo mohl zkusit zničit celý dům se všemi, kdož v něm jsou jen proto, aby eliminoval možnost úniku apokalyptické zprávy. To je silná káva i na něj.
„Věřím ...“ říká potichu. „že vláda zachová naši vysokou morální a sociální úroveň. Nejsme přece žádný totalitní svět!“
Mlčíme a to je horší než všemožné přesvědčování.
Náhle nás bere za paže. „Pojďme. Rychle! Honem!“
Doslova nás vleče skrz dům až k parkovišti.
„Karta!“ dává donovi klíč do jeho osobního vznášedla. „Odejděte. A odleťte. Co nejdál!“
„Počkej, a co ty?!“ obracím se na něj užasle.
„Já nemohu... no tak už leťte!“ naléhá.
„Apso! Pojď s námi,“ beru ho za ruce. „Sám jsi říkal, že někdy nastane chvíle podat ruku svému osudu. No! Díváš se mu do očí! Takže se neohlížej, nepouštěj moje dlaně! Prostě pojď!“
„Ach Bay...!“ vrtí hlavou. „Nemohu. Jsem Bokweřan. Nemohu utéci... rozhodně ne jako první. I kdyby mě to mělo... Prostě to nejde. Zachraňte se sama, moje hvězdo!“
Chápu ho. Bokwer není Skaringa. Každý správný Bokweřan svou domovinu považuje za idol, a Apsa nedopustí, aby jeho čin poškodil morální meziplanetární kredit vlasti. Ani za cenu, že ho to bude stát život. Kdyby utekl, cítil by to jako hanebnou zradu. A já bych přece nemohla nikdy milovat zrádce. Je ve své vlastní pasti a nemá kudy ven.
Apso, ty čestný blázne! zuřím v duchu. Nepůjdeš po dobrém? Tak to zařídím jinak!
Jenže ve chvíli, kdy se chci obrátit na Bomma, aby mi opět podržel tělo, slyším jeho hlas.
»Bay...« Posílá mi do mysli snímek Apsovy rezidence shora. V okolních ulicích stojí čtyři policejní auta, dalších šest sem míří. Bez zapnutých majáčků!
„Apso! Už obkličují tvůj dům! Pojďme! Hned!“
Zničeho nic mě divoce obejme. V očích mu plane zděšení, ale i neústupné odhodlání.
„Utíkejte,“ zašeptá horečně. „Dokud budete na svobodě, nám se nic nestane...“
Je to marné.
„Dobře. Bouře, která svaz planet čeká, bude krutá. Nepřipravení podlehnou. Obstaráme co nejrychleji věci nutné k cestě pryč, dokud se panika ještě nerozšířila. A pak se pro tebe vrátíme,“ ujišťuji ho.
„Ne! Už se nevracejte!!“ říká pevně. To je opravdu obětavé.
Prudkým pohybem ho dlouze políbím. Služebnictvo kolem se okamžitě vychovaně odvrací, aby nepůsobil o svému pánovi nemilé rozpaky. „Mám tě ráda, Apso,“ zašeptám mu do ucha. „Připrav všechno a všechny, které budeš chtít vzít do bezpečí. Přijdu si pro tebe. Věř mi.“
Skáčeme do vznášedla. Don spouští motory a vyrážíme ke svému modulu. Na poslední okamžik zahlédnu mistra pokrmů, jak zhroucen klečí na trávníku.
Řítíme se po parkovišti jak střelený meteor. Za dvě minuty jsme u modulu, který je již dávno hotov startovat. Už jsme uvnitř...!
»Bay, drony!« upozorňuje mě bdělý Bommu.
„Nahoru!“ zařvu na dona. Ten nepotřebuje nápovědu. Jen tak tak stihnu dát povel k zavření dveří a modul prudce vyráží do noční oblohy. Něco udeří do pláště – nejspíš jsme se srazili s nějakým strojem, který se pokoušel obklíčit Apsovu rezidenci shora. Svištíme atmosférou tak rychle, jak jen to jde, předpisy nepředpisy.
»Bay, řízení letového provozu...« hlásí mi Bommu výzvu na komunikační lince.
-Ignoruj je!- vyštěknu myšlenkou. -A okamžitě opusť kotviště!-
»Žádost zamítnuta,« ozývá se Bommu. Cože? Nechtějí nás pustit?!
To si dovolují na toho nepravého. Motory i konstrukce Bomma mají v současnosti parametry daleko přesahující cokoli, co se motá na orbitu kolem Bokweru. Mám sto chutí vyrvat koráb z kotevních úvazů násilím a vystřelit ho přímo skrz stěnu orbitálního doku.
Ale proč, když na to mám nahoře »svoje lidi«.
-Louve, drahoušku? Postaráš se o to?- vyšlu myšlenku.
»S radostí!« slyším rozesmátou odpověď.
-Uvedl jsem energetické zdroje do nestabilního režimu. Odpočet sedm minut!- hlásí obratem Bommu. Zadržuji smích: to je dost velkorysé řešení!
Beru si spojení s orbitálním dokem. „Od Bomma bez domoviny pro správu kotviště. Energetická soustava Bomma byla právě uvedena do nestabilního stavu. Exploze se očekává za sedm minut. Přehodnoťte laskavě naši žádost o uvolnění z kotviště.“
„Správa kotviště pro Bomma: uvolnění schváleno!“ přichází blesková odpověď. „Opusťte prosím okamžitě dok a vzdalte se tak moc jak jen můžete, aby případný výbuch způsobil co nejmenší škody! Potřebujete pro výjezd asistenci lodivoda?“
„Pro správce od Bomma: nepotřebujeme, manévr provedeme vlastními silami. A děkuji za pochopení,“ podotýkám. Je mi jasné, že to velící důstojník nemá lehké. Ale my také ne.
„Předávám váš případ krizovému řízení OPu,“ upozorňuje mě, že se zrovna řadíme ke zločincům na orbitu a přebírá nás vládní složka dozorující bezpečnost planety. Tak jako se nám uzavřela Skaringa, právě se nám uzavřel i Bokwer.
„Děkujeme za informaci,“ odpovídám stroze, „ale neopovažujte se nám stát v cestě!“
Věnčen rojem lodivodských a záchranářských sond, které mají nepochybně za úkol v případě že by se něco pokazilo vystrkat ho ven za jakoukoli cenu, zvolna vyjíždí Bommu z doku.
 |
Bommu zvolna vyjíždí z doku… |
Ve stejné chvíli don odvážným manévrem uniká rychlému člunu orbitální policie, který se nám pokoušel zkřížit cestu. Jeho manévr byl poslední potvrzení toho, co už jsme stejně věděli.
„Člunu ORP 276,“ vysílá Bommu sám od sebe, „prosím, nezasahujte do letu mého modulu. V opačném případě budu považovat za nezbytné zabezpečit jeho nedotknutelnost jinými prostředky.“
Orbitální policie má na svém stroji čidla zaměření, a když zjistí čím je Bommu vzal na mušku, rázem se řídí dle hesla »moudřejší ustoupí«. Střihnou prudkou zatáčku a mizí dole mezi mraky.
Ve chvíli, kdy Bommu zamíří k vyšším orbitům, bez sebemenších problémů přirážíme k jeho boku.
»Vracím zdroje do normálu,« hlásí mi Bommu, ale současně s tím je tu další výzva. »Vládní linka, Bay. S nejvyšší prioritou.« Takže žádný OP, ale rovnou vláda?! Povýšili jsme!
Několik okamžiků svádím boj s představou, že bych celý komitét poslala do jistých velmi neslušných míst. To by byla ta správná rebelie! Jenže situace je taková, že s výborem planetární bezpečnosti mluvit musím. Abych ochránila Apsu.
Chvatně se vyhrneme z kapsle palubní rychlé dopravy do velína.
„Zbraně v pohotovosti!“ hlásí Matón.
„Kondenzátory nabity!“ dodává Ekvisito. Správně bychom sice měli spustit teleport až z nejvyššího orbitu, který je pro mezihvězdný provoz vyhrazen, ale vzhledem k tomu, že už jsme stejně Bokwerským zákonem klasifikováni jako zločinci, si z toho hlavu nedělám.
Usedám do svého křesla a říkám (sama sobě?): -Bommu, spoj nás.-
Projektor blikne a vzápětí před námi ve vzduchu září obraz shromáždění upjatých pánů.
„Důrazně vás žádáme, abyste zachovali absolutní komunikační klid a vrátili se zpět na planetu Bokwer,“ spustí bez jakéhokoli úvodu předseda.
„Nepřipadá v úvahu,“ odpovídám bez váhání a vidím jak don vedle mě svírá rty.
„V tom případě budeme nuceni použít všechny dostupné prostředky k zajištění našich požadavků!“
Naprosto je chápu: se zločinci se nevyjednává, a orbitální ostraha má k dispozici čtyři křižníky, takže se panstvo cítí silné v kramflecích.
Usmívám se jako sluníčko. „Milý vládní činiteli, který se ani neobtěžuješ s představením,“ říkám. „Kategoricky odmítáme uznat tě jako nadřízenou autoritu. Mimo to – víš kolik komunikačních sond bez identifikátoru máme rozmístěných na zdejším svobodném orbitu?“
Nechápe.
„Nevím, ale to na věci nic nemění. Neuposlechnete-li neprodleně, budou k řešení vyzvány naše křižníky!“
Neztrácím dobrou náladu. „Ale mění, a hodně. Od chvíle, kdy byly moje sondy vypuštěny, ukládají na různá místa vaší informační sítě to, co tak usilovně chcete zamlčet. Jakmile dám povel, vyšlou na všech dostupných datových kanálech kód, kterým se uložené informace stanou veřejně viditelnými.“
Málem vyskočí i se svým křeslem metr do vzduchu.
Tajemník za jeho zády skládá hlavu do dlaní. Pochopil, že prohráli. Předseda se ale cítí uražen a neskrývá svůj vztek. Na to, že je v dané chvíli vlastně vládcem planety, se neumí vůbec ovládat. „Raději vypneme celou informační síť, než bychom dopustili takový barbarský čin!“ Otáčí se na tajemníka. „Zastavit všechny sdělovací soustavy! Vypnout – anebo fyzicky rozpojit. Okamžitě!“
Nesměji se, i když tohle je snad nejlepší vtip mého dosavadního života. Zastavit sdělovací soustavy není otázka chvíle, a navíc by to znamenalo naprostý kolaps celé Bokwerské civilizace. Tajemník to moc dobře ví a tváří v tvář rozzuřenému předsedovi jen bezradně krčí rameny.
Znovu se ujímám slova. „I když jsme na odchodu, zanedlouho se vrátíme. Nelíbilo by se nám, kdybychom nenašli mistra pokrmů Apsu zdravého a spokojeného, stejně jako všechny kolem něj. Ve své reakci bychom nebrali ohled na žádné právní či společenské normy.“
Vyhrožovat celé planetě, tomu říkám drzost! Vidím jak si předseda mimoděk přidrží komunikátor u ucha. Nepochybně od rozvědky obdržel varování o tom, že jsme vybaveni Mechanicianskými technologiemi, a službukonající velitel orbitálních ozbrojených sil mu určitě naznačil, že by bylo rozumné nás raději nedráždit.
Bokwer není Skaringa, která by trvala na zákonné svrchovanosti bez ohledu na oběti. Bokweřané jsou více vypočítaví, a raději se nějakou dohodou vyhnou zbytečným ztrátám.
„Co chcete za mlčení?“ mění předseda neochotně taktiku, čímž potvrzuje mé předpoklady.
„Kromě vyřčeného nic víc. Zrovna odlétáme.“
Je vystresovaný do krajnosti. Vidím to na něm. A vůbec mi ho není líto.
„A co... co máme tedy dělat?“ prorazí konečně na povrch jeho tvrdé slupky marně potlačovaná beznaděj.
„Co uděláte, je váš problém. Svému osudu stejně neuniknete.“ Dělám dramatickou pomlčku. „Pokud se nestane zázrak, poznáte to sami za osm let.“
-Bommu, start.-
Konec
© 2020 Al.Hexth
Skupina
Kronix 02) Kronika Segorru
05) Bommu
07) Vende
08) Drancine
09) Xarťan
10) Kawairika
12) Swarp Titul: Bommu
Autor: Al.Hexth © 2020 Al.Hexth
Skupina: Kronix
5
Nakladatel: Autobus
Žánr: Science fiction
Téma: Bommu Připomínky Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru. "Bommu" (komentáře)
Téma=Bommu
Errata:
30.05.2021 13:22
Domů
Statistiky