Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Sedím ve velínu a žaludek mám sevřený strachy. Poblíž Bomma zaujímá parkovací polohu již druhý velmi zlověstně vyhlížející orbitální transportér.

„Co jsou zač?“ pípnu.

Don k rčí rameny. „Nevím, ale předpokládám že obsahují partu ostrých hochů, kteří mají za úkol z nás lstivě získané peníze vymlátit nazpět. Šlápli jsme na kuří oko někomu, koho zákon a vláda příliš nezajímají.“

»Uklidněte se, Bay, prosím,« slyším v hlavě Bommův hlas. Cítí, jak se bojím.

Šeptám: „Co se stane?“

»Nic, co by vám muselo působit starosti, Bay.«

Nevěřím mu. Opatrně sleduji dona, který na čemsi soustředěně pracuje s Blevierem. Vypadá jako když ho tajemní návštěvníci vůbec nevzrušují. Moje trápení trvá další půlhodinu, načež se ozývá Bommu. »Z pravoboku k nám míří další transportér.«

„Done!“ ozývám se.

„Vím, Bay,“ dává mi rukou pokyn abych nerušila. Mlčím tedy a jako hypnotizovaná sleduji na fantasticky ostrém obrazu stěn velína, jak se tmavě natřené čluny pomalu rozmísťují kolem nás.

„Bommu?“ šeptám sotva slyšitelně.

»Jsem vzhůru, Bay!«

„Vidíš ty transportéry venku?“

»Ovšem, Bay.«

„Co bychom s nimi mohli dělat?“

»Už na tom pracujeme, Bay.«

Slova se mi zadrhávají v krku, neboť první z černých oblud náhle vysunuje dokovací mechanismy a nabírá od pohledu útočný kurs. Ale don Ortogon je ve střehu.

„Start!“ velí rázně. I přes všechny stěny slyším z hloubi korábu kratičký ultrazvukový hvizd nabíhajících vysokofrekvenčních solenoidů, a pak dunivý podprahový gong, to jak supravodivé Swarblathovy kondenzátory vypustily svou energii do systému.

Jádro Gitsefebeho teleportu

V okamžiku, kdy vortexy díky kdovíjaké kvantové pravděpodobnosti rozepnou trojrozměrnou oponu našeho prostoru, Gitsefebeho fyzikální principy vyboulí své mocné bicepsy a přenesou nás z jednoho místa na to samé, avšak ve skutečnosti docela jiné místo. Můj první teleport!

Tohle tak snadno nerozdýchám. Ruce se mi klepou a v hlavě mám včelí úl říznutý tornádem.

„Bay? Vnímáš mě?“

Vnímám, ale nejsem schopna odpovědět. Teprve po hodně dlouhé době se dokážu sebrat natolik, abych popadla dech a přestala se třást.

„Je alergická na přesun,“ doléhá ke mně ještě trochu zastřeně Blevierův hlas.

„Možná to bude jenom nezvyk,“ odporuje mírně don Ortogon.

„Už jsem v pořádku,“ ujišťuji všechny kolem, ale nejvíc sama sebe.

»Bay?«

-Co je?-

Ticho a pak šokovaná věta: »Vy mluvíte telepaticky!«

Bommu nemůže být překvapen víc než já. Skutečně, odpověď byla myšlenkou a Bommu jí slyší...!

„Uděláme ti v ošetřovně biosken,“ říká mezitím don. „Určitě s tím půjde něco udělat.“

-Nechci.-

»Bay! Vy jste skvělý styčný důstojník!«

„Done-“ promluvím konečně nahlas.

„Ano, Bay?“

„Já-“ Náhle je můj mozek opět zakován do mlčení. Moje podivná schopnost je pryč.

„Uklidni se,“ říká mírným hlasem. „Nebudeme to už dělat, dokud nevyřešíme tvůj problém. Možnost, že by nás tu někdo našel, je prakticky nulová. Teď jsme jim vytřeli zrak. Docela určitě nikdo nevěřil, že je Bommu schopen mezihvězdného teleportu. Vždyť jsme se sotva dohrabali na orbit... Úplně vyhráno ještě není, ale nakoupené zboží máme na palubě. S jeho pomocí se staneme aspoň dočasně autonomní lodí.“

A já snad do té doby aspoň částečně autonomní bytostí.

Errata:

30.05.2021 13:22