Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Ksim, Larong, Marbl, Oskar a Ignác, majitel jachty – to je celý pětilístek, zavítavší k nám na návštěvu. Kluci jsou očividně opilí nebo zdrogovaní, v jednom kuse se smějí a vedou neskutečně silácké řeči. Naštěstí během chvíle zjišťujeme, co se děje. Embargo, uvalené společností na kauzu Bay-Ortogon, samosebou plno lidí dráždilo i nadále. A tato bujará společnost rozmazlených a nevychovaných zbohatlických synků si umínila natruc všemu a všem přistát na Bommově palubě.

„Jasně že je moje,“ chechtá se Ignác na otázku vlastnictví jachty. „Fotr mi koupí co si řeknu. Jednou mu navrhnu že chci koupit celou Skaringu!“ A řehtá se tomu.

„Samo že se to nesmí!“ slzí smíchy Ksim v odpověď na mou otázku po zákazu kontaktu s námi. „No právě proto jsme tady, né? Co je na tom k nepochopení?!“

Oskar jediný věnuje aspoň trochu pozornosti mé osobě. „Tak ty jsi ta slavná rebelka?“ říká.

„Slavná?!“ Připadá mi tak trochu padlý na hlavu.

„No a ne? Na, dej si!“ Zavrtěním hlavy odmítám zpola vypitou láhev nějakého zcela jistě velmi drahého nápoje. Krčí rameny a pokračuje: „Kvůli tobě přece má slavnej Ortogon vyhazov! Roky se tě snaží zkrotit, a marně, ty divoško! A pak s ním klíďo odletíš! Všichni dole zírají s hubama dokořán. Teda ty jsi ale číslo, Bajonetová!“

„Jak kvůli mně?!“ žasnu. Tak tohle je tedy bomba! Já jsem prvopříčina celého tohoto zmatku? Jejda!

„Jak kvůli mně?!“ paroduje moje ohromení pisklavým hlasem. „Jsi tak přesvědčivá že bysem ti málem věřil! Tys fakt vlk v rouše beránčím, Bajonetová!“

Málem škytám zděšením. Tak tohle je pozadí, o němž mi don lakonicky říkal „třeba někdy později“! A nejvíc mě děsí fakt, že ještě před pár dny by to pro mně byl důvod k jásotu, kdežto teď...

Jediným zášlehem se mi všechno skládá v hlavě v nových souvislostech a současně vzniká plán, vycházející z okamžitého nápadu.

„Však se říká – kdopak by se vlka bál, ne? Ty se doufám také nebojíš?“ říkám provokativně. „Takže bych tě třeba mohla dneska pozvat řekněme... na večeři.“

Vidím jak se mu rozzáří očka. Loupá pohledem po kamarádech, jestli si toho všímají. Právě boduje u největší rebelky z celé Skaringy!

„No,“ mhouří oči jako kocour. „Co by to vobnášelo, Bajonetová?“

„Domluvíme u jídla, platí?“ opakuji mrknutí a ani se nezačervenám.

„Co by ne!“ mává světácky rukou. Bere mě kolem ramen. „Nevodleťte mi než spolu skončíme, jasný?!“ háže přes rameno. Odpovídá mu bohapustý řehot.

»Bay?«

„Slyším... copak?“ šeptám co nejtišeji.

»Chcete abych vás zbavil toho vetřelce?«

Polknu naprázdno. Co si mám o takové nabídce u všech všudy myslet?!

„Ne!“ syknu tiše, ale Oskar to zaslechne.

„Co ne?“ směje se. „Snad máš strach, co?“

„Boj se ho, boj se ho!“ vyřvává Larong. „Oskar je buldozer všech dívčích srdcí!“ přidává se Ksim a zbylá čtveřice vzápětí skanduje: „Os! Kar! Do! To! Ho!“

Don Ortogon mě vyprovází dlouhým pohledem, který utne zavírající se průchod. Náhle jsem s Oskarem sama. Než si to stačím domyslet, otočí mě k sobě a nedočkavě líbá.

»Bay!«

„Mmmm-ne!“ vydechnu s určitým úsilím. Oskar to vztáhne na sebe.

„Neboj,“ říká chlácholivě. „Ale překvapuješ mě. Že bych se v tobě splet? Rebelky to chtějí většinou drsně. Ale umím to i jemně. Věř mi.“

„Pojď,“ beru ho za ruku. Sama ani nevím kam jít, ale dokud jdeme, mám čas přemýšlet.

„Kam jdeme?“ vyzvídá.

„Uvidíš.“

„Už se těším...!“

Svírá se mi žaludek – ne nedočkavostí na to co bude, ale spíš obavami co má Bommu za lubem. Proč má pořád pocit že mi něco hrozí?

„Bommu?“

»Jsem vzhůru a připraven vám pomoci, Bay.«

„Potřebovala bych nějaké speciálně dobré jídlo a vhodné pití.“

»Rozumím a zajistím. Kam chcete objednávku doručit, Bay?«

„V jachtě máme všeho dost,“ namítá mezitím Oskar. „Jsem boháč, rozumíš, boháč!“ Stále nechápe s kým mluvím.

„Na ošetřovnu.“

»Stane se.«

„Na ošetřovnu?“ žasne Oskar. „Ty mně vedeš na ošetřovnu?!“

Teď je řada na mně. Co možná drsně ho popadnu za krk, praštím s ním o stěnu a vpálím divoký polibek. „Budeš jí potřebovat až s tebou skončím,“ říkám tiše.

„Jasně!“ rozzáří se mu znovu očka a chechtá se jak blázen. „Já sem to věděl, Bajonetová! Věděl!!“

Jasně. Hlavně nechtěj naštvat Bomma, blbečku.

To ale nahlas neřeknu.

„Slečno?“ Do cesty se nám přimotá Rekvizito. „Mohu vám být nějak užitečný?“

To není samo sebou. Co to všechny bere? Copak je Oskar vlkodlak?

„Nezacláněj,“ říkám robotovi. S krátkou úklonou nás nechává projít. Oskar se šklebí. „Nechtělas ho přibrat? Do trojky?!“

„Cítíš, že na mně sám nebudeš stačit?“ ptám se sladce.

„Bajonetová, tos neměla. Až na to hupsnem, budeš potřebovat tu tvojí vošetřovnu sama!“ sápe se po mě. Chvála všem supernovám, že je větším dílem ožralý, daří se mi ho držet v rozumných mezích a nevypadat přitom vyloženě trapně.

„Se ještě uvidí!“ odpovídám srdnatě, a potácíme se dál.

Konečně ošetřovna. Ó jak romantické místo! Na operačním stole čeká skromné pohoštění – nakrájená konzerva, nějaká zelenina, sýr, a hlavně velká láhev a dvě sklenice, již po okraj plné.

Oskar bouchne pěstí do snímače a dveře se uzavřou. „Doufám že tu nemáš nějaký kamery!“ Podezíravě přejíždí očima strop, pak spokojeně zavrčí a zakotví pohledem na mně. „Čim začnem?“

»Přípitkem« ozývá se Bommu nečekaně.

„Tímhle,“ pozvedám jednu sklenici.

„Tak ať nám to funguje!“ přiťukává bujaře. „A do dna, Bajonetová!“ Sám jde příkladem, nemohu zůstat pozadu. Je to víno; nevím jaké, ale velmi dobré.

„Teď se těš!“ řve najednou Oskar a žene se na mně. Skokem překonává stůl vprostřed místnosti a vzápětí na mě padá jako strhující vlna. Pevně zavírám oči, ale... není tohle trochu chcíplá tsunami? Odvážím se pootevřít pravé oko. Oskar na mně leží jako žok a chrápe coby medvěd.

Vezmu hlavu za vlasy a nadzvednu. Nereaguje. Můj zmatek trvá do chvíle, než slyším: »Splnil jsem váš pokyn správně, Bay?«

Errata:

30.05.2021 13:22