Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Skok na slovník Skok na diskusi Zvýraznění změn Zvýraznění uvozovek Jakej jsem?

Zpět Obsah Dále

Plavu.

Plavu v nádherně chladivém, křišťálovém jezeře a mé palčivě rozpraskané rty se dotýkají třpytící se osvěžující hladiny...

A jejda. Zpropadené sny!

Už jsem vzhůru, ale nádherný pocit trvá. Bezmyšlenkovitě polykám ještě několik doušků. Skvělé!

Nasávám vzduch. Hleďme. Necítím se jako uvařená!

„Jsme stabilizováni,“ říká Rekvizito, přidržující mi nádobku s vodou. „A to jen díky vám, slečno!“

„Jak dlouho-“

„Půl dne.“

„Proč jsi mě nechal se tu válet?!“

„Stále jste v léčení, slečno. Don Ortogon nařídil, aby vá s nikdo nebudil ...“

„Hm. Jasně.“ Pozdě, ale přece vzpomínám na Luku. Neříkala něco o tom, že nemám lézt do horka dokud beru léky? Ach jo.

Vstávám. Necítím se kdovíjak jistě, ale stojím na nohou. „Chci to vidět.“

„Ale-“

„Hned.“

Ve dveřích se srážím s donem Ortogonem. „Vida!“ vydechne překvapeně. „Zrovna se na tebe jdu podívat, Bay. V pořádku?“

„Já ano. A zdroj?“

„Jednička a dokonce i dvojka šlapou jako hodinky, Bay. Jsi hotová kouzelnice...“

Tak tohle ne. „Done... j sem jen tlampač, papouškující cizí názory. Nic víc.“

Vrtí hlavou. „Není pravda.“

„Proč?“

„Kvůli tomuhle,“ ukazuje na moje náušnice.

„No právě.“

„No právě,“ opakuje s lehkým úsměvem. „Použil bych je sám – kdyby se mnou Bommu mluvil.“

„Mluvil?!“

„Lépe řečeno: nejsem schopen se s ním naladit na shodnou vlnu. Nejen já, ale nikdo z posádky. Napadlo mě tedy, abys to zkusila ty. Hle, povedlo se.“

Žasnu. „Jakto?“

Krčí rameny. „Bommu je experimentální počítač, vytvořený...“ Náhle umlká. „Řekne ti to kdyžtak sám. Prozatím stačí když víš, že jsi velmi cenný člen posádky, kterého máme. Bez tebe bychom na tento způsob opravy nikdy ne přišli a ani ne přistoupili.“

Chvilku o tom uvažuji. „Neříkejte mi, že by nikoho nenapadlo rozebrat jiné zdroje a opravit aspoň některé!“

„Ovšemže napadlo. Přesně takhle proběhlo zprovoznění prvního vestavěného zdroje. Ale zhodnotit všechny součástky šesti zdrojů a určit které konkrétní komponenty z jakého použít aby celek fungoval v přijatelném vzájemně kompatibilním režimu, a ještě s nižšími ztrátami, v yžaduje tak obrovský výpočetní výkon, že to mohl dokázat jen Bommu. A pouze ty mu umíš zadat otázku a následně tlumočit odpověď. Nebraň se tedy tomu co říkám... můj styčný důstojníku!“ Vidím že už se směje. Tak to je dobré.

»Bay?« slyším náhle Bomma.

„Copak?“ Don Ortogon se na mně trochu nechápavě dívá dokud mu nedojde s kým mluvím.

»Míří k nám návštěva.«

„Šlo by to podrobněji?“

»Soukromá orbitální jachta malé tonáže. Žádá o přípravu přistávacího uzlu.«

Chvatně tlumočím dodané informace. Don se zdá velmi zaražen, ale vzápětí reaguje. Bleviera posílá aktivovat přistávací sekci a Mamatóna vyzývá k zajištění bezpečnosti.

„Jdu také!“ chvátám za donem, jen co zamíří k boku korábu.

„Bay... nevíme kdo to je. Může to být... ne zcela bezpečné...“

„Tím spíš u toho nesmím chybět!“

Rázujeme chodbou.

„Odpoj se, Bay,“ říká don náhle. Uposlechnu a zruším spojení s korábem. „Děje se něco?“

„Nevím o tom, že bychom obnovovali funkci sledovací detekce,“ říká don. „To je Bommova soukromá aktivita. Já vím – může to být první známka dlouho očekávaného zlepšení. Ale...“

„Ale?“

Náhle mě uchopí pevně za ramena. „Bay... buď při jednání s Bommem velmi velice opatrná, ano? Prosím...!“

Jeho prohlášení je zarážející. „Proč? Je něco špatně?“

„Později, Bay! Teď řešíme návštěvu!“ A už zase za chůze dodává: „Můžeš se znovu připojit.“

Promluví až když jsme přímo u přistávací sekce. „Doopravdy musíš jít dovnitř, Bay?“

„Neměla bych snad?“

Neutrálně krčí rameny.

„Takže jdu.“

„Dobře.“ Otevírá průchod a vcházíme do hangáru, kde již kotví jachta. Vypadá nesmírně luxusně. To není obyčejná návštěva. Koutkem oka spatřím Mamatóna. V rukou má hořák a stojí zlověstně připraven u stěny. Naše improvizovaná palubní ostraha. Nemám z toho dobrý pocit.

Průlez v boku jachty se otevírá. Málem zapomínám dýchat.

Po zlacených schůdcích se do hangáru spolu s mlhavými chuchvalci jakési omamné drogy vyhrne skupinka pěti rozjařených mladíků.

„Vidíte?!“ křičí jeden a rozhazuje rukama. „Co jsem říkal? Jsme tu! Jakej jsem?“ A odpovídá si sám: „Prostě supééérrr!“

 


Zpět Obsah Dále

Errata:

30.05.2021 13:22