Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Ráno si převazuji nohy. Otoky zmizely, kůže ztratila fialovou barvu, bolest prakticky žádná. Pohvizduji si. Jsem slabá, ale lehká a čilá. To je dobré. Probírám se poté hromadou dovezeného oblečení a ke své radosti nacházím i pohodlné boty. Sláva! Všechno je tak báječné!

Pak chvíli bloumám po korábu, až n atrefím Rekvizita. Chudák, ten vypadá. Na jedno oko je slepý a sotva se vleče, přesto mě nadšeně vítá trochu nakřáplým hlasem. Syntetizátor řeči také zjevně dostal svůj díl. Vím že to je naivní, ale přesto mu děkuji za ochotu, s jakou se kvůli mně pustil do nerovného zápasu.

„Projdeme se spolu jako předtím,“ říkám. Na okamžik mě napadá, že jeho správná odpověď má znít: trhni si, už jednou jsem kvůli tobě dostal přes hubu, podruhé o to nemám zájem. Ale Rekvizíto je dokonalý gentleman: projevuje vřelou s ynťáckou radost nad tím, že jsem se rozhodla poctít ho svou společností. Je mi z toho smutno a cítím se provinile.

Rychle zjišťuji, že se okruh přístupných, aspoň jakž takž osvětlených a temperovaných prostor velmi rozšířil. Nedá mi to a s Rekvizitovou pomocí si vyvolávám plánek korábu. Páni! Celé čtyři paluby obytného bloku svítí krásně zeleně a červená v ostatních částech je zřetelně na ústupu.

Po čase docházíme do sekcí, které se právě opravují. Tři m ontážní roboti, přivezení plavidlem odbojářů, se činí ze všech sil. Chv ilku sledujeme s Rekvizitem cvrkot, pak pokračujeme v hledání vhodných komponentů. Bommu má ve svých vyrabovaných útrobách nespočet hromad kdoví čeho. Přehrabujeme se v nich. Ale jen můj společník čas od času něco uloží do kapsáře.

K obědu si dávám výtečný masový koláč a džus, zatímco Rekvizito si vedle mne montuje nové nalezené díly. Smlsnu si na lécích a po jídle sháním dona Ortogona. Nacházím ho v sekci energetických zdrojů.

První dojem: u všech supernov! Kdo se může v takovém technickém babylónu vyznat?! Druhý dojem: kdyby to nebylo rozbité, určitě by to takhle nevypadalo. Ptám se opatrně dona, co a jak.

„Tohle je velmi důležité,“ říká mi krátce. „Jestli rozběhneme aspoň jeden vestavěný zdroj, bude to znamenat konec starostí o energii. A ta je krví našeho korábu.“

„Myslela jsem, že máme energie dost,“ ukazuji kolem sebe.

„Nyní f ungujeme na dovezené zdroje,“ potřásá hlavou. „Ale Bommu je obrovský koráb. Nové zdroje nám vydrží ještě dva, nejvýše tři dny. Pak se budeme muset vrátit k režimu přežití...“

„To jsem nevěděla...“

„Nevadí,“ odpovídá trochu nepřítomně a zase se obrací k synťákům.

Neruším, ale nevydržím dlouho sedět. „Done...“ zkouším to podruhé.

„Ano?“

„Můžu... pomoct? I když nic neumím...?“

Maličko sevře rty, ale místo aby mi zopakoval, že akorát zdržuji, klidně se zeptá: „Dokázala bys roznést součásti podle rozpisu?“ V jeho hlase není ani špetka zlomyslnosti nebo pohrdání.

„Já... ano... snad...“ k oktám. Chovám se jak praštěná, ale má to svůj důvod: nabízím spolupráci někomu, kdo pro mě byl ztělesněním všeho, co jsem na Skarinze nenáviděla? Ó Leptone!

„Dobře.“ Podá mi komplan. „Vem s sebou Ekvisita. Poradí ti pokud budeš potřebovat.“

„Jasně.“

Sebejistota mého posledního slova trvá právě do doby, než se z komplanu pokusím něco vyčíst. Seznam. Rozpis. To chápu. Ale čeho, absolutně netuším. Takže Rekvizito přebírá velení a radí mi co a jak. Jakmile pochopím organizaci poznámek, a proniknu do schématu značení sekcí, je to brnkačka. Tak do toho! Zdravou rukou mi pomáhá nosit a zbytek dne transportujeme ze skladu na levoboku náhradní díly na místa, kde jich bude co nevidět potřeba.

Dávní kosmonauté prý trpěli nedostatkem životního prostoru. Já mám dojem, že bych tu mohla bloudit celý den aniž bych došla zpět na původní místo. Bommu je obrovský. Strašně. A černý, a polorozpadlý, a zchátralý. Také strašně.

Než se naději, je večer. Teprve teď cítím, jak jsem utrmácená. K večeři je zeleninový salát se šunkou, hotová hostina. Don ale nevypadá moc potěšeně. Mechanicky sní svou porci, p adá téměř bezvládně na spacák a v okamžení spí. Hledím na to trochu zaraženě. Nevím proč, ale doteď mě nedošlo jak tvrdě asi pracuje. A to i kvůli mně...

Bommu je černý, polorozpadlý, a zchátralý.

Errata:

30.05.2021 13:22