Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Skok na slovník Skok na diskusi Zvýraznění změn Zvýraznění uvozovek

Východní mystika vědecky

Avalcon 2000

Obsah Dále
Buddha - symbol Východu

Buddha - symbol Východu

Jako úvod zopakuji jednu arabskou moudrost, mylně podávanou jako vtip.

 

Po večerním uzavření bran dorazili k městu čtyři poutníci. Brána se ale neotevřela a oni uvažovali, co dál.

Jeden vytáhl láhev, napil se a pak silácky navrhl: »Pojďte tu bránu vyvrátit!«

Druhý si zatím zapálil v dýmce opium a ospale namítl: »Co se s ní budeme párat, vyspíme se venku!«

Třetí si dal hašiš a sdělil ostatním tajemně: »Prolezeme klíčovou dírkou!«

Nejlépe si z nich ale poradil čtvrtý. Pohodlně se posadil a dříve než ostatní dopili a dokouřili, byl již pohroužen sám v sebe tak dokonale, že na to moudře nic neřekl.

Toť příklad moudrosti nejvyšší...

 

A nyní můžeme otevřít jednu z knih o mystice, která se mi nedávno dostala do rukou.

 

»Mystika začíná dnes na Západě v důsledku souběhu řady faktorů ztrácet příhanu, jež na ní ulpěla v posledních staletích. Řada významných představitelů západní kultury k ní přistupuje vážně a někteří se dokonce sami stávají praktikujícími mystiky.«

 

Tolik citát z mystické knihy. Samozřejmě, tento trend pozorujeme i u nás a kdo se nad tím zamyslí, musí přiznat, že je v tom cosi příznačného. Proč se tolik nepochybně vědecky vzdělaných lidí vrací k tomuto prastarému zdroji, mnohem staršímu než křesťanství? V knize o mystice se to dozvíme hned na počátku, raději tedy opět ocituji – nebude to na škodu věci:

»K obratu v nazírání vedou zejména tyto faktory: s rostoucí propojeností jednotlivých částí lidstva související důkladnější a lepší poznávání východních kultur; významné výsledky prohloubeného studia orientalistů a religionistů v příslušném ohledu; na druhé straně vzrůstající uvědomování si mezí všeho objektivně-racionálního poznání, výboje ve směru nezpředmětňujícího myšlení (přistupujícího k Jsoucímu v jeho hloubce jako k čemusi, co překračuje funkcionální struktury a systémy a je v tomto podstatném ohledu neuchopitelné); významné objevy v přírodních vědách samých, které otvírají v určitých ohledech výhled ke spiritualisticko-monistickému výkladu nakloněnému mystice; dále neméně významné poznatky v oblasti psychologie (hlubinné a transpersonální) a kulturní antropologie, které v mnohém ohledu ukazují stejným směrem; hlubinně-ekologický důraz na respekt ke všemu živému, na potřebu vciťování, a časté zážitky skryté jednoty s tím spjaté; rostoucí zájem o mystiku a vůle praktikovat ji u značného počtu jedinců, kteří mají potřebu hlubšího duchovně-náboženského zaměření a nespokojují se s tradičními západními formami náboženství; některé pozitivní formy misijní a učitelské činnosti představitelů východní spirituality na západě, jež těmto tendencím vycházejí vstříc; tím vším vyvolané snahy o znovunavázání na pozapomenutou mystickou tradici i v progresivních kruzích křesťanských. Díky těmto faktorům se i mystika objevuje v novém světle, a místo toho, aby byla i nadále zavrhována či aspoň podceňována a ignorována, začíná nastupovat vážný zájem o ni a potřeba blíže si ujasnit, oč v ní běží.«

Ano, oč tu běží? Co do našeho uspěchaného světa mystika přináší? Co je důvodem, že se jí čím dál tím víc lidí zabývá? Jistě je za tím to důkladnější a lepší poznávání východních kultur, podpořené studiemi orientalistů, ale právě tak byla v dnešní době poznána kultura lidojedů a jihoamerických lovců lebek – a přece se jimi, až na sociálně-patologické výjimky, nikdo z lidí nenechává inspirovat!

Opět dám raději slovo mystikům, neboť se mi jeví jako absolutně nezbytné uvědomit si prapůvodní smysl mystické praxe. Sami mystikové jsou si přece vědomi, že mystika bývá označována (opět cituji z jejich knihy): »za poněkud zvláštní oblast zážitků, jež snad mohou být psychologicky velmi pozoruhodné, ale jsou příliš excentrické a životu v jeho reálném zaměření příliš odlehlé.« Mystikové sami nejen připouštějí, že se výpovědi o mystických zkušenostech zcela vymykají kontrole, ale na tomto faktu naopak rádi staví. Opět si nemusím nic vymýšlet a použiji slov mystika:

»Odmítnutí mystiky bývá motivované i filosoficky a často i nábožensky. Ještě větší míru předsudečnosti vykazuje odmítnutí motivované vědecky, objektivisticko-racionálně. Má svůj základní důvod v neoprávněném uplatňování vědeckého názoru v oblasti otázek přesahujících horizont vědy a jejích postupů a v nedůvěře ke všemu, co se dovolává jiných pramenů poznání než střízlivého, na obecně ověřitelných objektivních výsledcích vědeckého zkoumání stavícího rozumu. Tato nedůvěra vede k zásadnímu zpochybnění všeho ne-vědeckého, ne-objektivisticky racionálního sondování lidské skutečnosti – a mystiky především. Omezení této netradiční intelektuální perspektivy, na němž je založeno odmítnutí mystiky vědou, činí už samo sebou toto odmítnutí neplatným

Hleďme, hleďme, jaký úderný argument ! Na ten bych nepřišel! Zopakujme si to:

Odmítnutí mystiky je omezením intelektuální perspektivy, což stačí, aby takové odmítnutí bylo neplatné.

Nádherná logika! – Tímhle se dá argumentovat proti čemukoliv!!! Jinými slovy, co se nám do toho, vědci, pletete, je to za vašimi horizonty, nad schopnosti vašeho chápání a tudíž, když to pochopit nemůžete, nemáte do toho prostě co mluvit! My jsme ochotni se o věci bavit nejvýš s filosofy, případně po stránce náboženské.

Opět cituji mystika:

»V případě odmítnutí motivovaného filosoficky nebo nábožensky se má věc podstatně jinak. Zde je třeba přistupovat k vysloveným pochybnostem vážněji a čelit možným námitkám základním ujasněním a objasněním. Vrhnout světlo – pokud je to intelektuálně vůbec možné – na povahu mystické zkušenosti v jejích vyšších polohách a ukázat, jaké konsekvence mohou z jejích významových aspektů plynout pro metafyzické myšlení a pro otázku po nejvyšším a posledním cíli života. Naším předmětem proto musí být především intuitivně-kognitivní typy této zkušenosti, které představují právě ony její vyšší polohy a obsahují určitou – tu větší, tu menší – míru skutečného duchovního osvícení. Přitom si ovšem musíme být jasně vědomi mezí svého počínání. Neboť mystická zkušenost radikálně přesahuje rozum, je zkušeností něčeho, k čemu on sám o sobě nemá přístup. Její reflexe na základě řady významných výpovědí o ní je reflexí něčeho, co se nemůže stát mimo svou vlastní sféru zjevným a jakožto takové je zcela nesdělitelné. Nemůže dát zkušenost samu a dokázat tak pravdivost mnoha tezí ve výpovědích obsažených; může jen – což je rozumové maximum – vzbudit důvěru v ně. To je účel rozumové reflexe mystické zkušenosti – skromná, nicméně ve své rovině, charakterizované omezením myšlení, nanejvýš významná.«

Slyšeli jsme slovo mystika. Bohudíky... nemám dost úcty k úctyhodným autoritám a jsem ochoten rýpat do všeho. Nebudu mít ohled ani na odmrštění se strany mystiků a pokusím se navzdory jejich odmítnutí na pole mystiky vstoupit – navíc nikoli s posvátnou bázní novice, jak by se slušelo a patřilo. Vzhledem k tomu, že čistě vědecký přístup zde skutečně naráží na hranice nepoznatelného, spolehněme se zhruba rovnoměrně na informace mystiků, vědecké poznatky a v neposlední řadě na vlastní selský rozum – což jistě poznáte na způsobu, kterým své představy formuluji.

Může se vám zdát paradoxní, že se stavím z hlediska vědy a selského rozumu na obranu mystiky, že s většinou tezí mystiků naprosto souhlasím, ale kolem mystiky je zdánlivých paradoxů mnoho a jeden navíc snad ještě unesete – zejména až pochopíte, že tady – a ostatně v celé mystice – o žádný paradox nejde. Tvrdím totiž – a není to pouhá hra se slovíčky – že vědecké pojetí mystiky je neskonale reálnější, než mystické pojetí vědy , (které opravdu, ale opravdu žádný smysl nemá).

Teď mi ale dovolte pokusit se poněkud blíže vám zpřístupnit mystiku jako takovou – je to sice suchopárné čtení, ale vynasnažím se vybrat jen to podstatné.

Podle F.C.S.Northropa (v knize: F.C.S.Northrop: The Meeting of East and West, 1946,) je východiskem k osvětlování mystik rozlišení »estetické«, přímo bezprostředně-zkušenostní, a »teoretické« tj. vysuzované, teoreticky určované skutečnosti a jejího poznání, s poukazem na jasnou nepřevoditelnost prvé na cokoli od ní odlišného a se zdůrazněním její nepoznatelnosti mimo přímé zakoušení, i její nesdělitelnosti v rovině abstraktního rozumu. Jen tento poukaz na její absolutní prvotnost může vést k uvědomění žasuplné zázračnosti »živé skutečnosti«.

»Tato stránka postřehovaných vztahů a významů, ve všem bezprostředně zakoušeném, sestává z barev, vůní, chutí, pocitů, citů, zážitků krásy atd. To nejsou faktory, z nichž sestávají fyzikální entity a procesy, je to látka, s níž pracují umělci – malíři, hudebníci a básníci«, říká Northrop. »Teoretickou stránku skutečnosti nelze naopak bezprostředně postřehovat: nemůže být bezprostředně-zkušenostně dána a poznává se právě teoreticky. Západní myšlení se jí dalo natolik fascinovat, že považovalo bezprostředně-zkušenostní stránku pouze za subjektivní jev, který jen empiricky ověřuje teoretické hypotézy o povaze skutečnosti. Ale toto pojetí je nutno zavrhnout. Mezi oběma stránkami je (se zřetelem k empirické skutečnosti) souvztažnost, v níž jsou si obě rovnocenné. Duchovní, nevyjádřitelný, citově jímavý, esteticky živoucí element – látka z níž jsou utvořeny sny, západy slunce a vůně květů – to je bezprostřední, čistě faktickou částí lidské přirozenosti a přirozenosti všeho vnímaného. Touto částí jsme před vší teorií a spekulací, bezprostředně a tedy s absolutní jistotou. Tradiční, ale naprosto chybná západní tendence byla považovat za méněcenné, co je podle myslitelů Východu prvotní. V tom ohledu je Východ nesrovnatelně hlubší než Západ. Jeho myslitelé si dávno všimli, že člověk zakouší bezprostředně nejenom specifická sdružení vymezených zkušenostních dat, ale že je zakouší ve všeobjímajícím – tj. je všechna obsahujícím – »poli« či »prostoru« prožívání. Uvnitř pole lze rozlišovat dvě stránky: všeobjímající jednotu s odhlédnutím od smyslově nebo introspektivně daných dat, jež zahrnuje, ale také jako celek všech rozrůzněných dat s odhlédnutím od pole, v němž se objevují. Člověk je v podstatě duchovní ne proto, že by byl nějakou lokální entitou myslitelnou jako mentální substance (nebo něco jí analogického), jež ze sebe promítá vjemy a city jako pouhé vlastní jevy, ale jako součást pole (v běžné zkušenosti nepostihovaného) v jeho hloubce. Odhalit toto pole, jež zahrnuje jeho podstatnou nezávislost na vymezených, rozrůzněných datech uvnitř něho, může jen mystická zkušenostní intuice. Chce-li ale mystik vyjádřit zbytek po popření empirických dat smyslů a introspekce, stojí tváří v tvář paradoxu. Nemůže říci, čím je, nýbrž jen čím není. Jeho rysem je totiž to, že je podstatně neurčený, nevymezitelný. Lidské já je vědomé proto, že je založeno v nevymezeném, esteticky zářivém, bezprostředně prožívatelném živoucím poli, jež je samou podstatou jeho přirozenosti. Prvotnost pole dává barvě vněmového předmětu nevyjádřitelnou estetickou živost, již ono vykazuje v našem já. z bezprostřední (ač utajené) přítomnosti transcendentně-imanentního živoucího faktoru plyne nesmírně důležitý důsledek: jeho přímá poznatelnost. Je poznatelný stejným způsobem, jako vše bezprostředně-zkušenostně zpřítomnitelné: vědomou účastí zakoušejícího jedince na nevymezené, nerozrůzněné niterné Přítomnosti. Tento závěr je ve shodě se svědectvím těch, kdo došli dostatečně daleko v praxi mystické kontemplace. Ti všichni shodně svědčí, že toto živoucí pole může být díky vytrvalému kontemplativnímu usebrání »postřehnuto« (je nutno použít uvozovek, neboť nejde o objekt postřehování) jako bezedná hlubina čistého, obsahově neurčeného, nevymezeného, v základě nerozrůzněného vědomí a že tato zkušenost naplňuje člověka nevýslovným blaživým mírem, s mentálním neporovnatelným jasem a intenzitou uvědomování, jistotou své podstatné nepodmíněnosti, jež převyšuje jakoukoli představu a myšlenkové pojetí Právě tato zázračně živoucí Přítomnost je míněna taoistickým pojmem »nejsoucí« Tao, buddhistickými pojmy Šúnjatá (»Prázdnota«) či Tathatá (»Takovost«), védánstským pojmem Čit (čisté Vědomí), nebo Eckhartovými pojmy Seelengrund (Základ duše) nebo Istigkeit (ryzí Bytí). Význam všech těchto pojmů je týž. Nejsou to pojmy původně teoretické, spekulativní, nýbrž pojmy založené na v principu stejném typu intuitivně-kognitivní mystické zkušenosti a snažící se ji naznačit. Emocionální jímavost, živost a nevýslovnost prožívání je výrazem jímavosti a živosti tohoto nevymezeného, všechno objímajícího a jejich základ a pozadí tvořícího tohoto živoucího niterného »prostoru«. Nepodmíněná, empirickému vědomí transcendentně-imanentní a přece skrytá (neboť neustále ven vycházejícím způsobem pohybu zakrytá) duchovní Přítomnost byla ve všech velkých mysticko-spirituálních učeních, východních i západních, ztotožněna s božstvím a její kladná nevymezenost byla – tváří v tvář její neodvoditelnosti z jiného, její nepodmíněnosti, jakož i tváří v tvář intuici její nadčasovosti a bezmeznosti – pojatá jako v poslední instanci Věčnost a Nekonečnost. Ve svém dynamickém a řádovém aspektu figuruje jako Šakti, tj. projevující se božská moc, rozrůzňující se vlastního omezujícího principu Májá což je v těchto naukách označení síly, jíž se tato nekonečná bezmeznost zahaluje sobě samé, v jistém smyslu sebe samu negujíc. S podobnými koncepcemi (alespoň co se základní struktury týče) se setkáváme v taoismu a mahájánovém buddhismu. Hinduistickému Čit v taoismu odpovídá »nejsoucí« Tao, v buddhismu Tathatá či Šúnjatá. Hinduistické Šakti je »jsoucí« Tao a Álája-vidžňána, univerzální »zásobové vědomí«. Jen vzdálenými obdobami těchto koncepcí jsou na Západě mysticko-spirituální novoplatónské a křesťansko-novoplatónské koncepce.«

Jak je zřejmé, teoretická mystika je značně propracovanou... málem bych řekl vědou , kdyby takové spojení sami mystikové neprohlašovali za protismyslné. Nám postačí vědět, že:

»Kromě kontemplativního pohroužení, v němž je poznáváno Čit (čisté Vědomí), existují i jiné typy intuitivně-kognitivní mystické zkušenosti, jež nejsou omezeny na Čit a vyznačují se tak větší obsáhlostí. Brahman (jak je ve védántě a jí příbuzných hinduistických učeních nazýván božský základ existence) není chápán jako nehnutý, neměnný zkušenostní »substrát« čili Čit – není tedy vyčerpán svou nejzákladnější či nejzazší stránkou. Není jen základem nesčetných individuálních rozrůzněných zkušenostních polí, nevymezenou nerozrůzněnou živoucí Přítomností v každém z nich, ale též zdrojem veškerého rozrůznění, a tudíž procesu, díky němuž ta pole sama existují. Je i zdrojem vší zákonitosti a řádu, všech skutečnostních zákonitých vztahů a souvislostí a s nimi i těch aspektů skutečnosti, jež nejsou zahrnuty v bezprostředně zkušenostní složce poznávání, neboť jsou mimo okruh vnímání.«

Zdá se vám to příliš složité? A to jsem pečlivě vybíral z knihy, která obsahuje takových krkolomných konstrukcí tři sta stran, aniž by řekla cokoli podstatného. Ale vraťme se raději k typům mystické zkušenosti a pokusme se o co nejvýstižnější charakteristiku jejich povahy na základě toho, jak je naznačena v příslušných výpovědích.

Začneme oním druhem kontemplativního pohroužení, v němž se s intuitivní zřejmostí prožívá – tedy ve své povaze Čit plně poznává – nerozrůzněný, nevymezený živoucí prostor vědomí. Dočasně osvícený stav vědomí, jehož se dosahuje v tomto typu kontemplativního pohroužení (v hinduistické terminologii se nazývá samádhi v užším smyslu slova, samádhi ve svých vyšších stupních, tj. samádhi »stezky poznání«), je očividně neúplný, a to především proto, že nemůže být ze samé povahy věci dostatečně obsáhlý ani trvalý. Dospívá se k němu cestou meditativní výluky, díky níž se obnažuje samo »jádro« bezprostředního zakoušení a je svlékána »slupka« všech zkušenostních obsahů, takže ve vrcholném bodě této výluky se může dostavit stav, kdy zmizí všechny jednotlivé obsahy vůbec a zůstává »zázrak« bezprostředního čistého vědomí, čistý stav Vědomého Bytí (či lépe řečeno Bytí-Vědomí), dotvrzující – jak řekl Mistr Eckhart – »nestvořenost«»nestvořitelnost«. Mysl »vstupuje« do niterného prostoru nesmírného míru, je v něm jakoby smazána. Ve své nepodmíněnosti je prožíváno nevymezené, nerozrůzněné »Prázdno« čistého vědomí (nevymezená živoucí Přítomnost). V tomto stavu nejhlubšího pohroužení se osobně-individuální uvědomování zdánlivě ztrácí: dochází k jeho zdánlivému rozplynutí v nesmírné neosobní niterné »šíři« (na nižších stupních jde jen o větší či menší míru rozplývání) tato »šíře« je intuitivně postihována jako nezměrná či bezmezná. Vědomí světa přitom mizí (na nižších stupních je tu jen jeho větší či menší, v každém případě velmi slabé reziduum). Je-li zkušenost osvícení omezena na takovéto pohroužení, musí pro příslušného jedince zůstat svět vnímaného mimo posvátnou oblast takto odhalovanou: je něčím, co se staví proti této zkušenosti, co ji vylučuje stejně tak, jako ona vylučuje jej. Je něčím, z čeho se jedinec do ní stahuje a co ho z ní zase vyhání zpět. O tomto hlubokém pohroužení podává svědectví těchto několik vybraných výpovědí:

Abul Husajn an-Nuri vypovídá: »Kdykoli se objevil Bůh, zmizel jsem já; a kdykoli jsem se objevil já, byl Bůh nepřítomen. Jeho přítomnost je moje nepřítomnost.«

Mistr Eckhart jde ještě dál: »Stojí-li duše před svým původem, zůstávají její síly venku a ona tu stojí obnažená a bezejmenná, vysvlečená ze vší určitosti. Nejvyšší část duše je nad čas povznesena a ví o čase tak málo jako o těle. Duše se vznáší vzhůru do jednoduchosti, nad všechny věci do nepoznatelného. Beztvará vrhá se do beztvarého Boha. A zde už nelze mluvit o duši, neboť ztratila svou přirozenost v oné jednosti božské esence. Tam se už nenazývá duší, nýbrž Nezměrným Bytím.«

Stejně vypovídá i jeden z klasiků Brahmánanda: »Konečně se otvírá ‘oko moudrosti’ a Nekonečno je bezprostředně postřehováno. Ach, zde je jiná říše, nad vesmírem! Svět klesá v nic. Mysl se zdá rozpouštět a přechází v savikalpa-samádhi (pohroužení s residuálními myšlenkami). Pak přichází nirvikalpa-samádhi (bez myšlenek), nejvyšší nadvědomá zkušenost – absolutní jednota. Ta je mimo slova i myšlenky. Není tu nic, co by bylo možno vidět nebo slyšet! Nekonečnost! Pouze nekonečnost! Je to bezprostřední prožívání.... Vše je nekonečnou blažeností, zde není žádného já a žádného ty, zde je vše sat-čit-ánanda (bytí-vědomí-blaho), absolutní. Je to prožívání nejvyššího štěstí.«

Šrí Ramana Maharši: »V pohroužení se tvůj život stává jen magnetkou přitahovanou k obrovskému magnetu, a jak pronikáš hloub a hloub, stáváš se samým středem, zdrojem a podkladem existence. Zůstáváš jako čisté, absolutní Vědomí, v němž už není myšlenek ani pochybností. Je to záplava: jsi už jen stéblem slámy a jsi za živa pohlcen; ale je to nanejvýše rozkošné, neboť se stáváš tím, co tě pohlcuje. Ego se ztrácí v duchovním středu Samém, klam je u konce, je dosaženo Pravdy.«

Po tomto osvětlení kořenů Východní mystiky odložme na chvíli nutkání k bezmeznému uchvácení, kterému podlehly statisíce lidí a pokusme se opět zapnout na vyšší obrátky šedou kůru mozkovou. Je to sice přesný opak toho, oč v mystice běží, ale Mystika je paradoxů plná – a co když právě vzepření může přinést to, co jinak trvá až několik let – totiž to kýžené osvícení? Jsou-li mezi vámi nějací mystikové, nechť mi odpustí drzost, s jakou se dotýkám základů jejich víry, ale na druhé straně, i dnešní mystika se stále častěji odívá do obleku, který sama slovně nesnáší – do vědy. Všimněme si, jak často používá vědeckých, nebo se tak tvářících termínů – namátkou uvedu část jedné věty: Zkušenostně-intuitivní uvědomování si Absolutně předchůdné, nekonečné a věčné Absolutní Přítomnosti je neintencionální, transcendentně-imanentní duchovní skutečností... atd atd.

Takže přejdu bez velkého soucitu (který mystikové k vědě také nepociťují), přímo do středu mystické teorie i praxe – k Osvícení Absolutní Přítomností.

Zopakujme si, co je považováno za naprosto nutné podmínky onoho kontemplativního pohroužení, vedoucího až k Osvícení Absolutní Přítomností. Jak se všechny mystické autority vzácně shodují (ačkoliv si v některých dalších směrech vzájemně úporně protiřečí, což je ale podle nich jen dalším znakem jejich Absolutní Pravdy), základem je meditativní usebrání , ono svlékání slupek vědomí , kdy je z mysli postupně vytlačováno veškeré vnímání až zůstane jen vnímání Absolutna. Tomu procesu napomáhají různé další praktiky, jako dechová cvičení, strnutí těla do absolutního klidu, očišťování těla, často vykonávané do překvapujících detailů – například požadavek na absolutní vnitřní čistotu, které se dosahuje obvykle půstem, někdy pro větší spolehlivost i mechanicky – například spolknutím dlouhého pruhu látky, zkroucené na způsob provazu, takže je tělo mechanicky dokonale vyčištěno i zevnitř. Pouze Vnitřně Čistý Mystik může totiž zakusit stav Pohroužení do Absolutní Přítomnosti. Pravda, mystické autority nám tvrdí, že tyto pomůcky jsou nezbytné pro nováčky bez dostatečně hlubokých mystických zkušeností, zkušený Mistr je schopen se do takového stavu navodit za kratší čas rozjímání a někteří velikáni Východu dokonce uváděli, že žít v trvalém Pohroužení dokázali i bez nezbytného klidu, dokonce i při běžné, všední činnosti. Jiné velké autority mystického světa tuto možnost popírají, ale nikdo z nich se přitom nesníží pochybovat o Pravdě Velkých Myslitelů. Paradoxní? Ne – u Mystiky je to normální.

Vraťme se opět k oné předsudečné vědě. Domnívám se, že tvrzení o  neuchopitelnosti mystického poznání vědou je pravdivé, dokonce Absolutně pravdivé (!) (viz dále). Věda skutečně není schopna rozumově uchopit Absolutní Přítomnost, zakoušenou mystiky (přinejmenším v tom, co je jejím obsahem). V tomto směru jejich tvrzení podporuji, ba co víc, přidávám se k němu a to právě z pozic vědy , jakkoliv se to zdá být paradoxem. Přesto mi to nedá a pokusím se využít vědu k tomu, nač ještě stačí. Zkuste se na to podívat bez předsudků (z obou stran). Možná jako já pochopíte, že věda a mystika mohou vedle sebe koexistovat a ačkoliv mystika vědě opravdu nemá co dát (alespoň ne přímo), může být jejich symbióza praktická a nakonec i obecně prospěšná (což pro vás nejspíš bude největší překvapení !!!). I když – jak pro koho.

Přijmeme tedy za axiom (neboť důkazy v tomto směru samozřejmě neexistují a jak podle mystiků, tak i z hlediska vědy je nesmyslem je vůbec požadovat), že praktický mystik se dokáže po dlouhotrvajícím meditativním očišťování dobrat Osvícení. Podívejme se na ten jev nikoliv z hlediska obsahu, nebudeme se pokoušet zjišťovat, co vlastně mystik vnímá (to je totiž skutečně vědecky neuchopitelné ), ale z hlediska obecné fyziologie. Co se děje s tělesnou schránkou mystika v době, kdy jeho duše dlí v Absolutnu? ( Obrazně řečeno – oni sami přece duši popírají.) Musíme si uvědomit, že plnému kontemplativnímu ponoření zpravidla předcházejí očišťovací procesy, namáhavá dechová cvičení a půst. Samozřejmě tím dochází k výraznému poklesu živin, nejen v obsahu vyprázdněného žaludku a střev, ale především v krvi. Takový stav ale není pro vědu ničím nový. I v Praze bych mohl jmenovat několik psychiatrických pracovišť, která se mentální anorexií zabývají. Jak známo, někteří jedinci se do tohoto stavu dostávají sami a to tak dokonale, že na podvyživenost zkolabují a zemřou. Tento stav ale sám o sobě ke zmíněnému Osvícení nevede. Pak by totiž nejvíce osvícených muselo být právě na psychiatrických klinikách, kde se mentální anorexie léčí a jak dobře víme, není tomu tak. Co to znamená? Pro nás jen poznatek, že anorexie sama o sobě může být ke stavu Osvícení podmínkou možná nutnou, ale nikoliv postačující.

Zde ale přistupují další faktory, pro uvedení do stavu pohroužení rovněž naprosto nutné. K nastartování auta také nestačí mít benzín, ale i dostatečně nabitou baterii a neucpaný výfuk. Také v mystice je těch podmínek více. Další z nich jsou dechová cvičení . Mystická dechová cvičení nejsou totožná s hlubokým dýcháním známým z tělocviku. Je to naopak potlačování dechu, jeho zadržování, až k úplnému potlačení subjektivního vjemu dýchání. K  mentální anorexii , čili úmyslnému vyhladovění, se tak přidává i trvalá asfyxie , stav kyslíkového hladu z potlačeného dýchání. Medicíně je známé, jaký vliv to má na mysl meditujícího mystika, jen si vzpomeňme, k čemu vedou známá přidušení nemluvňat při porodu. Při mystické samadhi se zpomaluje na minimum dýchání i látková výměna, takže je zde myslitelný i obdivovaný a pokročilými mystiky předváděný jev – stav zcela bez viditelného dýchání, demonstrovaný až drastickou cestou pohřbení zaživa po dobu až několika dní. Ačkoliv můžeme předpokládat, že k minimálnímu přísunu kyslíku dochází difusí i skrz určitou vrstvu hlíny, normální člověk by se nejspíš rychle udusil. Právě tak se většině lidí nedoporučuje napodobovat tichomořské lovce perel, kteří se bez dýchacího přístroje potápějí do hlubin 60m, kde vydrží údajně až osm minut – ani tady není pro běžné smrtelníky bezpečné následovat je bez tréninku, dokonce ani s dýchacím přístrojem. Oni se pak mohou vynořit naráz, kdežto člověk s dýchacím přístrojem by se při náhlém vynoření stal téměř okamžitě obětí kesonové nemoci.

Musíme podtrhnout skutečnost, že asfyxie probíhá současně s dlouhodobou anorexií , takže tělo množství vzduchu nepotřebuje prostě proto, že nemá co spalovat , dále zdůraznit požadavek co největšího klidu a ustrnutí, takže není ani důvod něco spalovat. Kyslíkové hladovění se stáhne až někam na okraj – podobně jako nedostatečně živený oheň přechází v pouhé doutnání, které může také trvat neuvěřitelně dlouho – o tom by mohli vyprávět legendy především hasiči se zkušeností s lesními požáry.

Ale ani současné působení těchto dvou faktorů, anorexie a asfyxie, očividně ještě není postačující podmínkou. V koncentračních táborech například docházelo ke značnému stupni rozvoje obou těchto faktorů, nejen co do nedostatečné výživy, ale zejména v prostředí komor s plynem Cyklon-B – a přece se koncentrační tábory nestaly automaticky líhní tisíců mystiků. Adaptace zřejmě musí být pozvolná, nikoliv tak skoková – a k úplnému mystickému pohroužení musí být asi nezbytně nutná ještě nějaká další podmínka.

Domnívám se – a ne bezdůvodně – že třetím, zato nejdůležitějším faktorem, nezbytným pro dokonalé odpoutání se od světa je právě to svlékání mysli , oprošťování se od myšlení. Mozek se pak dostane do stavu mentálního hladovění , podobného součinu účinků anorexie i asfyxie . Teprve pak dochází k jevům, známým jako ponoření, pohroužení , též Tao, Šúnjatá, Tathatá, Čit , až po Eckhartův pojem Seelengrund – totiž k  samadhi .

Samozřejmě to nemusí být tak jednoduché, stále nám chybí vysvětlení tohoto jevu, ale k základům mystické praxe nám zbývá už jen malý krůček. K čemu dochází v organismu každého živočicha v takovýchto, nebojme se to říci, krajních situacích? Jak známo, stav hladovění, a to hned v několika směrech, vede zprvu k velmi výrazné psychické aktivitě. Zpočátku se zde projevuje pud sebezáchovy, snaží se odstranit příčiny tohoto nenormálního stavu. Později, pokud byla snaha o získání potravy neúspěšná, nebo jako právě v těchto případech, kdy dojde k vědomému úmyslnému utlumení sebezáchovného pudu, nastupuje druhá fáze obrany organismu, totiž apatie , známá především u tzv. přirozeně nemocných mentálních anorektiků. Tělo se podvědomě snaží překonat toto nepříznivé období, kdy není možné opatřit si vhodnou potravu, aspoň snížením energetických výdajů. Jak známo, může to vést k záchraně, pokud se období nedostatku již chýlí ke konci. Známe to i v naší přesycené společnosti v podobě jarní únavy – jistěže jen v subjektivním, slabém pocitu, skutečnému Osvícení nekonečně vzdálenému. Připomenu, že období krutých nedostatků jsou příznivá meditacím a není náhodou, že se v křesťanské Evropě největší rozvoj mystiky datuje do období Třicetileté války a krátce po ní. Právě z této doby je známo nejvíce křesťanských mystiků, ačkoliv doba tvrdé rekatolizace pro ně jistě nebyla ideální.

Při překročení jistých mezí vědomého prohlubování třístranného hladovění – po stránce živin, kyslíku i mentální činnosti – dochází k dalším jevům, v medicíně také dobře známým. Tělo si začne uvolňovat endorfiny, hormony, které napomáhají překonávat nepříznivé období. Je známo, že morfiny jsou chemicky tak blízké morfiu, že mohou vyvolávat i podobné stavy, jako morfium v koncentrované podobě, podávané do organismu zvenčí. Srovnáme-li stavy meditativního pohroužení popisované mystiky s dnes již také dobře známými popisy extází po nitrožilní aplikaci heroinu, vidíme, že jde o stavy velmi podobné, srovnatelné, ne-li přímo totožné. Také uživatelé drog popisují onu blaženost, pocity vznášení se v prostoru, hrdinské pocity božství (podle toho byl ostatně heroin nazván), dokonce i světelné vjemy – tak podobné Osvícení. A tím jsme vlastně doma. Troufnu si tvrdit, že nepatrný odlesk Osvícení prožívají i jedinci po větší intoxikaci levným etylalkoholem, kteří rovněž znají pocity uvolnění, vznášení v prostoru, pocity světla a světelných efektů. V našich poměrech vidí známé a popisované bílé myšky, v anglosaském světě, převážně v Americe, charakteristické většími rozměry všeho, jde často o vidění bílých slonů. (Pozn.: zde máme tedy opravdu ještě co dohánět.)

Maně mě napadá, není-li – alespoň v případě endorfinů – malé zrnko pravdy i na tvrzení konkurenčního myslitele Karla Marxe (cituji): Náboženství je největší opium lidstva .

(Mezi námi, právě Marxovo náboženství se stalo tím absolutně nejhorším opiátem v dějinách lidstva a společně s příbuzným, také německým »národně sociálním« náboženstvím má na kontě více mrtvých, než úhrnem všechny ostatní náboženské i opiové války za posledních deset tisíc let.)

Než vraťme se k Mystice. Oč tu vlastně jde, je tedy poměrně dobře popsáno na mnohem běžnějších intoxikacích, se kterými se medicína denně setkává. Pocit vjemů světla je celkem věrohodně vysvětlován stavy asfyxie, nedostatku kyslíku, vznášení zase zablokováním center rovnováhy. (Proto také požadavek klidu – kdo ho nedodržuje, jako alkoholici, má problémy.) Světelné vjemy si můžete snadno sami navodit tím, že si nakrátko zablokujete přístup kyslíku do očních nervů, například tlakem na oči – ale nedoporučuji to přehánět, neboť může dojít až k jejich vážnému a hlavně – nevratnému – poškození. Domnívám se ale, že takto lze vysvětlit i  posmrtné zkušenosti , kdy se jedinci nacházeli ve stavu klinické smrti, ale byli navráceni k životu a mohli své pocity popsat. Také ti (pokud nemají po probuzení úplné okno ), popisují víceméně shodně pocity světla, blaženosti a vznášení. Také viděli sami sebe jako kdyby byli mimo a jejich návrat bývá poznamenán pocitem smutku, že se musí vrátit na svět (a k práci). To vše je opět srovnatelné s heroinovými halucinacemi. Zřejmě se jim také dostalo štěstí okusit v malé míře bájného mystického Osvícení (bohužel za tak extrémních okolností, že tuto cestu rovněž nemohu nikomu doporučovat). Nemá ale cenu pochybovat, že tyto stavy právě takto vznikat mohou a svědectví těch lidí mají pro nás velkou cenu. Vysvětlovala by, jak mystické praktiky kdysi vznikly. Při různých neštěstích se extrémních okolností přihodilo během dějin lidstva na tisíce, spousta lidí je mohla zázračně na poslední chvíli přežít a jejich svědectví se mohla stát základem víry v nebe. Někomu z nich se přitom ty pocity zalíbily natolik, že se mu podařilo vyvolat je i uměle. Buď pomocí drog, nebo i bez nich. Nechci tvrdit, zda tu byla dřív mystika nebo drogy, ale blažené stavy, dosahované bez drog, tedy bez viditelné příčiny , musely jistě působit mnohem tajemněji.

Vraťme se ale na okamžik k endorfinům. Proč vlastně vznikají? Jejich účinky můžeme dobře pozorovat například v přírodovědných filmech. Antilopa, přepadená smečkou gepardů, je stržena k zemi – a úplně ustrne, přestane se bránit a i kdyby snad ještě mohla kopat nebo použít svých rohů, nechá se bez odporu roztrhat. Vypadá to, jako kdyby se tu Matka Příroda snažila svým dětem krutou smrt usnadnit. Z vědeckého hlediska je to ale tautologický nesmysl. Vysvětlení je jiné. Umírající antilopa už tuto »zkušenost« nikomu nepředá. Zato když nastane jiná situace, kdy jde o život – například je stádo ze všech stran obklopené ohněm, krátkodobé působení endorfinů – zejména v potlačení bolesti – dovolí některým rozhodnějším jedincům ohněm proběhnout a byť s nějakými popáleninami přežít, takže mohou tuto mutaci předat i eventuálním potomkům. Známe to i u lidí – kdo byl u nějakého požáru, jistě si všiml, že si někteří lidé nevšimnou menších popálenin, dokud je nutné (a je co) zachraňovat. Teprve pak si začnou bolest uvědomovat. Ze zkušeností našich letců v Anglii také vyplývá, že zranění na palubách bombardérů dokázali po ošetření morfiem vyskočit z hořícího letadla, ačkoliv bez morfia nebyli vůbec schopní pohybu. Endorfiny mají tedy svůj pozitivní význam – jde o to, jak je uplatníme. Morfium se v lékařství používá k tlumení bolestí naprosto běžně, zatímco ve své upravené podobě – heroinu – je předmětem zajímajícím (a právem) spíše policii.

Že by ale celé učení Východní Mystiky bylo blábolem zdrogovaných, navíc otravnými produkty vlastní látkové výměny? Ale nakonec – proč ne? Kdo zná psychedelické umění, také založené na umělecké tvorbě pod vlivem drog, především LSD, snadno se s tím smíří. Nepřinesli nakonec lidstvu největší umělecké hodnoty právě lidé na pokraji šílenství? Nejen známý schizofrenik Vincent van Gogh, ale i jiní, z našich velikánů třebas Bedřich Smetana, který nakonec zemřel šílený? A troufne si vůbec někdo odhadnout podíl umění, vytvořeného pod vlivem alkoholu? Také Východní Mystikové se občas pouštěli do básní, jako je např. Bhagavádgíta! Opěvují-li krásy Absolutní Prázdnoty, opěvují sice v podstatě nic, ale velmi krásně a květnatě.

Je nám ovšem také jasné, proč nemůžeme používat Mystiku k hledání něčeho reálného? Nikdo z mystiků se nikdy nepokoušel zprostředkovat svou poznanou Absolutní Pravdu jinak, než v nezřetelném a krajně opatrném popisu. Z tisíciletí Mystiky není znám jediný případ, kdy by mystikové při pohroužení do Absolutní Pravdy něco objevili. Ostatně, oni sami to považují za nesmysl. Používat mystických praktik k hledání jiné Pravdy než Absolutně Neuchopitelné je podle jejich mínění zbytečná námaha – a k tomu se přidávám. Věda z mystických praktik skutečně čerpat nemůže – nemá co. Uvědomte si, že stav v hrubých rysech podobný Osvícení (bohužel – nebo bohudík – informační, ne pocitový) prožívá v podstatě každý, kdo se pozdě v noci probudí u zapnuté obrazovky televizoru. Známé, ale taktéž nepopsatelné a nesdělitelné jiskření, (opatrně popisované jako zrnění, ačkoli s obilím nemá žádnou souvislost), nese totiž v sobě stejnou Absolutní Pravdu, jako vidění mystiků, dosahovaná až po nevýslovném úsilí. I toto nepopsatelné světlo je vědecky neuchopitelné. (Ačkoliv, abych byl přesnější, televizor naladěný na nevysílající kanál můžeme teoreticky vědecky využít jako generátor náhodných čísel – tedy, kdybychom neměli generátory jiné a lepší.) Nobelova cena za mystiku je dokonalý protimluv – ačkoliv existuje i Nobelova cena Míru, kterou už dostaly také pěkné kreatury – viz prezident Obama, který v době jejího udělení vedl dvě loupežné války a další rozpoutal brzy poté. Příměr s televizorem je jistě neúplný, ale na druhé straně stejně dobře použitelný, jako podobné neúplné příměry, používané mystiky.

Pro ne-mysticky založeného člověka, který přesto touží po stavech Osvícení a spojení s Absolutní Přítomností, o jakých se píše v mystických knihách, existuje možnost absolvovat Osvícení i bez dlouhých roků zasvěcování od Mudrců Východu. Podmínkou je, jak už to na Západě bývá, dostatek peněz a kontakty. Endogenní morfin lze uspokojivě nahradit heroinem, v nouzi i jinými, stejně účinnými preparáty, dostupnými i u nás. Injekce sama je nepříjemná jen krátce a Absolutního Ponoření se dosahuje rychle, bez námahy a téměř bezbolestně.

Má tedy pracnější Východní mystika nějaký význam i pro moderního člověka? Ale také zde mi nezbývá než plně souhlasit s tezemi mystiků. ! Mezi heroinem a  mysticky vnitřně produkovanými endorfiny a morfiny jsou významné rozdíly, způsobené nejspíš cizorodostí vnějších látek. Jak známo, dávky heroinu je nutno s časem stále zvyšovat, zatímco endorfiny si trénované tělo postupem času vytváří snadněji a snadněji, jak jasně vyplývá ze zkušeností Velkých Mystiků. Zatímco Heroinový Mystik potřebuje neustále větší a větší přísun peněz, které si nedokáže vydělat jinak než kriminálně-protizákonnou cestou, Východní Mystik tolik peněz nepotřebuje. Velkým Světcům obvykle postačilo žebrání, modernější Mystik má i jiné možnosti obživy. Vnitřní produkce endorfinů je přitom tělu bližší, takže odpadají komplikace s čistotou a zejména s nežádoucími vedlejšími účinky. Nepoužíváním špinavých injekčních stříkaček se Východní Mystikové účinně chrání před infekcemi, zejména před AIDS.

Ale citujme opět mystické klasiky:

»Příkladem tu může být Rámakršnova zkušenost v ranější fázi jeho duchovního vývoje. Svámí Nikhilananda ve své předmluvě k »Rámakršnově evangeliu« píše, že Rámakršna tehdy viděl ve všem projev Vědomí a Blaženosti Božské Matky, bariéra mezi hmotou a energií se mu zhroutila a on viděl v zrnku písku a stéble trávy vibrovat božskou energii, svět se mu jevil jako jezero rtuti a stříbra. Božská Matka se mu stala vším. Ukázala mu, že vše kolem je naplněno Vědomím: i v bezbožném muži před chrámem »viděl« vibrovat její sílu a stejně tak v náhodně přiběhnuvší kočce.«

Rámakršna, jeden z věrozvěstů Východní mystiky, tedy v raném období viděl vibrující energii a ve svých spisech píše o personifikované božské síle, Božské Matce . Mystikové ale dnes tvrdí, že pojem Božská Matka je alegorií, neboť Rámakršna nemohl vidět žádnou osobu či osobnost, neboť Absolutno žádnou osobnost nemá. Myslím si, že je to od nich zbytečně tvrdé a nedá mi to, musím se Rámakršny zastat. Kdo z mystiků může tvrdit, co Rámakršna ve svém Ponoření viděl? (Poznámka – selským rozumem řečeno – jeho kritikové se nedostali tak daleko, aby mu bezvýhradně uvěřili...) Ale vždyť nic z toho není nemožné! Známý český mystik Fráňa Drtikol to vysvětluje docela přijatelně. Podle něho si člověk vždy antropomorfizuje setkání s něčím, co se mu zdá dokonalé. Stejně tak by si prý ryba ve styku s Absolutnem představovala nějakou dokonalou rybu, vůl pak absolutního vola (pardon, to je nepřesné, Drtikol mluvil o  volu). Uvědomíme-li si, že všechno, s čím se Mystik setkává, v podstatě vzniká přímo v jeho hlavě, je pak možné všechno. Ostatně, vibrující božskou sílu v jezeře rtuti a stříbra můžete vidět i vy po několika stakanech vodky. Také Rámakršnovo Ponoření do Božské Matky mohlo být skutečné jako jiná jeho vidění nikým nezpochybňovaná. Ostatně ani ta persóna – matka nemusí být čirá fikce, o čemž svědčí některé větve Východního mystického učení, od pravého zen-buddhismu jen nepatrně odlišné, které se – a zřejmě velice úspěšně – pokoušely spojovat Mystické Ponořování se sexem, což jistě není bez zajímavosti ani dnes – ostatně, Heroinoví Mystikové to denně dokazují.

Opět předám slovo mystické knize:

»V základním je třeba mystikům důvěřovat a nečinit se vůči ním skepticky zaslepenými a hluchými. Zvláště důležité jsou často nejstarší mystické výpovědi, u nichž je ještě vyloučena možnost ovlivnění interpretace pojmy rozvinutější teoretické spekulace, např. všechny velké výrazy zkušenostní intuice v indických upanišadách, v mahájánových sútrách, nebo v textech klasiků taoismu. Je nesprávné žádat po mysticích důkazy, protože jejich základní výpovědi jsou jen pojmově-symbolickými poukazy na intuitivně postihované pravdy pouhým myšlením samým zcela neověřitelné a nedokazatelné. V rámci běžné odkázanosti na oblasti pouhých empirických faktů není v metafyzickém ohledu na úrovni rozumu žádné jistoty, evidence, důkazu. Pouze rozumově je existence Absolutního Duchovního Základu a jeho poznatelnosti v mystické zkušenosti neprokazatelná. Není však na místě činit se pro tuto neprokazatelnost hluchými vůči působivým výrazům Pravdy, jež může být poznaná jen ve zkušenostní intuici a k cestě za níž jsou tyto knihy jen potenciální výzvou. Je naopak třeba se naučit mystikům naslouchat – tak, abychom za jejich slovy v ycítili živoucí zkušenost a stali se receptivními pro tento jejich zkušenostní náboj. Všem slovním výrazům, z jejichž povahy je patrné, že se v nich bezprostředně vyjadřuje živoucí zkušenost, můžeme v základním ohledu plně důvěřovat.«

Pozn. Stejně tak bychom měli více důvěřovat lidem z našeho okolí, kteří se dostanou aspoň do okrajového kontaktu s Absolutnem pod vlivem dostupnějšího etylalkoholu. Vždyť i oni mají Pravdu! A nejen ve víně! Dnes je například velice v módě Pravda Becherovková – ale to opět odbočuji, měl bych se pokorně vrátit k tradiční Východní Mystice.

Souhlasím tedy plně s mystiky:  

a) jejich extatická vidění rozhodně nejsou pouhou fikcí,

b) neobsahují nic postihnutelného rozumem.

Nevidím zde žádný rozpor, vy ano? Přece ani zrnění televizoru není fikcí, aniž by i ono bylo vědecky uchopitelné. Na rozdíl od ponoření do Absolutna, které zažilo nepatrné procento mystiků, je dnes pohled na zrnící televizor známý velkému množství lidí. Nejen na Východě i Západě, ale i u nás. Bohužel, takto dosahované uspokojení je očividně slabší. Ale vždyť i sami mystikové odlišují slabší druhy spojení s Absolutnem od naprosto pohlcujících , spojovaných pouze s Velkými Mistry. Nevidím paradox ani ve vývoji kvality spojení s Absolutní Přítomností od počátečních dob k dnešku. Mystikové tvrdí, že Absolutní Přítomnost je na čase nezávislá a neměnná a já to uznávám, ale to přece neplatí o druhé straně – o nich samotných. Kde Rámakršna viděl Božskou Matku (opět opakuji – nebyla-li reálná a hmotná – ačkoliv »ponoření do reálné ženské« by stěží bylo chápáno jako originální, nepodáme-li je dostatečně mysticky), tam Mistr Eckhart viděl Boha – ačkoliv ho viděl jinak, než křesťanské autority jeho doby, což mu nakonec vyneslo – popravu. Pravda, je psáno, že během soudu zemřel sám, ale co bychom si povídali o kvalitách středověkém mučení, že? V každém případě církevní soud jeho dílo odsoudil, takže kdyby nezemřel během soudu na mučení, hranice by ho tak jako tak neminula. Vývoj se samozřejmě nezastavil ani dnes. Důkladnější poznávání východních kultur a významné výsledky prohloubeného studia orientalistů a religionistů ovoce skutečně přineslo; i když hlavně v opačném směru, takže je dnes v samé kolébce Mystiky na kvapném ústupu tzv. Mystika iluzionistická, čili primitivní.

Tím víc dochází k rozkvětu ostatních druhů Mystiky, zejména zen-buddhistických větví. Mudrci z Východu dnes paradoxně vědecky přednášejí na Západě i na univerzitách. Ačkoliv má být jejich hlavním cílem odpoutání od života, předhánějí se ve snaze přinést osvícení také na Západ, do nedávné doby téměř nedotčený, ale dnes velmi vnímavý . Ani pradávná tradice mysticismu křesťanského pro ně není dostatečně pravá, neboť, jak sami tvrdí:

»Příkladem nesprávného výkladu zkušenosti je typicky teologický výklad mystického ponoření, častý v křesťanské mystice. Rozplývání osobního vědomí, jehož centrem je Já, v nevymezeném živoucím prostoru vědomí se zde vykládá jako splývání dvou odlišných substanciálních entit, stvořené a nestvořené, duše a Boha. Nic takového však není významově zahrnuto ve zkušenosti samé: ona sama neříká vůbec nic ani o osobním Bohu, ani o jakékoliv substanciální duši. V těchto teologicko-metafyzických pojmech zformulovaných dávno před mystickou zkušeností si dogmaticky orientovaná mysl vysvětluje tuto zkušenost, uvádějíc ji ve významový vztah ke křesťansko-teistické koncepci skutečnosti. Násilnost takového výkladu, při němž musí být zkušenost vpravena do rámce vztahů jenž neodpovídají její povaze, je ale zřejmá. Méně násilný, ač stále ještě nesprávný, je teistický výklad »komunikace« lidského já s niternou Hlubinou za ním, i když povaha zkušenosti je taková, že jej zdánlivě opravňuje.«

Ale, ale! Kdo si to zase usurpuje jedinou pravdu, tu svou? Vždyť i Rámakršna »v raných dobách« komunikoval s Božskou Matkou, což byla rovněž personifikovaná Niterná Hlubina, jaké středověcí křesťanští mystikové slovy Mistra Eckharta říkali – spojení s Bohem. I když – Mistr Eckhart ve svých prohlášeních zašel ještě dál, čteme-li z jeho díla:

»Bůh a božství se od sebe liší tak jako nebe a země... Nebe stojí tisíce mil nad zemí a stejně je Božství nad Bohem. Kdybych měl Boha, kterého bych mohl pochopit, ani bych ho nechtěl považovat za Boha. Život někoho druhého mě nemůže učinit blaženým: to ve mně samém musí být život a blaženost, z nichž se chci těšit... Božství samo je jen chudé, nahé a prázdné, jako by ho ani nebylo: nemá, nechce, nepotřebuje, nepracuje, nepřeje si... Musíš milovat Boha jako ne-Boha, ne-ducha, ne-osobu, ne-obraz, takového jaký je – čisté Jedno, jež nemá co činit s jakoukoliv dvojností či trojností, v němž věčně klesáme od nicoty k nicotě. Bůh se stává a odestává. Stane-li se zjevení božské podstaty ve mně dokonalým, pak jsem já sám tou božskou podstatou, jsem Bohem, jež se ve mně zjevuje.«

To byla autentická slova nejvýznamnějšího evropského křesťanského mystika Mistra Eckharta (1260-1327), psaná jím samotným v letech krátce před jeho popravou pro kacířství. (Poznámka: divíte se? Já ne.) Což se ale zdá současným východním mystikům málo – jejich slova jsou k Bohu ještě nemilosrdnější. Podle nich je Niterná Hlubina Absolutně Prázdná, ač i Prázdnota má Formu (prázdnou). Věřme jim to, byli do ní přece nesčetněkrát pohrouženi.

Musíme se teď ale vážně zamyslet, co vede Východní Mudrce k jejich cestám na Západ, proč obětují svůj nesmírně vzácný čas cestováním, když jej mohou prožít mnohem užitečněji v extatickém Ponoření do Absolutních Hlubin? Vysvětlení je – jak jinak, pozemské a bohužel hmotné. Mohu zde také citovat slova jednoho ze známých mužů Západu, který se dostal do blízkého kontaktu s Východním Světcem Maharašim a nechal se i se svými přáteli osvítit. John Lennon z legendárních Beatles tvrdil: »Maharašimu šlo hlavně o prachy...« Už z tohoto výroku je zřejmé, že John Lennon byl velikým indickým mudrcem skutečně osvícen. Je totiž smutnou pravdou, že fyziologické potřeby potlačovaného hmotného těla nejsou zanedbatelné a i Veliký Mystik se musí postarat o jejich uspokojování. Ačkoliv je Ponoření do Absolutní Hlubiny podle všech svědectví vskutku uchvacujícím zakoušením, Absolutní Prázdnota nemá zájem pohltit své partnery natrvalo. Tělo může z Hlubinné Prázdnoty čerpat pouze duchovní uspokojení, ale nic jiného, takže fyziologické potřeby nakonec přeruší i sebedelší ponoření. A pokud ne, dá se teprve mluvit o Absolutním Vítězství Hlubiny nad nicotným, potlačovaným hmotným tělem, neboť teprve pak je spojeno s definitivním odpoutáním se od něho. Nutno ale podotknout, že úmrtí během Ponoření jsou Absolutně Přirozená a nedá se prokázat jakékoliv zavinění. Jako v případě, kdy se Velikého Mystika zeptali:

»Mistře, víš, co je s Tvým učitelem?«

»Je právě ponořen do svého Božského Já,« odpověděl Mystik s určitostí.

»Ale – on včera zemřel!«

»Netvrdil jsem přece nic jiného,« odtušil klidně Mistr.

Je-li toto cílem mystiků, pak mystikové naprosto správně předvídají, že jejich praktiky racionálního, rozumem uvažujícího člověka nijak neosloví a nic mu nepřinesou. Což neplatí, přiznejme si, u části obyvatel celého světa, naši zemi nevyjímaje. Také u nás najdeme spoustu lidí ochotných obětovat svůj rozum a soudnost za spojení s tou zvláštní mystickou Absolutní Přítomností. Jak známo, často dosahují spojení i velice nákladným způsobem, který je nutí opatřovat si prostředky kriminálně-zločinnou cestou, což je ještě více diskriminuje. (Až se divím, že tato diskriminace není dávno předmětem sporů o základní lidská práva – očekávám ale, že k tomu časem dojde). Bránit jim v tom není možné, neboť represe nic neřeší . Není naopak povinností státu umožnit této náboženské menšině realizovat spojení s Absolutní Přítomností levnější cestou Východní mystiky? Neměla by se střediska Drop-in místo metadonovému programu věnovat Programu Najímání Východních Učitelů, zpočátku stejně drahému ne-li dražšímu (jak známo, Východní Světci nejsou nijak levnou záležitostí), zato s výhledem výchovy vlastních, levnějších učitelů, neboť se určitě můžeme jako vždycky spolehnout na naši rozvojově-levnější pracovní sílu?

Samozřejmě se najdou skeptici, zpochybňující účelnost takto vynaložených prostředků. Proč bychom měli ze svých peněz platit někomu, kdo není schopen a ochoten starat se o své vlastní tělo? Pochybovačům ale musím připomenout, že na rozdíl od Drogových Mystiků se skutečný Východní Mystik, až na drobné trapně vlezlé výjimky, chová skromně, usebraně , neagresívně a nenápadně, nikomu nepřekáží a hlavně, nikoho nepřepadá. Přeorientování tzv. Heroinových Mystiků na Východní Mystiku by nás asi zpočátku stálo pár miliard, ale ty by se brzy vrátily na ušetřených nákladech, zbůhdarma utrácených za neskutečně předražené drogy, které koneckonců vždycky zaplatí ti druzí, oloupení Mystiky buď přímo, nebo formou sociálních dávek, Heroinovým Mystikům tak štědře dávaných. Opět zde budu citovat slova jednoho mystika, tentokrát našeho českého Drtikola:

»Jsou činy, věci, které duchovní člověk vykoná sám a některé, které nechá vykonávat. On sám je nemůže vykonat proto, že mu již nepatří, aby je dělal sám. To zvláště se týká věcí, které jsou úzce spjaty s touto úrovní, jako obchod, peníze, zaopatření sama sebe atd.. – Tu platí: jiným pomáhal, ale sám sobě pomoci nemůže. On dává jen impuls, jen ideu a druzí ji vykonávají.«

Ano, Mystikové všeho druhu se o sebe příliš nestarají a tuto péči ponechávají na nás, lidech obyčejných, kteří nemohou pochopit člověka, který uskutečnil Poznání . Východní Mystik to ale nečiní násilím, jako jiné druhy Drogových Mystiků. Východní Mystik nepřekračuje zákony ani praktikováním, ani vedlejšími efekty, zejména ne drogovou kriminalitou. Mystikové dnes policii zpravidla nijak nevytěžují. Policie by pak mohla takto uvolněné síly věnovat na jiné, nebezpečnější kriminality, například až dosud tak pomíjenou Tunelovou, na kterou dnes nemá síly ani čas (ba ani inteligenci).

(Zde uvedu nepřeložitelnou slovní hříčku, spočívající v záměně anglických termínů: Hole Crime (doslova »děrová« kriminalita, u nás více známá jako tunelová ) a  Holy Crime (doslova svatá, přesněji drogově-sektářská kriminalita). Obě jsou podle odborníků jen těžko postihnutelné, ale zatímco v Tunelové kriminalitě jde především o peníze, v té druhé jde o peníze až na prvním místě .

Jinou námitkou je, že pouhou náhradou drogových závislostí závislostmi mystickými bychom vlastně úplně rezignovali na problematiku závislostí. Drogově závislí se ale hází přes palubu už teď, jen pro nás dražší cestou. Podporovat přechod Heroinových Mystiků na jistě pracnější Východní Mystiku není jejich úplným hozením přes palubu. Tím je spíše program omezování drogových poškození Harm reduction , praktikovaný středisky Drop-in v podobě rozdávání injekčních stříkaček a náhradních drog, hlavně drahého metadonu, zdarma drogově závislým. Představitelé středisek Drop-in přesvědčivě a jistě i pravdivě argumentují, cituji: » represe nic neřeší« , ale jejich »prevence« řeší méně než nic – ona ten škodlivější Heroinový Mysticismus přímo podporuje. Jaký je tedy výsledek oblíbeného Metadonového programu? Z uvedených vědeckých i mystických rozborů je každému nad slunce jasnější, že metadon spojování s Absolutní Přítomností neumožňuje. Zkušený Heroinový Mystik pak metadon vděčně (zejména když je zdarma ) odebírá jen jako to, čím skutečně je – jako pomocný prostředek k potlačení absťáku. Centra Drop-in tím pomáhají Heroinovým Mystikům přečkat dobu od jedné dávky heroinu k další a halucinace odborníků z Drop-inu , že metadon umožní drogově závislým návrat do života, jsou buď blábolem nezkušených , nebo spíš – argumentem příliš zkušených. Jde přece o prachy, které Heroinoví Mystikové za podřadné podpůrné prostředky nemohou vydávat. Nebyla by levnější cesta i pro ne-mystiky umožnit jim dosažení nirvány cestou nesrovnatelně levnější – tedy pro nás, ne-závislé? I kdyby měl Projekt Bezdrogové Závislosti jen tento čistě ekonomický efekt, nestál by za úvahu? Nutno přiznat, že střediska Drop-in řeší i otázku zaměstnanosti některých odborníků, kteří by měli jinde chleba těžší, zejména při dosahovaném poměru výsledků k vynaloženým penězům očividně těžko rozeznatelném od nuly – ale to už je marginální a řešitelná sociální otázka.

Samozřejmě existuje, zejména v našich středoevropských podmínkách, vážné nebezpečí další, třetí cesty, existující ostatně již v samotné kolébce Východní Mystiky. Jak je známo, některé netrpělivé větve a učení používají k Osvícení také podpůrných prostředků, od typicky indického konopí po opium. (K heroinu se nedopracovaly, neboť jeho výroba byla umožněna až pokročilejší a opovrhovanou Západní vědou.) Jejich třetí cesta je asi nejkratší, ale bohužel nejméně vhodná, neboť spojuje nevýhody krajních proudů. S Chemicky-Heroinovou cestou má společné drahé podpůrné preparáty, takže zcela odpadá hlavní výhoda Východní mystiky. Čistý Mystik přece není závislý na preparátech, ale ani na učiteli, neboť po dosažení zběhlosti ho ke spojení s Absolutní Přítomností nepotřebuje. Je na tom pak lépe než členové některých náboženských sekt, které vyžadují trvalou bezpodmínečnou závislost svých členů na jakémsi Ústředí, spojenou s nemalými peněžními toky tímto směrem.

Nedělám si ale iluzi, že střediska Drop-in přejdou na Východní Mystiku dobrovolně. Pokud jim jde především o miliony, věnované státem (na výsledky vpravdě mizivé, přesněji: Absolutně Prázdné), je i jim jasné, že projekt Východní Mystiky časem povede k úplnému odbourání peněžních dotací do této oblasti. S tím jistě nebude nikdo ze středisek Drop-in souhlasit. Dá se napevno očekávat, že právě oni budou budování Středisek Východní Mystiky bojkotovat, diskreditovat i otevřeně sabotovat. Schůdnější cestou (ale dražší) než přestavba Drop-in se mi jeví stavba od základu nových nezávislých Středisek Východní Mystiky. Bude asi náročnější na počáteční investice, zato s výhledem, že finanční náročnost Středisek Mystiky bude časem klesat a jejich účinnost naopak stoupat, až pro střediska Drop-in prostě nezbude místo.

Netvrdím ani, že program Východní Mystiky bezvýhradně uvítají sami drogově závislí. Východní Mystika je přece jen mnohem obtížnější než dosavadní pohodlné píchání injekcí. Také příjemné prostředí vyhřátých diskoték by museli vyměnit za klidnější cely. Navrhoval bych ale začít u těch, kteří nemají přímý přístup k drogám, tedy u uvězněných (kam se dříve nebo později dostanou všichni). Tito lidé mívají často zkušenosti s tzv. ústavní léčbou, která je dokáže elegantně přeřadit z kriminálů do nemocnic. Ačkoli po srovnání našich věznic a nemocnic není jisté, zda jde o změnu k lepšímu, je to aspoň změna – a většina jich bude určitě souhlasit s nabízenou Léčbou Heroinové Mystiky pomocí Čisté Východní Mystiky . Jakmile budou takto dobrovolně uzavřeni ve vhodném objektu, nebudou již moci couvnout. K tomu účelu jsou přímo ideální opevněné Tibetské kláštery, ale v nouzi asi postačí i ostnato-drátově zabezpečené tábory. Pečlivě kontrolované půsty, s nimiž mívá personál v podobných zařízeních vynikající zkušenosti, brzy vykonají své a po překonání počátečního stavu zvýšené psychické aktivity (včetně pokusů o útěk), které bude nutné potlačit jakožto rezidua pudů sebezáchovy buď silou, nebo ještě lépe opakovaným povinným předčítáním mantrických textů, nastoupí brzy kýžená apatie, první stupeň k Zasvěcení. Vzpomínám si na podobná prostředí, známá kdysi i v naší armádě na Politických Školeních Mužstva čili PŠM, která se tomuto obdivuhodně podobala. Není divu, šlo přece také o náboženství, jen odlišného druhu. Napadá mě ale, že by tu mohli najít uplatnění svých zkušeností i bývalí politruci, nespravedlivě pronásledovaní lustracemi. Že jde o jinou ideologii, to by jim zaručeně nevadilo. Namísto khaki uniformy by si oblékli oranžový oděv – ani převlékání kabátů jim přece nikdy problémy nedělalo. Troufám si tvrdit, že se naši lidé v této profesi adaptují rychle, jako kdysi dokázali plně nahradit v zařízeních obdobného typu jiné poradce z Východu, sovětské. Jen by bylo zpočátku třeba odborného dohledu při dechových cvičeních, neboť zde již nebude účelem likvidace třídního nepřítele (uškrcením), nýbrž Nejvyšší a nejvýš kýžené Osvícení (po selsku – zblbnutí). Také procento úmrtí na útěku se čeká mnohem nižší než procento úmrtí na předávkování. To je u Chemického Mysticismu prokazatelně značné, u Východního Bezdrogového absolutně neprokazatelné.

Pokusme se tedy o konečné shrnutí.

/p>

Pro ne-mysticky založené lidi je Východní Mystika přínosem především v tom, že může ušetřit miliardy, které Heroinově-chemická Mystika utratí za zbytečně předražené preparáty se stejným (tj. Absolutně Prázdným) efektem. Tvrzení, že přijdeme o racionální prospěch těchto lidí pro naši společnost je nutno rázně odmítnout s tím, že se tito lidé beztak k ničemu nehodí, takže jejich výpadek nebude mít na technologickou civilizaci žádný negativní účinek. Naopak, je nutné vidět nesmírný přínos a úspory spojené s tím, že odpadne část kriminality. Je to tedy cesta, proti které není co namítat. Obdobný projekt můžeme ostatně vidět v činnosti již dnes při úspěšném získávání Romů do církve Svědků Jehovových.

Pro příznivce Mystiky je tato cesta navíc velice přitažlivá právě tím, že je nenáročná jak po stránce ceny přípravků (Absolutně nulová!), tak po stránce nezávadnosti zákonné. Pravý Mystik se nedostává do konfliktů se zákony většinové společnosti – jen se nesmí, jako Mistr Eckhart, narodit na špatném místě ve špatné době, kdy společnost ovládly teistické struktury, pro něž je Východní Mystika konkurencí. Toto nebezpečí dnes hrozí jen v totalitně-náboženských společnostech – jmenovitě islámské právo uznává za odchylky od víry i trest smrti, čínský a Fidelovsky-Castrovský komunismus za porušování jiných dogmat. Ve zbytku světa je Východní Mysticismus legální a tedy vítaný.

Vážení skalně-zbývající posluchači,

doufám, že se z vás stanou nadšení propagátoři a mecenáši, když ne Východní Mystiky jako takové, pak aspoň Tolerance k ní. Pokud ano, tato přednáška o Mystice splnila svůj účel. Pokud ne, snad vás aspoň pobavila, což bylo (paradoxně, jak jinak) ještě vítanější. Čistým scifistům se dodatečně omlouvám, že pro ně mohl být předmět přednášky příliš reálný , ale není tomu tak, vědy i fantazie si jistě užili dost. Vám zbylým děkuji za pozornost. A těm, kdo se zatím stihli ponořit do svého Božského Já, věnuji velice známou, kupodivu ryze českou (!!!) mantrickou větu, na kterou si (ve svém novém působišti) jistě brzy zvyknou:


 Budíčééék!!! A padám, padám, padám, padám, padám, padám, padám, padám....!  

 © Václav Semerád, Avalcon 2000 Chotěboř

 


Obsah Dále
Errata:


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od Q-230219: 11/3 v 19:56 na téma Věda: Důkaz paralelního vesmíru? Nacistická mince z roku 2039 v Mexiku vyvolává bizarní teorie https://newstangail24.com/nazi-coin-from-2039-in-mexico-sparks-bizarre-theories

Domů
Statistiky

"Scifi přednášky ze setkání scifistů" (komentáře)

Téma=Východní-mystika

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

Nepřihlášení (roboti) nemohou přispívat!


Komentáře

Žádný komentář tu není.

Začátek


11.08.2021 23:07