„Drahá, necháváte mě čekat a ani pohoštění dnes není jako obvykle,“ krabatil čelo Vojtěch ze Sukovce a přitom si rychle otíral ruce, což nebylo vůbec potřeba. Z nakrájené slaniny a tvrdého sýra je jistě příliš nezamastil.

Přitom vyloudil na rychle a neuměle napudrované tváři oddaný škleb a sklonil svou bílou paruku k ruce své trýznitelky. Musel si ji přivést v tlumoku s sebou a pak rychle nasadit. Paní se rozesmála, což vyznělo v dané situaci velmi nevhodně.

Dotkl se její dlaně a potom se konečně odhodlal podívat se do blankytně modrých očí, dnes chladných jako ledové kry a stejně tak ostrých. Mohl čekat zásah každým okamžikem a byl by udělal nejlépe, kdyby okamžitě odjel, ale nebyl toho schopen.

„Jste hrozný, Vojtěchu,“ řekla ležérně a popošla ke křeslu, kde si udělala pohodlí.

Pán ze Sukovce stál před ní jako psík, čekal, kdy jej vyzve, aby se posadil a ona se bavila a strefovala do snadného cíle: „Vůbec jsem vás nečekala, přijela jsem na bohoslužby u výročí smrti mé drahé tety,“ lhala. „Nebo jste mě snad přišel doprovodit do chrámu, když prý máte u sebe služebníka božího?“

„Týráte mne, drahá, víte, že to není žádný mnich, ale mladý sluha. S tou kaší jste se snad zmýlila?“ opět křivil tvář ve snaze uhájit situaci a přešlapoval z nohy na nohu v nepohodlných střevících, které asi také přivezl. Na koni v nich jistě nejel.

„No dobrá, sedněte si a nalejte nám oběma,“ řekla klidně. „Kaše je velmi zdravá, ani já jí občas nepohrdnu. Co vás přivání tak nečekaně?“

„Byli jsme právě na statku v Nivnici, když služebná, jdouc pro vejce, zjistila, že jste včera přijela s obvyklým doprovodem. Pokládal jsem si za povinnost vás navštívit, víte přece, jak vás miluji.“

Tentokrát se usmíval jako měsíček a poté, co si přihnul silného vína, dostal kuráž a začal se tvářit velmi mužně. „Jistě byste mne vyhledala nejpozději dnes a tak jsem se rozhodl předejít vašim snahám a vše urychlit. Nu, zde mne máte.“

Paní se přestala usmívat. Jeho ležérní tón se jí pranic nelíbil a jeho chování hodnotila jako velmi nevhodné. Navíc byla zvyklá rozhodovat, kdy může přijet a kdy ne. Opět ji napadlo, že by si měla najít nového milence, uvažovala o tom již déle.

„Pravděpodobně se nezdržíme, takže jsem vám nevzkázala,“ na poslední slovo položila zvláštní důraz, aby si pán v křesle proti ní uvědomil svou nežádoucí přítomnost.

„Ale mou návštěvu jste jistě uvítala, jako vždy, vím to,“ řekl spiklenecky a přitom mrknul, čímž nad sebou vyřkl ortel nejhorší.

„Neuvítala. Jste opravdu hrozný. Vezměte v kuchyni kaši pro svého mladého vazala do velikého hrnce a pozdravte paní Elišku, jistě se již nemůže dočkat, až se jí vrátíte,“ řekla jízlivě, ale s důrazem.

„Ale drahá,“ šklebil se pán ze Sukovce a chytil svou vyvolenou za rukáv, ale ta ucukla rukou a vylila víno z poháru na stole.

V modrých očích se zablesklo, paní vyletěla z křesla a zařvala na schodech: „Matěji, pán odjíždí, kde vězíš!“

„Ale drahá, snad nebude tak zle,“ blekotal pán, ale to už do dveří vstoupil Matěj, uklonil se a zůstal stát na prahu. To stačilo, jelikož pán ze Sukovce nemůže prosit dámu v přítomnosti takového otrapy.

„Dobrá odjíždíme,“ uklonil se dvorně, jakoby se nic nestalo. „Příště račte laskavě vzkázat včas, abych se mohl dostavit, dnes to již nepůjde. Jsem velmi vytížen, to jistě chápete,“ řekl poněkud úlisně a na Matěje ani nepohlédl.

Paní narychlo poslala správcovou do města a v rozrušení, jež vyvolal náhlý odjezd nezvaného hosta, si toho nikdo nepovšiml. Vytratila se jako pára nad hrncem, zatímco ostatní čekali nenápadně za otevřenými okny.

Po chvíli zaklapaly podkovy dvou koní o dláždění a paní s úděsem pozorovala, jak odjíždí na staré herce pán ze Sukovce, převlečený za měšťana a za ním falešný mnich na jakémsi mezku, jenž líně odháněl mouchy huňatým ocasem.

Naráz z ní všechno spadlo a zvonivě se rozesmála.

Errata:

30.05.2021 15:35