Toho krásného slunečného dne si ve Vlkově Týně vyšla zamyšlená paní podél rybníka tam a zpět, a vrátila se s náznakem dřívější rozhodnosti ve tváři, jakoby se najednou vytratila všechna ta melancholie, nastřádaná po nedávném násilném činu.

Vyběhla do pokoje a zavolala mladší služebnou Anastázii a pověřila ji výběrem několika šatů, včetně cestovních. Spiklenecky na ni mrkla a dívka věděla, že má přichystat i oděv méně obvyklý stavu své paní.

Odkvačila do šatny a ve dveřích se málem srazila s Rozinou, přicházející rovněž z okamžitého rozhodnutí své velitelky. Jako obvykle se chopila nádherných zlatých vlasů a skoro po paměti je splétala do krátkého účesu, vhodného k cestovnímu klobouku.

Neodvažovala se však vyptávat, i když přímo hořela zvědavostí a paní jí to nijak neusnadnila, naopak. Aby starou služebnou ještě trochu potrápila, nechala ji, ať se připraví na cestu a vezme si to co posledně.

Zmatená Rozina balila koš jako jindy, ale nebyla zdaleka tak klidná a dokonce se vůbec netěšila, i když tušila, že jedou do města a jako obvykle se tam zdrží. Od Stázky věděla, že jsou už sbalené večerní šaty i lehčí šaty na odpoledne a tak o účelu cesty vůbec nepochybovala.

Matěj nosil zavazadla a zaražený kočí Václav vyčkával ve stáji, jelikož se bál přijít na světlo, ještě stále se nezbavil pocitu viny za nedávný incident, což v něm vydatně podporovaly snad všechny ženské na panství.

Protože jinak se ve Vlkově Týně nedělo zhola nic, měly důvod ke klevetám a starého kočího mučily neustálými narážkami a vyptáváním se na další podrobnosti, pokud by si náhodou na nějaké vzpomněl.

Václav měl všeho dost a tak se všem vyhýbal. Jedině Matěj se občas protáhl kolem a i dnes přinesl menší zavazadla. Větší kožený kufr přitáhl ještě s pacholkem a všichni tři jej upevnili dozadu za nápravu.

Matěj vyřídil, že po svačině má zapřahat a že si paní přeje i svého koně. Václav žmoulal kus chleba a slaninu, kterou dostal v kuchyni a pochvaloval si, že je klid. Teď, když se vědělo o nadcházející cestě do města, už ho nikdo nezlobil.

Očekávané nové dobrodružství překrylo to původní.

Ženy se dohadovaly, vezou-li v kufru překvapení pro pana Vojtěcha ze Sukovce, protože nic jiného přece nemůže krásná žena přivážet do města tak milému pánu. Navíc nebylo zřejmé, jak se podařilo utajeným milencům domluvit setkání.

To, že se jedná o tajnou lásku si povídali v Týnu i vrabci na střeše a taky zde každý věděl, že před odjezdem pán ze Sukovce obvykle poslal někoho se vzkazem.

Tentokrát však nepřijel nikdo.

Objevily se tedy i dohady, zda nejde o jiného pána a ženy se rděly a vzrušeně šeptaly své nejodvážnější myšlenky, nad nimiž se vzápětí naoko pohoršovaly a volaly po potrestání hříchu.

Nakonec kdo ví, jestli přepadení nebylo právě takovým trestem.

Tuto myšlenku vydatně podporoval kočí Václav, protože ho zbavovala podezření, že svým vyprávěním tento ohavný čin přivolal. Nevymýšlel nic, ale když se nějaká ta klevetnice nachomýtla a začala s rozpálenými tvářemi cosi naznačovat, podpořil ji kýváním hlavy a neurčitým pokrčením ramen se slovy:

„Tobě tak budu vyprávět. Jsem sluha důvěrný, výše postavený a paní mi důvěřuje. Ode mne se ničeho nedozvíš, tak mě už nech!“

Obvykle se ihned po takové veledůležité promluvě ztratil do stáje, aby se náhodou nepřišlo na to, že neví zhola nic. U žen však (přesně jak očekával) vzbudil zvědavost a mohl ho před nimi zachránit jen včasný odjezd.

O pravé pozdvižení těsně před odjezdem se však postarala sama paní.

Přicházela k otevřeným dveřím kočáru, u nichž se ukláněl vyšňořený kočí Václav, za ní Rozina a Anastázie, každá v ruce měšec. Když už děvečky na dvoře sotva dýchaly napětím, řekla, aby to všichni slyšeli:

„Ty měšce jsou pro lapky, kdyby nás náhodou opět přepadli. A ty, Václave,“ podívala se na kočího, který se sklonil ještě víc, „nám ukážeš, kde se staly všechny ty příhody, o nichž jsi minule vyprávěl.“

Kočí se napřímil tak prudce, až mu zapraštělo v kostech a musel se chytit kočáru, aby neupadl. Zatímco ostatním najednou nebylo do řeči. Nasoukali se do kočáru, Matěj za Václavem na kozlík a prudce vyrazili.

Rozina se pohoršeně podívala na Stázku, která se odvážila zasmát, protože paní se smála tak, až se kočár otřásal. Připadalo jí, že si paní zahrává a provokuje, těmi měšci a smíchem.

Aby je tak zase ti hrdlořezové přepadli!

Rozina sepjala ruce a jala se tiše modlit.

Errata:

30.05.2021 15:35