Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Přípravy na Den D byly jednoduché. Z magické strany světa Newbet se dočasným portálem dopravil na Zemi do dočasné základny u egyptské zelené pyramidy čaroděj Korakas následovaný Dračinkou. Ta byla doprovázena čtveřicí černých draků, což byli strejdové z druhého až pátého kolena. Přitom vyšla najevo pikantní informace, že Dračinka je sotva odrostlý pulec, na kterého se občas musí dávat pozor. Také to tak vypadalo, zlatá Dračinka byla oproti sametově černým strejdům sotva třetinová. Pozdravili a schválili Korakase, uctivě pozdravili Sofinku, pranic nedbajíc vytřeštěných Korakosových očí (Draci jsou přece nade všemi!), ale nejvíc je zajímal Ajnštajn s oběma Italkami. V lidské podobě byli draci dobře vypadající pánové v nejlepších letech. Sedli si za karavanseráj a probírali technickou stránku věci. Nedělali s tím tajnosti, i tak jim nikdo nerozuměl. Jak to říkal ruský vědec Míša:

„Písmena byla většinou známá, smysl mi však naprosto unikal.“

Den D začal naprosto nenápadně, ale rychle se měnil na noční můru, zvláště pro Američany. Ajnštajn a Italky se opětovně proměnili na zlaté koule, které byly na vršku ozdobeny masivním ptačím posedem ve tvaru písmene T. Na ten si posedali tři černí draci, načež zlaté koule se plavně zvedly a zamířily přes Indický a Tichý oceán k pacifickému pobřeží USA. Nad nimi plachtil čtvrtý, nejstarší drak doprovázený Dračinkou, která nesla Korakase a Sofii.

Již za letu se okolo zlatých koulí vytvořilo mlžné ochranné kulovité pole. Zpočátku malé, stometrové, které se postupem času zvětšovalo a houstlo. Náhoda tomu chtěla, že formace přelétala přes jedno ze zámořské území USA, ostrov Guam. Na to téma vtipkovala Sofinka s tím, že po přeletu se ostrov bude muset přejmenovat na Guan, či lépe Guano. Korakas chvíli bádal v paměti, co to má znamenat, pak mu to došlo:

„Jakože se strachy pos... ehm, jak nás spatří!“

Již z velké dálky vypadala Andersenova letecká základna jako sršní hnízdo, které někdo rozkopl. Bližší i vzdálenější vzdušný prostor byl plný bojových letadel, poblíž kotvila letadlová loď s plným doprovodem. To vše přímo bzučelo nedočkavostí vyzkoušet, jak se americká armáda vypořádá s vetřelci. Nikdo z Američanů si nepřipouštěl, že by mohli neuspět. Americké zbraně jsou přece to nejlepší, co je k dispozici. Na pár přerostlých létajících ještěrek to musí stačit! Pro začátek se ozvaly tři raketové křižníky. Každý vypustil salvu pěti raket, které zamířily zničit nepřítele. To však bylo jediné, na co se Američané zmohli. Rakety zničeho nic explodovaly daleko od cíle, jen pozorný pozorovatel si všiml svazku bledých paprsků, které vytryskly z mlžných koulí. Čtvrtý černý drak opustil Dračinku, složil křídla a padal jako kámen k mořské hladině. Těsně nad hladinou křídla roztáhl a prakticky se ve vzduchu zastavil. Chvíli si prohlížel flotilu, pak zaklonil hlavu a těsně nad hladinou vypustil oslnivý paprsek. Párkrát zamával hlavou, aby s žhavé pozornosti dostalo na všechny lodě. Vypadalo to, že kov se v dráze paprsku přímo odpařil. V jednu chvíli tady plula vyrovnaná flotila lodí, v následující se v oblacích páry rozpadaly podříznuté trupy. Drak se chvíli kochal, pak líně zamířil k vesnici Yigo, poblíž které se nacházela základna. Jak východní, tak severní část základny prakticky přestala existovat. Přistávací dráhy křižovaly trhliny vyplněné kolotající lávou. Zachována zůstala pouze dráha 24R civilního letiště Tamuring, aby měly kam přistát letadla poletující okolo ostrova. Černý drak se opětovně zařadil po bok Dračince, stále bedlivě hlídkující nad ostatními. Vše živě přenášely vojenské i civilní družice a v televizních studiích šokovaní komentátoři blekotali nad průběhem pouhých tři sta sedmnácti vteřin...

Cesta přes Tichý oceán byla sice delší, ale paradoxně klidnější. Jediné vzrušení se odehrálo u Guamu. Prakticky všechny letadlové lodě USA jsou umístěny v amerických zónách zájmu v Evropě a na Středním východě, neočekávalo se žádné další napadení. Kalkulace vyšla, celých deset tisíc kilometrů od Guamu bylo klidných. Drobné povyražení znamenala Základna letecké národní gardy v Portlandu, tam ale stačil nízký průlet čtvrtého černého draka nad mezinárodním letištěm. Pohled na černou masu, poklidně pomalu letící snad jen deset metrů nad zemí bral dech. Dokonce se nenašel žádný ostrostřelec, který by si po drakovi vystřelil. Napomohlo tomu i opakované zpravodajství z Guamu, běžící na obrazovkách v hale, a pohled na trhliny v zemi plných stále ještě žhavé lávy místo drah.

Všichni čekali, že hlavní obranný kruh bude těsně u hranic zóny elektrické nevodivosti, nabízelo se to samo. Bohužel, armáda je stvořena lidmi a ti dělají chyby. Stačí obavy před prozrazením nové zbraně či kolaps hlavního spojovacího důstojníka Kosmického velitelství, aby se zprávy a informace nedostaly na ta správná místa. V tomto případě se zkřížily plány Kosmického velitelství s těmi částmi armády, které budovaly obranný perimetr proti mimozemským dračím útočníkům. Ke shluku špionážních a zpravodajských družic nad Měsíčním vejcem se pomalu přikolébala další, vysunula objektivy kamer a začala se zaměřovat. Citlivé měřící přístroje na ostatních družicích zaznamenaly vzrůst hladiny energie, ale zatím tomu nikdo nevěnoval pozornost. Pak energie skokově vzrostla a z toho největšího objektivu nové družice vytryskl téměř neviditelný nafialovělý paprsek, tlustý jako prst. A jako prst se zabodl do země nad Měsíčním vejcem.

Každý fyzik vám řekne, že ve vakuu je světlo neviditelné, pokud nenarazí na nějakou překážka, která světlo odrazí. Pokud paprsek svítil sám o sobě, znamenalo to, že je přesycen energií natolik, že fotony odrážejí vzájemně i mimo dráhu paprsku. O jakou energii se jednalo, bylo vidět i na povrchu země. Paprsek vytvářel rychle se prohlubující díru, ze které vystupovaly chuchvalce kouře pálených nerostů. Problém byl, že si generálové nepřipustili, že by je mohlo Vejce ohrozit i na oběžné dráze. Po dráze paprsku se od země přihnala vlna energie, která udeřila do houfu družic. Valná většina jich byla zničena, vypařily se prakticky okamžitě, bez kapalného mezistupně. Ve stejném okamžiku zvětšila zóna elektrické nevodivosti svůj poloměr o dalších jedenáct kilometrů, čímž naprosto znehybnila obranný perimetr. Vyspělé zbraňové systémy jsou prošpikované elektronikou, která bez elektřiny prostě nefunguje. Obsluhy obranného perimetru tak mohly bezmocně sledovat, jak nad nimi přelétají ti, kterým v tom měli zabránit. Od formace se dokonce odpoutal jeden zlatý drak, který přilétl blíž. To se Dračinka se svými cestujícími přiletěla podívat, co na ně měli Američané nachystáno. Vstříc jim přiletělo hejno projektilů, vystřelených z revolverů a podobných zbraní fungujících na ryze mechanickém principu. Samozřejmě, Sofie ve spolupráci s Dračinkou udělaly vše, aby je nikdo nemohl ohrozit. Kulky neškodně uvízly v mlžné kouli okolo draka.

Na všech komunikačních úrovních americké armády to hlučelo jako v úle. Nadávky pršely na všechny strany, stížnosti se potkávaly s požadavky, ale neexistoval způsob, jak okamžitě nahradit jak obranný perimetr, tak zničené špionážní družice. Apel na ostatní členy NATO vůbec nepadl na úrodnou půdu, ti také přišli o své družice při zničení té americké. Ve chvíli zoufalství se zpravodajci odhodlali obrátit se na Rusko a Čínu s odkazem, že jsou přece obyvatelé jedné planety, takže jim musí pomoct. Čína uhlazeně odpověděla, že Američané přece chtěli vše zvládnout vlastními silami, takže jim Čína vyhoví a neposkytne jim žádnou podporu. Rusko bylo ještě stručnější – odpověděli záznamem testu nové rakety 53T6, známé jako zabiják družic. Varování bylo vcelku jasné.

Nakonec to vše padlo na jednotku letectva, přechodně sídlící na letišti v Ogdenu v Utahu. Je to dostatečně daleko od centra dění, skoro 300 kilometrů, což je ale pro letectví kousek. Po delším zmatku, neboť v žádné armádě nejde nic snadno, když je velících kádrů skoro víc než vojáků, se situace zklidnila natolik, že bylo možno vypustit několik pozorovacích dronů. Ty rychle vystoupaly nad nebezpečnou hranici. Tu zjišťovaly poměrně jednoduše. Na stometrovém tenkém kabelu visel malý elektronický přístrojek, který stokrát za vteřinu vysílal po kabelu signál OK. Když přestal vysílat, znamenalo to, že se dostal do zóny elektrické nevodivosti. Dron pak automaticky nabíral výšku, dokud se signál znovu neozval. Viditelnost byla vynikající, přízemní mlha, oblačnost a kouř z mnoha požárů zůstával hluboko pod drony, proto již z dálky byly vidět výsledky činnosti vetřelců. Nejviditelnější byl lehce mlžný zvon, sahající od země vysoko do oblak. Vypadal podivně, byl posetý červenými vodorovnými čárkami. To zaujalo jednoho pozorovatele, že směroval dron k jedné takové. Čárka se zvětšovala, rozpadala se do geometrických tvarů, pak jasně zazářil rudý nápis, načež se z obrazovky ztratil obraz. Nahradilo ho zrnění a nápis o ztrátě signálu. Operátor na to chvilku nechápavě zíral, pak převinul záznam kamery o několik vteřin zpět. Na obrazovce rudě plál výstražný nápis – POZOR! PRŮHLEDNÁ ZEĎ!

O kus dál se obrazně poplácávaly po ramenou Dračinka a Sofinka, co že je to krásného napadlo a hned to zrealizovaly. I dosud vážný Korakas tlumil smích. Tento moment uvolnil napjatou atmosféru, který se projevovala zvýšeným stresem všech zúčastněných. Na pozorovatelském stanovišti letectva žádné veselí nevládlo. Jednak přišli o drahý dron, jednak jim stěna zabraňovala podívat se podrobně na místo dění. Prozatím nechali drony kroužit okolo stěny a snímat vše, co se děje. Přitom vrčeli na techniky a programátory, ať sakra vymažou ten blbý rudý nápis, který vše znehodnocuje. To vše za neustálého zasahování Dračinky, Sofinky a nejstaršího strejdy. Zvenčí se to jevilo jako řada nevysvětlitelných poruch. Zablokování elektronického přístrojku přinutilo jeden dron stále stoupat, i když ostatní stále kroužily ve stálé letové hladině. Jiný dron najednou začal reagovat zrcadlově na přicházející pokyny. Jeho operátor to nerozdýchal, po chvilce opatrného manévrování, kdy dron dělal přesný opak toho, co po něm chtěl, to psychicky nezvládl a musel být vystřídán. Nástupce začal provádět naučené předepsané testy, jestli je vše v pořádku. Nebylo. Dron nejdříve vrazil do sousedního, načež se roztříštil o průhlednou zeď, i když mu operátor dával joystickem příkaz letět na druhou stranu natolik vehementně, že ho ulomil.

Pak se programátorům povedlo sestavit filtr, který vymazal z obrazu ten otravný nápis. Samozřejmě, zůstala po něm prázdná místa, která se však pilně plnila detaily z ostatních dronů, snímajících události z trochu jiného úhlu. Přesně v okamžiku, kdy se na výsledný obraz již dalo koukat, zazvonil velícímu důstojníkovi šifrovaný telefon. Důstojník ho zvedl, ohlásil se a pak již pomalu bledl. Vetřelci vysílali na internetu zcela veřejně, co tam v Yellowstonu tropí. Naklepal do počítače sdělenou adresu a nestačil se divit. Telefon pokládal opatrně, jako kdyby byl ze skla. Pak přikázal návrat dronů a na velkou obrazovku přesměrovat obrazová data z dané adresy. Když se tak stalo, všichni v sále zalapali po dechu. Křišťálově jasný obraz zabíral zblízka to, co se už několik hodin pokoušely zahlédnout kamery dronů.

V perfektním kruhu okolo nové zátoky Lewisova jezera, pod kterým mělo být podle posledních měření Měsíční vejce, se rozkládaly stavby z materiálu připomínajících černošedé sklo. Nestály však na zemi, ale volně se vznášely několik desítek metrů nad povrchem. Vytvářely tím podivný trojúhelník s vepsanou kružnicí. Při detailním záběru bylo vidět i jednoho ze tří draků, spokojeně hnízdícího v hnízdě, který jednou za občas vychrlil do otvoru ve stěně před ním oblak ohně. To se vždy rozzářila nejbližší ze tří polokoulí zlaté barvy, stojící na hraně těsně u vnitřního otvoru. V polokoulích seděly postavy zakuté do černého kovu, bedlivě sledující děj před nimi a občas něco upravující na dotykové obrazovce. Pak se z nebe začaly spouštět tři lehce vypouklé pásy, barvou a vzhledem připomínající smaragd pocákaný různými kovy. Převládaly zlatá, stříbrná a měděná. Pásy přesně zapadly do výřezů ve vnitřním otvoru konstrukce. Všechny tři postavy ve zlatých polokoulích se nadzvedly, aby zkontrolovaly usazení pásů. Pak, téměř v jednom okamžiku, zvedly ruce. Na ten povel vychrlili všichni tři draci zatím největší kvantum energie. Již to nebyl oblak ohně, ale modrobílý vlnící se proud čisté energie. Smaragdové pásy se rozzářily jasným světlem, nejvíce v prostoru mezi nimi. Pak pásy začaly pomalu klesat.

Nedal se postřehnout okamžik, kdy se pásy a světlo dotkly povrchu země. Že se noří stále hlouběji, ukazovala jen kolotající láva v mezerách mezi pásy. Ani té lávě se nechtělo dovnitř, zůstávala za pásy. A uprostřed toho všeho, v úrovni černých staveb, plachtila dvojice draků, černý a zlatý. Mezi nimi, přesně ve středu otvoru, se vznášela nahá ženská postava, která vypadala, že to má vše na povel. Obklopovala ji nazlátlá aura, ze které vedly tři chvějivé linky ke zlatým polokoulím. Postavy v nich už měly k dispozici jakési zařízení s dlouhým tubusem zaměřeným dolů doprostřed budované šachty. Druhý konec připomínal klasickou televizi, kterou postavy bedlivě sledovaly a podle toho řídily sestup pásů. Přestože se pásy pomalu nořily do hloubi země, vůbec jich neubývalo, stále trčely až do stratosférické oblačnosti.

Už to vypadalo na hladký průběh, když Vejce zaútočilo. Z šachty zazářil proud smaragdově zeleného světla a zespodu udeřil na nahou postavu. Ta však již byla připravena a jen čekala, s čím Vejce přijde. Světlo se zastavilo necelý metr pod ní a začalo se koncentrovat. Po chvíli bylo zjevné, že světlo, dosud zajímající celý průměr šachty, se zužuje a přitom nabývá na jasnosti. Když se do jeho světla již nedalo ohlédnout, bylo vrženo dolů do šachty jako žhavá jehla. Seizmografy na celém světě poskočily, těm citlivějším to vyhodilo zapisovátko z ložisek. Činné sopky si drobně blafly, gejzíry široko daleko si stříkly mimo svůj pravidelný cyklus. Na Islandu se otevřel jeden úplně nový, malý a rychlý, který chrlil svých sto litrů příjemně teplé vody každou minutu. Místní to uvítali, vyrostl přímo uprostřed budovaného akvaparku, takže okolo něj dostavěli bazén a bylo hotovo.

Přímo v místě dění nic z toho nezaznamenali. Pouze pásy při cestě do hlubin země poskočily o sto metrů, jako by náhle pod nimi nebyla hornina, ale prázdný prostor. Vznášející se Sofinka telepaticky sdělila Dračince, že ještě pár takových útoků a budou u Vejce. Vypadalo, že se poučilo i Vejce. Další útok nastoupil tak pozvolně, že ho zpozorovali téměř pozdě. Láva, kupící se zvenčí okolo smaragdových pásů, pomalu měnila barvu do zelena. Být tam Sofinka sama, pravděpodobně by to přehlédla. Ne tak Korakas, který byl zvyklý dbát i na podrobnosti. Upozornil telepaticky Sofinku na podivnou barvu lávy. Události nabraly spád. Lávou prosvitly jasně zelené žíly, které se snažily procpat se mezerami mezi pásy. Ty však operátoři zastavili a požádali draky o mimořádný příděl energie. Ti ochotně poslechli, byli nakrmení a odpočatí. Pumpovali vlny energie do energetických kanálů. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Smaragdové pásy začaly pulsovat a sjížděly po nich světelné vlny směrem dolů. Světlo vln se postupně měnilo ze zelené na kobaltově modrou až skoro fialovou. Láva za pásy postupně tmavla, zelené žíly zmizely jako sfouknuty a kolem šachty se citelně ochladilo. Obsah vedlejšího Lewisova jezera, jakési zelené svinstvo, zmrzlo a pak začalo na povrchu praskat. Odhalilo hladinu vody, ohřáté teplem zespodu skoro k varu. Vařící voda měla na ztuhlý zelený materiál velice destruktivní působení, takže za chvíli byla v jezeře jen páchnoucí voda. To velice potěšilo Sofinku, která pro dokončení operace potřebovala vodu na zaplnění šachty a přemýšlela použít na to mořskou vodu, kterou by transportoval Korakas s Dračinkou. Nyní je mohla použít na jiné naléhavější práce.

Mnoho lidí na celé Zemi vůbec nešlo spát. Napjatě sledovali obrazový přenos zápasu s Měsíčním vejcem. Přenos běžel i v hlavním stanu americké armády. Generálové však nesledovali přenos, ale zkoumali ho po kouskách a hledali skulinku, kterou by šlo zaútočit na nepřátele, kteří se tak drze producírují na americkém území. Tady nešlo o záchranu lidstva, ale o pošramocenou pověst amerických vojenských sil. Svou šanci ucítili v okamžiku, kdy se ze zaplavené šachty vyhouplo Měsíční vejce. Oproti pojmenování to nebyl celistvý útvar, ale chumel různých tvarů, ze všeho připomínající chuchvalec žabích vajec. V ten kritický okamžik, kdy draci ze všech sil pumpovali do energetických kanálů vlny energií, aby udrželi vejce nad zemí, než ho vymrští do kosmu, udeřilo do energetického zvonu patnáct balistických raket s megatunovými nukleárními hlavicemi. Celý svět strnul v šoku, jen Sofinka ukázala Korakasovi vztyčený palec. To byl jeho hlavní úkol – myšlenkově se napojit na generály hlavního štábu a donutit je odpálit na Yellowstone deset až dvacet raket s nukleárními hlavicemi. Ani energie celého dračího pokolení by nepohnulo s Vejcem na oběžnou dráhu, na to potřebovala Sofinka vydatnější zdroj energie.

Jásající generály zmrazil stále jedoucí přenos. Ten nyní ukazoval scénu jako přes zlatý filtr. Nic však nebylo rozbitého, vetřelci stále nebyli zničeni. Ti dva draci a žena se odklidili k okraji otvoru a pozorně sledovali černý trychtýř klesající z kosmu. Mnohým připomněl chobot tornáda, včetně víření na rozhraní se vzduchem. Víření se zmnohonásobilo, když se chobot prázdnoty dotkl Vejce. To se pomalu a neochotně zvedlo a zvyšující se rychlostí zamířilo do kosmu. Stále ještě nebylo zcela zkrocené, ale zelené blesky končily na okraji chobotu, už neměly sílu ho překonat. Nastávalo závěrečné dějství.

Errata:

31.05.2021 17:19