Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Měsíční vejce jakoby vycítilo zvýšený zájem o něj. Supervulkán Yellowstone začínal pomalu připomínat rozkopnuté mraveniště. Skokově vzrostly výskyty doprovodných sopečných jevů. Některé gejzíry se odmlčely, jiné zase urychlily svoji činnost a vzniklo i několik nových. Zvýšila se teplota povrchu v některých oblastech, kterou doprovázel vznik bahenních i sirných výronů. A v místě, kde v hloubce jeden a půl kilometru odpočívalo Vejce, se pomalu začal tvořit magmatický bazén.

Vláda USA opětovně provedla jeden ze svých nečekaných úkroků a prohlásila Yellowstonský park a okolí do 100 kilometrů za uzavřenou a bezletovou zónu strategických zájmů, kam budou smět jen účastníci speciální operace. Vypadalo to, že se USA chystají zlikvidovat Měsíční vejce sami, aby se mohli prohlašovat za zachránce lidstva. Marně je vědci i státníci přesvědčovali, že na to nestačí, Američané si tvrdošíjně vedli svou. Sledování z družic bylo ztíženo trvalou velkou oblačností, až se objevovaly zvěsti, že i za tohle můžou Američané, neboť byly známy jejich pokusy o ovlivňování počasí. Podle počtu jízd speciálních civilních i armádních strojů se chystalo cosi velkého. Velké obavy vzbuzoval příjezd tří trajlerů na dopravu nukleárních zbraní.

Přípravy trvaly dva měsíce. Pak v den, kdy byl Měsíc téměř v úplňku a téměř nad místem spočinutí Měsíčního vejce to Američané spustili. Ten den se nesmazatelně zapsal do historie, leč Američané nebyli oslavování, nýbrž proklínáni, zvláště vlastním civilním obyvatelstvem. Začalo to poměrně nevinně. Trvalá oblačnost byla zespodu nasvícena sytě rudě, ale po pár hodinách začala světlat. Barva přešla přes červenou, oranžovou, okrovou, ale v okamžiku, kdy se mělo dosáhnout čistě žluté barvy, světlo zhaslo. Ne na dlouho, ale byly to asi nejpomaleji ubíhající čtyři vteřiny. Mraky rozerval nesmírně intenzivní záblesk ostře smaragdové zeleně, naráz bylo vidět až na zem. Seskupení špionážních družic začalo odesílat kvanta dat v širokém spektru. Terén rozhodně nevypadal stejně, jak tomu bylo před započetím americké operace, ani tak, jak byl viděn nějakou náhodnou trhlinou v mracích.

Lewisovo jezero, po jehož jižním břehem měl být onen hypotetický bod umístěn, již neexistovalo, či spíše neexistovalo v podobě, jak bylo známo před tím. Veškerá voda byla nahrazena pronikavě zářící hnusně zelenou látkou. Několik operátorů při spatření obrazu vysypalo na grafický terminál obsah svého žaludku, čímž scénu ještě umocnili. Teprve po delším pozorování bylo zjištěno, že to asi není pevná látka, protože se otáčí okolo středu jezera proti směru hodinových ručiček a tento pohyb se nesmírně pomalu zrychluje. Sem tam se pomalu vytvořila bublina, která po prasknutí vyvrhla oblak jedovatě zeleného kouře, smrdícího už jen od pohledu.

Po veškeré technice, která se měla nacházet na břehu jezera, nebylo ani stopy, a při porovnání snímků původního jezera byla odhalena nová zátoka v místech, kde měli mít Američané dočasnou základnu. Barva materiálu v zátoce byla více do modra, navíc to vypadalo jako veliká bublina. I ta se však pohybovala, zvětšovala svůj průměr, zato však bledla. Po několika hodinách jakoby praskla, zbyl po ní zvětšující se duchovitý kroužek, který se pomalu zastavil. I tak měl poloměr 200 kilometrů. Vše, co bylo uvnitř na elektřinu, zmrtvělo. Nepomáhaly pokusy přivést elektrické spotřebiče z nezasažené oblasti. V okamžiku, kdy předmět prošel pomyslnou hranicí, zmrtvěl. V celé oblasti nejelo jediné auto, nefungovaly telefony, kdo měl kardiostimulátor, měl smůlu. Letadla fungovala pouze nad kilometrovou hranicí. Lidé v oblasti se rázem ocitli v době kamenné... Zatím pomáhalo shazování zásob na padácích. Nedílnou součástí balíků byla i jízdní kola, většinou s přívěsným vozíkem pro děti nebo náklad a mapami, ukazující nejkratší cestu na hranici Zóny, jak se pojmenování s odkazem na jakýsi scifi film ujalo.

Další fáze probíhala pomaleji, proto byla odhalena později. Od pomyslného středu Zóny se začal zvětšovat další kroužek. Někdy se celé týdny nepohnul, jindy se pomalu rozšiřoval a už dvakrát zvětšil svou velikost skokem. Okolí Lewisova jezera bylo zdevastováno předchozími událostmi, takže se činnost v dalším kruhu zjistila v okamžiku, kdy dorazil k nejbližšímu lesu. Stromy nejdříve nabobtnaly až na trojnásobek, pak se ale rozsypaly na černý prášek, který pokryl zemi. Prášek horlivě nasával vodu a měnil se na tvrdou krustu. Jelikož žádná sonda nepřežila průchod bariérou, byli vědci odkázáni na pravěké metody. Nejdřív do oblasti shodili množství obarvených ocelových kuliček různé váhy a sledovali reakci. Na začátku se do prachu bořily všechny koule, s přibývajícím časem, jak prach tvrdl, se jich začalo čím díl víc odrážet. A nebyly to jen stromy, které umíraly. Zvířata to postihlo také. Podařilo se natočit medvědí rodinku, kterou zasypal černý prach nesený větrem. Prach byl pravděpodobně velmi žíravý, protože medvědi nejdřív olysali, pak jim zmizela kůže, pak svaly, orgány a naposled i kosti. Zbyla akorát nevzhledná hromádka, postupně tuhnoucí. Vytištěné obrázky s popisem byly přidány k shazovaným zásobám, protože mnoho obyvatel zůstávalo tvrdošíjně ve svých domovech. Zapůsobilo to.

Američtí vědci zahájili další část výzkumů, tentokráte s otázkou, co na černý prach a posléze hmotu zapůsobí. Z letadel se sypaly barely různých chemikálií, ať už kapalných nebo sypkých. Vše pozorně sledovaly družice s posílenou optikou, schopnou rozeznat pěticentimetrové podrobnosti. Většinou se nestalo nic, občas zareagovaly chemikálie navzájem. Zatím největší úspěch měla kyselina chloristá, jedno z mimořádně silných oxidačních činidel. Po delším působením koncentrované kyseliny černá hmota explozivně shořela za vzniku velkého množství tepla, kterým se tavila země. Pak nějaká kombinace chemikálií způsobila málem katastrofu. Došlo k explozi, barevné jako duha, po které menší kroužek skokově narostl na trojnásobek. Další pokusy prezident zakázal. Na poslední chvíli... I tak to začínal být žhavý závod. Na jedné straně Měsíční vejce se svým zkázonosným působením, na straně druhé čarodějka Sofie, podporovaná celým čarodějnickým sněmem a týmem oddaných géniů...

Pak se na Zemi objevili další členové Desítky, český všeuměl Ajnštajn doprovázený oběma Italkami. Nepřišli z pyramidy v Egyptě jako ostatní, ale o to okázaleji. Jedné noci doslova spadly z nebe tři bolidy. Hvězdáři je zpozorovali až v okamžiku, kdy třením o vzduch začaly zářit. Ovšem, nechovaly se jako běžné kusy hmoty, padající z kosmu. Tyto padaly v trojúhelníkové formaci, obíhajíc okolo společného těžiště. Pak hvězdářům údivem poklesla čelist. Tři bolidy změnily synchronně směr, přeskupily se do řady za sebou a zamířily k Egyptu. Již nikdo nepochyboval o provázanosti Egyptské pyramidy a bolidů. Honem upozornili velitele základny Omara, který je uklidnil prohlášením, že o příchodu posil ho již informoval Ahmed. Zblízka to byl úchvatný pohled. Z večerního nebe sestupovaly tři zlatě zářící koule, až všechny jemně spočinuly na silnici před karavanserájí. Zlatý svit byl pouze optický, od koulí nešlo žádné teplo. Potom proběhlo prostorem nehlasné zadunění a místo tří zlatých koulí stály na silnici tři vysoké postavy, zakuté do černého kovu. Jedna z nich zvedla ruku a zlehka se dotkla kovové tváře. Kov se začal skládat, až odhalil mužskou tvář, zdobenou mohutným vousem. I obě další postavy se zachovaly podobně a objevily se dvě tváře. Nebyly to však ty, která byly očekávány. Z kovových obleků trčely tváře žen v nejlepším věku, jak se to slušně říká. Vysvětlení podal muž:

„Ahoj lidi, to jsem rád, že jsem zase na Zemi. Ahmede, nekoukej se tak vyděšeně, jsem to stále já, akorát o něco starší, i holky jsou starší. Byli jsme v místech, která jsem si nedokázal představit ani v nejdivočejších snech. Nejdelší čas jsme prožili na časové ose, která je kolmá na naši časovou osu, takže jsme o patnáct let starší, zatímco tady neuplynula ani vteřina. Žije na ní jeden konglomerát civilizací, u jedné, nám nejpříbuznější, jsme byli na výcviku. Mimochodem, Sofie už tady je?“

Ahmed stačil jen zavrtět hlavou, když se o kousek dál na silnici objevily docela obyčejné dveře. Ty se otevřely, prošla Sofie, zamávala někomu na druhé straně a pečlivě dveře zavřela, načež je mávnutím ruky poslala do nicoty. Zářivě se usmála na všechny kolem, zvedla ruku, zamlela prstíky a karavanseráj měla najednou o patro víc. V oknech a dveřích na balkony se svítilo, to Sofii stačilo. Mávla na ostatní, ať ji následují a vyrazila ke stavbě. U ní narazili na majitele, jak nedůvěřivě ohmatává schodiště do nového patra. Tady přece býval takový blbý výklenek... Pak se Ahmedovi v hlavě proklubal na svobodu červíček tušení, že něco není v pořádku. Obrátil se na Sofii a přímo se zeptal:

„Hele, Sofinko, toto je technický svět. Jak to, že tady můžeš kouzlit?“

Sofie se na Ahmeda zářivě usmála:

„No jo, proč? Odpověď je poněkud triviální: Jednak slábne interrealitní bariéra, takže hladina magie je tady dost vysoká. To by ale nestačilo, naštěstí mám vybudován přímý energetický tunel přes Korakase k Dračince tam u nich. A za třetí, o našem připojení na energetický rezervoár už víš, že. Tak to připojení funguje i tady, v technickém světě. Korakas také žasl, když jsem mu to předváděla na technické straně jeho světa. Teď se ale půjdeme ubytovat, máme toho hodně na zařizování.“

Memorandum o pokusu o vyzvednutí Měsíčního vejce začínalo prozaicky:

Blíží se doba, kdy dojde ke zničení Země. Můžeme zůstat pasivní a s tichou odevzdaností čekat na zkázu, nebo se můžeme vzchopit a s pomocí vyspělých technologií vynést Vejce na povrch a s odkazem na legendu je mrštit Měsíční paní do ksichtu.

Původní mírný zápis – do obličeje – byl nakonec zamítnut, protože nic nevypovídal o naštvání pozemšťanů. Soudě podle souhlasných reakcí byla volba správná. Dokonce i prezident Spojených států Amerických s textem memoranda veřejně souhlasil, což se mu však stalo osudným. Ještě tu noc proběhl v USA vojenský puč. Prezident byl v přímém přenosu obviněn z vlastizrady napomáháním nepříteli k zabrání historicky cenného území Spojených států. Co na tom, že dané území je neobyvatelné a dějí se tam podivné věci.

K moci se tak dostali všichni váleční jestřábi. Jejich odpověď na memorandum byla naprosto arogantní, že se o domácí problémy postarají sami a kdo do nich bude strkat frňák, dostane přes něj. Naprosto je nezajímalo, že na vahách je osud celého světa, je to prostě jejich území a basta. Pak začal z Egypta, přesněji řečeno od Zelené pyramidy, zaznívat nový vysílač. Prakticky v celém rozsahu radiových pásem, určených ke komunikaci, vysílal instrukce pro den D, kdy bude zahájen pokus o vyzdvihnutí Měsíčního vejce. Nebylo jich mnoho, jen varování před možnými událostmi. Například o možném zvýšení poruch elektromagnetického spektra, které by mohlo poškodit citlivou elektroniku, například v letadlech. Po několika hodinách vysílání přibylo varování všem, kdo by se chtěl vměšovat do události celoplanetárního významu, jakým je vyzvednutí Vejce. Zvláštní pozornost byla věnována Vojenskému vedení USA, že pokus o vyzvednutí proběhne, ať si to přejí nebo ne. A pokud budou zlobit, dostanou přes prsty. Upozornění vyvolalo řadu úšklebků ze strany Američanů a tři infarkty z nadměrného rozhořčení.

Errata:

31.05.2021 17:19