Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Na Zemi se pomalu přestávalo mluvit o podivuhodných událostech, které se staly různě po světě. Vědci, kteří vše sváděli na pominutí smyslů nebo davovou halucinaci, začínali mít převahu. Hlasitě se vysmívali očitým svědkům, důkazy byly podle nich dokonalé falzifikáty a podobně. Život se postupně vracel do starých kolejí. O to horší byl další nápor magie, takzvaný Týden divů, jak to nazval jeden uznávaný komentátor.

Létající knihy v Týdnu divů

Začalo to v Kongresové knihovně ve Washingtonu. V pondělí ráno otevřel vrchní knihovník dveře do speciálního archivu a strnul. Obvyklý pohled na strohou architekturu archivu byl hrubě porušen poletujícími knihami. Ne, že by padaly, jako by je někdo házel z výšky. Knihy si jen tak poletovaly, jakoby pro radost, ladně se vyhýbaly navzájem a nebo hřadovaly na zábradlí galerie. Pak si některá všimla otevřených dveří i strnulého knihovníka a vyhlásila poplach. Zavířilo to, každá kniha zamířila na své místo a během chvilky to vypadalo jako každé jiné ráno. Jen se z výšky snášel list z předsádky, jak ho daná kniha v úleku upustila. To už knihovník vyhlásil poplach a sám se hnal do místnosti se záznamy sledovacích kamer. Záznam se prováděl na optické disky, aby nedošlo k náhodnému přemazání v magnetických médiích.

Už tam seděl jeden bezpečák a právě spouštěl přehled událostí. Během chvilky byla malá místnůstka zaplněná a všichni užasle sledovali děj na velké obrazovce. Přesně o půlnoci z neděle na pondělí zalilo knihovnu stříbřité světlo. Vypadalo to, že září vše. Pak se od stěny odlepil obrys orangutana, který si zlehka nesl trs banánů. Ti sečtělejší v něm poznali bývalého knihovníka z Magické Univerzity na Zeměploše, kterého potkala magická nehoda. Ten chvíli procházel policemi, sem tam pohladil nějakou knihu a pak zmizel v protější zdi. Pak stříbřitý svit pohasl a nahradilo ho přítmí nouzových nočních světel. Po nějaké době si některé odvážnější knihy zkusily první let a za chvilku byla knihovna plná. V hlavní dvoraně cvičila skupinka útlých básnických sbírek leteckou akrobacii a o kus dál se právě připravoval k letu mohutný manuskript. Starobylé archiválie, ke kterým měly všechny až posvátnou úctu, mu k tomu vytvářely dostatečný prostor.

Na Sibiři, poblíž vesnice Amguema, se tajgou potácel mladý lovec. Co chvíli se otáčel a sledoval pětici vlků, klidně klusající za ním. Při jednom takovém ohlédnutí přehlédl mechem porostlý kámen, o který vzápětí zakopl. Lovec ležel na vlhké zemi a koutkem oka pozoroval toho největšího vlka, co kdy viděl. Vlk se k němu přišoural, dotkl se čumákem jeho tváře a řekl:

„Máš babu, človíčku, teď honíš ty!“

Na nejteplejším místě na Zemi, v poušti Lut v Iránu, kde byla v roce 2005 naměřena rekordní teplota 70,7 °C, seděl Děda Mráz, pot se z něj jen lil a na Marfušu už jen vrčel:

„Už je ti konečně teplo, děvenko?“

Centrální park v New Yorku se změnil v nefalšovaný čarodějný les s vílami, skřítky i jednorožci. Vílí královna byla na lovecké vyjížďce a právě kárala svého čarovného sokola, kterému se nechtělo létat a proto zapaloval trpaslíky na dálku blesky z očí. To se mu stalo osudným, při pokusu o spálení horského trpaslíka se tento bránil zrcadlově lesklým štítem, takže po sokolovi zbyly jen pařáty pevně zaseknuté do větve. Vílí královna se tomu tak smála, až spadla z jednorožce. To vše za bedlivé pozornosti všech návštěvníků parku, kteří místo na tvrdých lavičkách seděli na pařezech s měkkými mechovými polštářky pod sedací částí těla. Nejvíce si to užívaly samozřejmě děti, jejich dětský svět se vílami a jinými nadpřirozenými bytostmi jen hemžil. Na chvilku celé prostranství ztichlo, když na trávník vyhopkal nesmírně plachý zajdalen, rozhlédl se, začenichal, vypustil zlatý bobek a zase zmizel.

Shodou okolností měl v jihovýchodním rohu parku vědeckou přednášku ke své třídě největší kritik všech mytologických událostí. Právě, když zaujatě vysvětloval, že lomem slunečních paprsků v obyčejné kapce vody může na pozadí živého plotu vyvstat optický klam zeleného muže, zjistil, že třída neposlouchá, ale sleduje cosi za jeho zády. Otočil se a strnul, neboť zíral na malou dívenku v zelených šatičkách, se zelenými vlasy a nazelenalou tváří. V ruce držela dvojici kožených pásků, které mizely kdesi nahoře. Vědec musel hodně zaklonit hlavu, aby spatřil půlmetrové tesáky v dračí tlamě. Pak mu výhled na oblohu zakryla mohutná rudá blanitá křídla. Zatočila se mu hlava a víc o sobě nevěděl. Probudil se až v soukromém sanatoriu, kam vláda odkládá ty, kteří nevydrželi nervové vypětí. Tam všechny přesvědčoval, že jezinky létají zásadně na rudých dracích, protože na zelených by díky jejich zelené pleti nevynikly.

A v samém centu parku vesele tančil bůh Pan, hrál na rákosovou flétnu a veršoval:

Znám křišťálovou studánku,

kde nejhlubší je les,

tam víly chodí v župánku,

ty odvážnější bez...

Na dovršení všeho se v Tichém oceánu začala vynořovat Ztracená pevnina Mu. Obyvatelé ostrova Samoa jedno ráno zjistili, že nežijí na ostrově, ale na vysokém kopci nad neznámou krajinou. To by ani tak moc nevadilo, ale druhý den se dostavili tři hrozivě pomalovaní statní muži oblečení jen v barevných pírkách a začali se ptát, kdo jim, sakra, dal právo postavit si ty svoje příšernosti na svazích posvátné hory Muai. Měli smůlu, pro vyhrožování si vybrali rodinu vzdálenějších příbuzných amerického wrestlera a herce Dwayne Johnsona. Ten, když slyšel u vchodu nějaký rozruch, se šel podívat, co se děje. Jelikož bylo horko, byl oblečen jen v tradiční samojský oděv – kus lehké látky okolo beder. Tři statní mužové zjistili, že musí zaklánět hlavu, aby mu pohlédli do tváře, takže se urychleně rozloučili s tím, že se spletli a vše je v nejlepším pořádku.

Něco málo se projevilo i v Dómu. Jirka CBX právě vysvětlovala, jak je to s rodičovskými a příbuzenskými vztahy, když se mezi dveřmi objevil permoník i s kahanem a kladivem. Jirka vytáhla z kapsy cosi plochého, stiskla namalovaný kroužek a permoník se rozplynul jako vypnutý hologram. Pak pokračovala v řeči:

„Kde jsem to... Aha. Takže, rodičovský pár se dává dohromady pouze za účelem zplození potomka. Zkoušejí se pářit tak dlouho, až samice snese vejce. Pak společně čekají na líhnutí. Je-li vylíhnutý tvoreček živý, předají ho odbornicím do společných jeslí ke kontrole a výchově. Pak se pár většinou rozchází a jde svojí cestou. Někdy, když je výsledek mimořádně kvalitní, jsou požádáni o další pokus. To už je služba státu a je patřičně honorována. Samozřejmě, samička chodí na patřičné kontroly, aby se včas odchytily různé abnormality, například více zárodků v jednom vejci a podobně. Tento problém však mají většinou jen kolonisté osídlující nové planety.“

Kdyby někdo hodil do zasedačky granát, nebyli by pozemšťané více překvapeni. První se vzpamatoval Míša, který v sobě nezapřel vědce, který je na překvapení zvyklý:

„Moment, tady něco nesedí! Nejdřív tvrdíte, že bydlíte tady dole a teď tvrdíte něco o kolonizovaných planetách. Tak jak to je?“

Jirka CBX se nenechala vyvést z míry:

„Obojí je pravda. Tady však sídlí jen nepatrný zlomek Národa, prakticky jen vědci, kteří hodlají podstoupit nějaké to nebezpečí a sledovat závěrečnou fázi. Většina Národa sídlí v patnácti hvězdných systémech, i když volných systémů je mnohem víc.“

Míša se také nedal:

„A jak mezi nimi cestujete? Nějakých startů raket bychom si všimli, oblohu sledujeme zvláště pečlivě!“

Jirka se na něj mile usmála:

„Nevšimli. Rakety nepoužíváme, máme jiné prostředky.“

Pak vysvětlila, že po jednom kontrolním probuzení zadala skupina techniků úkol umělé inteligenci, aby se pokusila dopracovat několik slibných vědeckých teorií. Ta na to měla deset miliónů let, takže vyzkoumala, jak získávat informace z velkých dálek a také, jak se pohybovat sice ne rychleji než světlo, ale pomocí zkratek. Vyrobila také patřičná zařízení, takže se tím nemuseli zabývat lidé. To se později ukázalo být prozíravé při Velké Migraci.

To byla málem katastrofa pro hibernované obyvatele Dómu. Před šesti milióny let se v důsledku pohybu pevninských ker uzavřel Gibraltarský průliv. Středozemní moře pomalu vysychalo, protože odpar vody byl větší než přítok. Nakonec vznikla slaná poušť zhruba tři kilometry pod hladinou Atlantiku a pár velmi slaných jezer nazvaných společně Lago Mare. Pak, po miliónu let, se pás hor v Gibraltaru protrhl. Voda se do středozemní pánve valila rychlostí až 300 kilometrů za hodinu a hladina stoupala o deset metrů denně. Na podloží pode dnem to byl obrovský nápor, takže začalo praskat. Jedna trhlina vyústila v jednom z menším hibernačním sále. Bylo spuštěno havarijní buzení dotčených osob. Hlavní otázka ale zněla: Kam s nimi? Pokud se trhlina rozšíří, pronikne do dalšího sálu. A nikdo neví, jestli těch trhlin nebude více. Pak si technici vzpomněli na úkol, zadaný umělé inteligenci. Stačil pak jednoduchý dotaz. Umělá inteligence nejenže vyzkoumala nejnadějnější teorii, ještě ji převedla do praxe a používala ji. Na dotaz o podrobnostech sdělila, že v dosahu nynějšího dopravního prostředku je pět hvězdných soustav s planetami vhodnými k osídlení. A jelikož předpokládala další dotazy, hned sdělila, že nemusí vytvářet nějaké přepravní jednotky, protože se jedná o adresovatelný tunel. Zadáte adresu, vejdete do tunelu a ten vás vyplivne na travnaté loučce kus od moře. Zpátky je to ještě jednodušší, na tamějším konci je jen jedno tlačítko, a to návratové.

Ze všeho nejdřív šli průzkumníci, samí dobrovolníci. Z vyslaných pěti do nejbližší soustavy se vrátil jeden, který ale prohlásil, že ostatní tam zůstali a zkoumají širší okruh a že se vrátí do hodiny. Samozřejmě, všech se okamžitě zmocnili doktoři a biologové a hledali nákazy a jiné biologické nebezpečí. Když na nic nenarazili, dali souhlas s dalším děním. Prakticky všichni probuzení z malého hibernačního sálu se hlásili jako průzkumníci nových soustav. Podle jejich mínění nastal čas k tomu, aby vylétli z rodného hnízda. Právě případ s trhlinou byl ukázkou toho, jak je nebezpečné mít všechna vejce v jednom košíku. Trhlinyu se nakonec podařilo odklonit a uzavřít, přesto se prakticky celý národ odstěhoval ke hvězdám. V Dómu na Zemi zůstali jen zvědaví vědci.

Výskyt další civilizace na Zemi ovšem zcela mění situaci. Otázka zní: Nabídnout Novému lidstvu možnost stěhování do soustavy, kde na ni bude čekat prázdná obyvatelná planeta? A přemístit tam všechny, kteří si to budou přát nebo dělat výběr podle nějakých kritérií? A jaká kritéria by to měla být? Tady se Jirka CBX trochu rozvášnila a na příkladu typického amerického vojáka Stonea poukazovala na fakt, že některé lidské vlastnosti jsou nebezpečím i pro ostatní lidi, natož pro ostatní civilizované tvory. Jejich vědci totiž pečlivě zkoumají zoosféru Země a zjistili několik překvapivých faktů. Například v moři žijí dva druhy bytostí, kteří se velmi blíží inteligenčnímu limitu. Jsou to delfíni a chobotnice. Ty mají dokonce vyvinutější abstraktní představivost než mají lidé, ať už druhu Homo nebo Dino Sapiens. Samozřejmě, možnost přepravy nabídli Jirčini kolegové oběma druhům. Pokud porozuměli odpovědím správně, již nyní jsou v oceánu pokřivená místa, kterým se oba druhy zdaleka vyhýbají. Navíc se ta místa pomalu rozšiřují a žijí tam prapodivní tvorové.

To vše trvalo několik dnů. Pak Jirka CBX oznámila, že se chystá veliký kongres hlavních představitelů Národa, který se bude konat na světě Newbet, je to v pořadí druhý osídlený svět. Desítka tam bude mít stěžejní úlohu, na základě dalších testů se bude rozhodovat, zda vůbec někoho zachránit a za jakých podmínek. Mají teď týden volna na přemýšlení, popřípadě na poznávání zdejšího světa. Jirka CBX jim bude kdykoliv k dispozici. Tentokrát dostanou překladače i Češi, aby se mohli dorozumět i s lidmi, kteří česky neumí. A aby se předešlo nedorozumění, návrat nahoru na Zemi je zatím, v tomto stádiu, nemožný.

Errata:

31.05.2021 17:19