Epilog
|
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
Epilog
|
A proč nejsem znova učitelem? No dopadlo to všechno, jak to dopadlo. Špaček byl samozřejmě radostí bez sebe, že jsem se na modrém zeppelinu vrátil zpátky. Vypůjčenou vzducholoď jsem poslal domů hned, jak jsme si přelezli k modrovlasé velitelce. Kdo my? No přece Mrkt, Paganelka, pět jezínků a ovšem i sám Ludvík. Oškubané jezinky z poražené armády se konečně mohly vrátit domů. Na cestu domů jsem jim daroval jednoho jezínka. Snad je to pro jejich šéfové cena útěchy…
Špačkovo hnízdo přetékalo zbožím, ale další nepřicházelo, protože Špaček dlouho neměl co nabídnout a jezinky přinášely a pomalu vracely jen nějaké staré dloužky. Tři jezínky jsem poslal s modrovlasýma, jednak z radosti nad setkáním, ale hlavně jako odměnu za dopravu k Špačkovi. Podle radosti obdarovaných je to odměna náramná! A dva nejhezčí jezínci zůstanou zatím tady. Prodám je, jako Baník prodal Spartě své nejlepší hráče! Ať žije obchod, musím se do toho vpravit.
Protože učitelem už nebudu. Nemůžu.
Jen si to představte! Ludvík se vrátil do města s ohromnou dávkou prvotřídního materiálku! A se Špačkem! A taky se dvěma třeskutě zvědavými jezinkami! No, vlastně s jednou zvědavostí se třesoucí Paganelkou a s jednou žárlivou Mrkt. Když Mrkt viděla, jak Paganelka leze do vaku, vnutila se k ní.
„Toho bohdá nebude, abych ti, ty Paganelko jedna, svého Ludvíka přenechala! Ani ti ho nepůjčím!“ nějak tak si holky asi povídaly. Požďuchovaly se a hádavě brebentily ještě na schodech Kejvalky v jejich »pytlovitém pullmanu«.
Krásné uvítání nás čekalo v museu. Maminka, Schubertovi, Vrchní Matriarchální Velitelství …a taky trochu rozpačitá Ulrika. Proč rozpačitá? No protože je už vdaná a evidentně taky těhotná. Čekala prý na mě, ale dlouho to nevydržela. Ale chlapeček se prý bude jmenovat Ludvík. To je útěcha, že?
Jezinky se vypravily na noční prohlídku města v půjčených košilkách a velikých tmavých brýlích. Doktor jim dal na pusy takové ty lékařské masky a já jsem nesl za návštěvnicemi láhev s kyslíkem. Obě se totiž začaly v našem světě dusit, nejsou zvyklé na náš nízký tlak vzduchu, dostaly horskou nemoc, jako by byly někde v Himalájích, nebo aspoň Visalájích… A za malou chvilku ze sebe strhaly košile, jak byly celé promrzlé. Košilky i jezinky… No, ještě že to bylo v noci. Bylo znát, že je jim náš svět ještě více nepřátelský než nám Zakejvalčí. Ale spokojené byly nakonec obě. Paganelka nadšením, že se podívala do úplně cizího světa, Mrkt, když se zase vrátila. Jistě si říkala »Všude dobře, doma nejlíp!«
V pokračování pedagogické kariéry mi ovšem brání ještě jedna věc, bohužel důležitá. Může být učitelem člověk, jehož vlasy, obočí, řasy, knírek a vůbec všechny drobné »broskvičkové« chloupky po celém těle září staniolově jasnou zlatou barvou? S touhle parádou po světě chodit nemůžu… A abych si hlavu, vousy a obočí břitvou holil? To po mně nemůže nikdo žádat. To by vypadalo ještě hůř! Ať si radši město zvyká! Všichni tu o tom vědí, všichni to chápou, ale za hranicemi města bych byl exot.
A navíc, to naše město pendlera potřebuje. A když se něco udělat musí a jsem jediný, kdo to dělat může, pak to prostě udělat musím! Nikdo to za mě neudělá!
Zkrátka jsem pendlerem. Velkým pendlerem. Žiju takovým životem, jakým žijí třeba námořníci, nebo tiráci. Nějaký čas tady, nějaký čas tam, na druhé straně, na Špačkárně. Dobré je, že si mě na obou stranách Kejvalky považují. Ludvík je Pan Někdo! Tam i tady. A naopak.
Už jsem do obchodů docela proniknul. Velice mi pomáhá Paganelka i oddaná Mrkt. Myslím, že jsou všichni spokojeni. Obchod mezi světy běží jak má, podle potřeby tiše a nenápadně… Ve městě jsou spokojeni. Pagenelka je pochopitelně celá bez sebe badatelským nadšením, při každé cestě jí dovezu pozemské ovoce nebo zeleninu. A Paganelka bádá… Nechápu to.
Jak může někdo žít v pralese, přetékajícím úžasnými plody, a nadšeně vzdychat nad ubohou zeleninou naší chudé Evropy!
Ale když obě ochutnaly obyčejné zahradní jahody, musím jim pokaždé, když to jde, přivézt aspoň košíček. Pochopitelně každé jeden, aby se holky nepopraly.
Z Mrkt je teď naprosto dokonalá hokynářka, vyjednavačka a provozovatelka koloniálu, zbožíznalkyně a tak… Očividně si to užívá. Špaček je taky spokojen, myslím, že si zasluhuje trochu klidu a něčeho, co bych nazval důchodem. Má se docela dobře tam i tady, ale raději pobývá v Zakejvalčí.
Já se naopak vracím do města rád. Na faře jsem si nechal namontovat úžasnou vanu, vířivku. Po každém návratu, hned jak předám materiál Vrchnímu Matriarchálnímu Velitelství, se aspoň na půl hodiny naložím do vany a pustím si víření! Paráda!
A samozřejmě chodím dál plavat do Štěrkovny. Je tam voda krásně čistá a plave se tam báječně. Koupaliště mi v Zakejvalčí hodně chybělo! A lidi si už zvykli, že zářím do dálky… škoda, že i tady není léto po celý rok!
A Hedvice moje zlatá paráda ani tak moc nevadí…
Konec
Konec
© 2016-2018 Vlastimil Čech, ves u Frýdku-Místku
Titul: Kejvalka
Podtitul: (svět za Kejvalkou)
Autor: Vlastimil Čech © 2016-2018 Vlastimil Čech, ves u Frýdku-Místku
Veškeré připomínky jsou vítané vsemerad@volny.cz,patriotcech@seznam.cz
Nakladatel: Autobus
Žánr: Fantasy
Téma: Kejvalka
Vyšlo: 2018
ISBN: 978-80-7612-017-4
Verze 1: Cestopisná, mírnější
Verze 2: Válečná, trochu drsnější
Seženete ji: Nová Forma
Cena: 209Kč Anotace Vejít do neznámého, úplně cizího světa s holýma rukama, to nevypadá pro mladého učitele Ludvíka dobře. A kdyby s holýma rukama! On tam vhupsne úplně nahý! A teď ukaž, inteligente, nač ti je vysokoškolské vzdělání! Šero, horko, mokro a dusno, takové je prostředí cizího světa. Ani lidský hlas tam nezní lidsky! Přežít se tam snad dá, ale když se v šeru nedokážeš ani zorientovat, dá to pěknou fušku!
Science fiction Kejvalka zaujme hned zpočátku. Ne tím, jak se hrdina do toho cizího světa dostane. V science fiction najdete paralelní světy od „Alenky v říši divů a za zrcadlem" a Wellsova románu „Lidé jako bozi". Je to už klasika, vchází se tam obvykle tunelem-do-cizího-světa, případně něčím-jako-hvězdná-brána.
Co ale čtenáře zaujme, to je opravdu zajímavý popis cizího světa. Cizí světy bývají ve science fiction často nápadně podobné exotickým místům světa našeho. Pralesům, horským oblastem, pouštím (Duna), ostrovům. Ale tady jsou opravdu velice odlišné životní podmínky! Od složení atmosféry, přes neznámou flóru a faunu, po nemožnost orientace v prostoru a čase. Navíc nikde nebývají hrdinové z našeho světa úplně bez prostředků. S holýma rukama není ani uchování holého života samozřejmé. Lidé sem ale přicházejí nejen s holýma rukama, ale úplně nazí a bezbranní. Přežívají jen díky místním bytostem, žijícím v nezvykle rozvinuté době kamenné. Což může být kupodivu užitečné pro obě strany... Připomínky Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru. SDÍLENÁ LITERATURA
www.romanyzdarma.cz
www.cteni-zdarma.cz
www.giweruz.cz
Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta
***
231678716/0300 ***
dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun).
Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům. Díky. 2 Kejvalka v knižní podobě obsahuje jen současnou verzi 2. Co s tím? a) 001=11.1% Zrušit verzi 1 b) 000=0% Ponechat obě verze, ale prohodit je c) 008=88.9% Ponechat obě verze tak jak jsou Celkem : 9,
uzavřeno "Kejvalka (svět za Kejvalkou)" (komentáře)
Téma=Kejvalka
Errata:
25.10.2021 23:06
Domů
Statistiky