Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Prokurátora v Buenos Aires navštívil vzácný host, převor místního kapitulního chrámu biskup Juan de Garcillaso.

Prokurátor, tlustý, malý, živý človíček s očkama zarostlýma tukem, krátce ostříhanými vlasy a nabarveným knírem, povstal ze svého křesla, aby přivítal biskupa. Starostlivě usadil milého hosta do masivního koženého křesla vedle svého stolu.

Biskup s prokurátorem se sobě málo podobali. Prokurátor měl masitý zarudlý obličej, tlusté rty a nos tvaru hrušky. Jeho prsty připomínaly tlusté krátké špalíčky a knoflíky na zakulaceném břiše hrozily, že se co chvíli utrhnou a že už neudrží živelně rozkolísanou hroudu tuku.

Biskupova tvář byla nápadně hubená a bledá. Vyzáblý nos s hrbolkem, špičatá brada a tenké, téměř modré rty nezapřely pravého jezuitu. Biskup se nikdy nedíval do očí svému společníku, přesto však ho bystře pozoroval. Měl dalekosáhlý vliv a s chutí se vytrhoval z církevních záležitostí, aby řídil složité politické machinace. Když se pozdravil s hostitelem, bez otálení přikročil k účelu své návštěvy.

„Zajímalo by mě,“ tiše začal biskup, „jak to vypadá se záležitostí profesora Salvátora?“

„Tak i vy, Vaše Eminence, máte zájem o tu kausu!“ sladce zvolal prokurátor. „Ano, je to mimořádně zajímavý proces!“ vzal ze stolu silnou složku, a probíraje se v ní, pokračoval: „Na udání Pedra Zurity jsme provedli prohlídku u profesora Salvátora. Zuritovo prohlášení, že profesor prováděl podivuhodné operace na zvířatech, se ukázalo naprosto pravdivé. V Salvátorových sadech jsme objevili hotovou továrnu na všelijaké obludy. Je to přímo neuvěřitelné. Například...“

„Výsledky prohlídky znám z denního tisku,“ přerušil ho jemně biskup. „Co jste udělali se Salvátorem? Je zatčen?“

„Ano, je zatčen. Kromě toho jsme přivezli do města jako věcný důkaz i mladíka jménem Ichtiandr, to on je »mořský ďábel«. Koho by napadlo, že slavný »mořský ďábel«, který tak dlouho vzbuzoval naši pozornost, je jedna ze zrůd Salvátorova zvěřince. Slovutní odborníci, univerzitní profesoři se teď zabývají jejich studiem. Nemohli jsme ovšem přivézt do města celý zvěřinec, všechny živé důkazy. Ale Ichtiandra jsme přivezli a umístili ho ve sklepení soudní budovy. Působí nám nemalé starosti. Představte si, museli jsme pro něho zřídit velkou nádrž, poněvadž nemůže žít bez vody. Opravdu mu bylo velmi špatně. Salvátor provedl nějaký neobyčejný zákrok v jeho organismu, který z chlapce udělal člověka obojživelníka. Naši vědci podají v této věci dobrozdání.“

Salvátor byl zatčen

„Mne zajímá více osud Salvátorův,“ stejně tiše pronesl zase biskup. „Z čeho se bude zodpovídat? A co myslíte, bude odsouzen?“

„Salvátorův případ je vzácný právnický oříšek,“ odpověděl prokurátor. „Přiznám, že jsem se ještě nerozhodl, pod jaký paragraf zařadím jeho zločin. Nejjednodušší by ovšem bylo obžalovat Salvátora z nezákonných vivisekcí a ze zmrzačení, které způsobil tomu mladíkovi...“

Biskup se zamračil:

„Domníváte se, že v Salvátorových činech nenajdete nic, co by potvrzovalo zločin?“

„Je vinen, ale čím?“ pokračoval prokurátor. „Dostal jsem ještě jedno oznámení od jakéhosi Indiána Baltazara.

Tvrdí, že Ichtiandr je jeho syn. Důkazy jsou slabé, ale snad budeme moci použít tohoto Indiána jako svědka obžaloby, jestliže znalci potvrdí, že Ichtiandr je skutečně jeho syn.“

„V nejlepším případě bude tedy Salvátor obviněn pouze z porušení lékařských stanov a bude souzen proto, že provedl operaci na dítěti bez dovolení rodičů.“

„A snad ještě za zmrzačení. To už je vážnější. Ale věc má jeden háček. Vědci – není to ovšem jejich poslední slovo – se kloní k názoru, že normálnímu člověku by nemohlo napadnout, aby mrzačil takovým způsobem zvířata a prováděl tak podivné operace. Znalci mohou prohlásit Salvátora za neodpovědného pro duševní chorobu.“

Biskup seděl mlčky se stisknutými rty a díval se na roh stolu. Potom řekl docela tiše: „Tohle jsem od vás nečekal.“

„Co, Vaše Eminence?“

„Dokonce i vy, strážce spravedlnosti, schvalujete Salvátorovo počínání a uznáváte jeho operace do jisté míry za účelné.“

„Ale co je na tom špatného?“

„A nevíte, kam zařadit jeho zločiny. Církevní soud – nebeský soud – pohlíží na Salvátorovo počínání jinak. Dovolte, abych vám byl nápomocen svou radou.“

„Prosím vás o to,“ v rozpacích pronesl prokurátor. Biskup začal tiše, ale postupně zvyšoval hlas jako kazatel, jako žalobce:

„Říkáte, že Salvátorovo počínání je svým způsobem účelné? Domníváte se, že zvířata i člověk, které zmrzačil, tím dokonce získali nějaké přednosti, které předtím neměli. Co to znamená? Což Tvůrce stvořil lidi nedokonalé? A je zapotřebí, aby profesor Salvátor jakýmisi zákroky zdokonaloval lidské tělo?“

Prokurátor seděl bez hnutí, oči sklopeny. Před tváří církve se sám ocitl na lavici obžalovaných. Toho se nenadal.

„Cožpak jste zapomněl, co je psáno v Písmě svatém v první knize Mojžíšově, kapitola první, verš dvacátý šestý: »Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podle podobenství našeho«. Dále pak verš dvacátý sedmý: »I stvořil Bůh člověka k obrazu svému.« A Salvátor si troufá ten obraz i podobenství znetvořit a vy – dokonce i vy! – to shledáváte účelné!“

„Odpusťte, svatý otče...,“ zakoktal prokurátor.

„Což Hospodin neshledal svůj výtvor krásný a dokonalý?“ pokračoval biskup nadšeně. „Chováte v dobré paměti zákony lidské a zapomínáte na zákony boží. Vzpomeňte si na verš třicátý první téže první kapitoly Genese: »A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré.« A váš Salvátor se domnívá, že musí vylepšovat, předělávat, mrzačit, že z lidí se musí stát obojživelníci, a i vám to připadá důmyslné a účelné. Copak to není hanobení Boha? Copak to není rouhání? Copak naše občanské řády již netrestají náboženské přestupky? A co když po vás všichni začnou opakovat: Ano, Bůh stvořil člověka špatně. Musíme ho dát profesoru Salvátorovi, aby ho předělal. Copak to není hrozný hřích proti náboženství? Bůh shledal, že všechno, co stvořil, je dobré, všechno tvorstvo. Ale Salvátor vyměňuje zvířatům hlavy, dává jim jinou srst, vytváří vskutku mrzké obludy jako by se chtěl Tvůrci vysmívat. A vy nemůžete v jeho skutcích najít zločin!“

Biskup se odmlčel. Spokojen účinkem, který měla jeho řeč na prokurátora, chvíli mlčel a pak znovu tiše promluvil, postupně zvyšuje hlas:

„Řekl jsem, že nejvíc mě zajímá osud Salvátorův. Ale copak mohu zůstal lhostejný k osudu Ichtiandrově? Vždyť ten tvor nemá ani křesťanské jméno, neboť Ichtiandr neznamená v řečtině nic jiného než člověk ryba. I když Ichtiandr sám není vinen, i když je pouhou obětí, přece jen je to bytost rouhačská, Bohu nemilá. Pouhou svou existencí může mást mysl lidí, vzbuzovat hříšné úvahy, uvádět v pokušení malověrné a narušovat jejich víru. Nejlepší by bylo, kdyby ho Bůh povolal k sobě, kdyby ten nešťastný jinoch zemřel na své neblahé zmrzačení.“ Biskup se při těchto slovech významně podíval na prokurátora.

„V každém případě musí být obžalován, odklizen, zbaven svobody. Přece se taky dopustil různých přestupků: bral rybářům jejich úlovek, ničil jim sítě a konečně je tak vystrašil, jak si jistě vzpomínáte, že rybáři nechali lovu a město bylo bez ryb. Bezbožník Salvátor a odporný výtvor jeho rukou, Ichtiandr, jsou drzou provokací proti církvi, proti Bohu, proti nebi! A církev neustane v boji proti nim, dokud nebudou zničeni.“

Biskup pokračoval ve své obžalobě. Prokurátor seděl před ním sklíčený, se sklopenou hlavou a ani se nepokusil zarazit proud jeho výhružných slov.

Když biskup konečně zmlkl, prokurátor povstal, přistoupil k němu a řekl bezbarvým hlasem:

„Jako křesťan se očistím ze světa hříchu ve zpovědnici, abyste mi odpustil. A jako úřední osoba vám vřele děkuji za pomoc, kterou jste mi poskytl. Teď jasně vidím Salvátorovu vinu. Bude obžalován a po zásluze potrestán. Ichtiandra rovněž nemine spravedlivý trest.“

Errata:

30.05.2021 16:09