Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Vánoce v Polutě

Zachariáš měl pro Hanku dva dopisy. V jednom jí psala kamarádka Paula, jak je nesnadné živit velkou rodinu, když je matka nemocná. Ačkoliv pracovala, bylo v místě, kde bydleli, jen málo příležitostí k výdělku a mnoha chudým lidem pomáhala zcela zdarma, protože jejich starosti velice dobře chápala. Hanka začala přemýšlet o tom, že by jí poslala aspoň nějakou hotovost. To jí však trpaslík rozmluvil a prohlásil, že on se o to postará.

Druhý dopis byl mnohem veselejší. Poslal jim ho Dan Ferelli a zval je na Vánoce do Poluty. Jejich škola pořádala v průběhu Vánoc dobročinné vystoupení, které mělo přinést peníze na sportovní pomůcky pro nemajetné žáky. Přemlouval Hanku a Rafana, aby si zkusili připravit společné supervolonové vystoupení, které by mohli v Polutě předvést. Zval každého, kdo se k nim bude chtít připojit, prý je u nich místa dost a mohou zůstat i na oslavu Štědrého dne, že je otec srdečně zve.

„Já nemůžu,“ krčil rameny Sváťa, „naši už jsou nespokojení s tím, že tu v době vyučování bydlím a vidí mě s bídou jednou za měsíc. Kdybych chyběl doma o Vánocích, asi by mě vydědili. Ale vy klidně jeďte, s Danem to může být docela fajn.“

„No, musím přiznat, že mě to docela láká,“ podívala se Hanka tázavě na Rafana.

„Já jsem pro, klidně,“ pokrčil rameny, „ale asi bys to ještě měla konzultovat s Nikem a Zachariášem.“

„Myslíš?“ zamyslela se dívka. Představa, že by s nimi jel i Nik, se jí líbila. Možná by mohli vymyslet i vystoupení pro tři. On přece na prkně také létá perfektně. Nemohla se dočkat rána, až to s ním probere.

Druhý den byla trochu zklamaná, že Nik nejevil takové nadšení, jaké čekala. Prohlásil, že si to ještě musí rozmyslet. Taková báječná příležitost, a on si to bude rozmýšlet! Skoro se na něj zlobila.

Nicméně za dva dny na to sám zavedl řeč a prohlásil, že souhlasí, ale nařídil, aby o svém plánu nikde nahlas nemluvili. Trénovat supervolon budou chodit odpoledne, až bude všude klid, a pomáhat jim bude jen Ferinová. Hanka se rozzářila. To bude naprosto super!

Během prosince se důkladně připravovali na výběrové testy, se kterými si budou muset poradit na jinodruhových školách. Hanka si teď často povídala s Plamem a oba se těšili na to, že se co nevidět setkají. Drak sice nevěděl, co po nich v testech budou požadovat, ale ujišťoval kamarádku, že ona to určitě zvládne. Občas si povídali i o jeho bratrovi. Zuřivý Dráp se poslední dobou hodně změnil. Draci ho teď měli rádi, létal perfektně, takže byl přijat do strážní letky. Plam se smál, jak se na bratra v současnosti lepí i krásné a žádoucí dračice a nenechají se odradit ani jeho dlouhodobým nezájmem. Hanku to potěšilo. Sice stále ještě nedokázala z mysli vypudit špatné vzpomínky na Drápovu nenávist, ale doufala, že se to snad časem podaří.

Supervolonový nácvik byl náročný, protože na to neměli mnoho času. Přesto to byly chvíle, na které se těšili. Profesorka Ferinová si to užívala spolu s nimi. Sestava byla její nápad a pak už to jen vylepšovali a pilovali.

Prosincové dny byly jinak klidné bez rušivých událostí. Pohromakovi se Hance a Nikovi vyhýbali, asi se zatím nenaučili jiné škodící kouzlo. Učitelé po nich jako vždy chtěli mnohem víc, než se dalo zvládnout, a studené počasí je donutilo obléknout zimní svetry a kabáty. Byl to trochu problém, protože od loňska všichni o dost povyrostli a některé rukávy už nebyly nejdelší.

Pak přišel čas krátkého vánočního volna. Se Sváťou si museli dárky předat hned, protože se chystal strávit Vánoce se svou rodinou. Pak začali plánovat cestu k Danovi Ferellimu. Doufali, že se opravdu nikdo nedozvěděl, kam se chystají. Hanka měla pocit, že Nik cestu do Poluty zbytečně komplikuje. Bezpečnostní nařízení, která musela dodržet, jí připadala přehnaná. Sváťa už byl pryč a kluci nechtěli, aby v domku zůstala sama, tak ji i se zavazadly přestěhovali do staré budovy k Zachariášovi. Sami pak vyrazili veřejnými branami do Poluty s tím, že se pro ni pak Nik vrátí. Polutu si nepamatoval natolik dobře, aby se odvážil vytvořit tam bránu bez bližší znalosti. Hance to až tolik nevadilo, protože ráda pomáhala trpaslíkovi s přípravou vánočních drobností ke sváteční večerní tabuli. Vázala mašle na jedlové a cesmínové větvičky a nitky na želatinové kroužky, které se pak pověsí do kytic. Hlídala troubu, aby se nepřipálilo cukroví a hotové pomáhala rovnat na tác. Jeden plech s cukrovím neuhlídala. Zachariáš hbitě vytáhl plech se zahnědlými kolečky a Hanka s překvapením zaznamenala, jak plech magicky zchladil.

„Ty umíš kouzlit!“ zamrkala udiveně.

„Ale starou belu! To jsou jen takové malé praktické fíglíky,“ zabručel trpaslík.

„Ty se nezdáš,“ zasmála se dívka.

„Jestli si budeš někde pouštět pusu na špacír, tak si mě nežádej,“ koukl na ni výhružně.

„Hele, Zachariáši, nezdá se ti, že to Nik s tou bezpečností přehání?“ změnila raději téma hovoru.

„Podle mě to nepřehání. A ty ho koukej poslouchat! Dokonce i na můj vkus máš pořád kolem sebe zaděláno na víc průšvihů než je zdrávo.“

„Já to přece nedělám schválně,“ bránila se.

„No ještě aby!“

„A snažím se chovat úplně vzorně.“

„Já vím, průšvihy se na tebe lepí samy,“ ušklíbl se a oči mu zajiskřily humorem.

Obalili zahnědlé pečivo v cukru, aby ho trochu vylepšili. Než to dokončili, objevil se rozesmátý Nik. Hned sebral několik kousků cukroví z připravených táců a hbitě uhnul před trpaslíkovou stočenou utěrkou.

„Máš to dobrý,“ pochválil to Zachariášovi a chopil se zavazadel. Hanka popadla ten zbytek, popřála trpaslíkovi hezké svátky, vlepila mu jednu rychlou pusu a vyrazila za ochráncem.

Z brány se vynořili před známou budovou, kde už bydleli v době dračího festivalu. Zdálo se, že Dan pro ně opět přichystal bydlení ve věži, kde se jim minule tak líbilo. A opravdu. Nahoře našli Rafana a Dana u stolu přeplněného vánočními dobrotami. Oba se marně snažili polapit tulíka, který se zřejmě rozhodl ochutnat úplně ode všeho, co se tu nabízelo. Plavík se evidentně dobře bavil a nejevil nejmenší ochotu se poslušně vrátit k Rafanovi. Dan to bral s humorem a snažil se malého vetřelce nadehnat ke svému příteli.

„Plavíku, ty lumpe, jsme tady na návštěvě, tohle tu nemůžeš předvádět. Chovej se jako slušně vychovaný tulík, buď tak laskav,“ snažil se apelovat Rafan na tulíkovo svědomí, ale marně.

Původně je Dan chtěl vzít na vánoční trh, ale to Nik zakázal. Nakonec z Dana vypadlo, že mu tenhle nápad zakázal i otec, ale doufal, že kamarádi budou pro každý vzrušující zážitek, který vymyslí.

Danovi připadal jeho otec příliš úzkostlivý. Rozčilovalo ho, když se o něj v některých situacích bál. Naprosto nechápal, proč by měl například kvůli podivné nemoci, která se občas vyskytla daleko od nich v Dubovníku, zůstávat doma. V Polutě přece zatím neměli ani jeden případ.

„A co je to za nemoc?“ vyzvídala Hanka.

„Podle posledních dohadů je to nějaká otrava z mořských ryb,“ pokrčil rameny Dan, „nejhorší na ní ale je, že člověk na nějaký čas zcvokne a začne útočit na každého kolem sebe. Od té doby u nás nejíme ryby.“

„A čeho se tvůj táta bojí, když se zatím v Polutě nic nevyskytlo?“

„Má strach, že bychom mohli potkat někoho, kdo sem přijel z Dubovníku na oslavy Vánoc nebo nakupovat.“

„Já s ním na rozdíl od vás souhlasím,“ zadíval se na ně přísně Nik, „raději nebudeme nic riskovat.“

„To bude pěkná nuda,“ otráveně se na něj zašklebil Dan.

Nakonec to ale nuda nebyla, protože je pan Ferelli vzal na soukromou vánoční oslavu v klubu supervolonu. Ze všeho nejvíc se jim líbila nadílková slepá dráha. Kdo chtěl na trať, postavil se na prkno a musel si zavázat oči černým šátkem, aby neviděl. Do jedné ruky dostal kroužek navlečený na vodicím vlákně a do druhé ruky síťku, kterou mával kolem sebe a snažil se zachytit nějaký úlovek. Ostatní na něj pokřikovali a radili mu. Kupodivu nikdo z prkna nespadl a každý většinou ulovil dva až tři dárečky. Byla to prima legrace. Hanka ulovila šampón na vlasy a velikou čokoládu, kterou se rozhodla schovat pro Sváťu.

Druhý den na vlastní oči uviděli školu, kterou Dan v Polutě navštěvoval. Když jim ukazoval tu spoustu sportovišť, dokonce i dvě kryté zimní haly, nevycházeli z údivu. V jedné hale se konalo dobročinné představení. Udivilo je, kolik lidí se tu nakonec sešlo. Nálada byla slavnostní, zdálo se, že už si ji diváci přinesli s sebou z domova. Úvodní proslov byl krátký a pak v režii žáků školy začal program. Všichni museli uznat, že úroveň vystupujících byla opravdu vysoká. Hanka s Nikem a Rafanem se ale také neměli za co stydět. Předvedli perfektní vystoupení se světelnými efekty, které byly specialitou Ferinové, a sklidili zasloužené ovace. Dokonce i Dan mezi svými spolužáky na ně mával zdviženým palcem.

Po skončení akce na ně čekala slavnostní večeře s Danovou rodinou. Jen Nik se k Hančině lítosti omluvil, že má domluvené setkání se sestrou, a zmizel s tím, že se pro ně vrátí druhý den ráno. Rafan a Hanka byli z té sváteční atmosféry trochu nesví. Všichni se tu pohybovali perfektně oblečení, každý přesně věděl, co se od něj očekává, jen oni dva poněkud tápali. Kdyby tu nebyl Dan, který si z bohatého slavnostního večera nedělal vrásky, asi by se sebrali a utekli k sobě do pokoje. Jejich rozpaky ještě zvětšil fakt, že pan Ferelli rozdal dárky i jim.

„Ale my pro vás nic nemáme,“ polekala se Hanka a váhala, jestli má nadílku přijmout.

„Jak to, že ne?! Naopak,“ zasmál se pan Ferelli, „přispěli jste k úspěšnému vystoupení. To umožní mnoha dětem získat sportovní vybavení, na které by jinak neměly. To je dárek nad dárky. A můj syn dostal od svého profesora pochvalu, jaké sehnal skvělé číslo do programu. To je cennější než všechno, co vám tu mohu nabídnout. Takže i já bych vám rád udělal nějakou drobnou radost.“

Pod označením drobná radost se skrývalo mimořádně kvalitní oblečení, které vedle praktické stránky i naprosto skvěle vypadalo. Rafan a Hanka ho radostně obdivovali, zatímco Dan, který dostal na sebe něco podobného jako oni, jen rezignovaně pokrčil rameny.

„Oblečení by mi stejně museli koupit,“ mumlal nespokojeně, „tak nevím, proč mi ho cpou mezi vánoční dárky.“

„Nejsi ty náhodou nějaký rozmazlený? Umíš si představit, že jsou i místa, kde se vánoční dárky vůbec nedávají?“ nevydržela to Hanka, když viděla jeho reakci.

„To bych chtěl vidět,“ odpověděl trucovitě, ale dívčina kritika ho zamrzela. Hanka s Rafanem se po sobě jen zasmušile podívali a věnovali tichou vzpomínku bývalým kamarádům z Útulného domova, kteří určitě neměli to štěstí, aby jim někdo nadělil vánoční dárek.

Errata:

12.08.2021 12:24