„Jeďte nejkratší cestou k Týnu!“

„K Vlkovu Týnu, jen tak?“ ozval se udiveně Václav.

„Neřekla jsem to snad jasně?!“ křikla paní a zavřela okno. Tím bylo řečeno vše. Naštěstí byli již z doslechu Wolfgangových lidí. Kočár se prudce zhoupl a pokračoval směrem na Ječnou.

Josefina si pozdě uvědomila, že právě Ječná pro ni může být nebezpečná, ale už nechtěla nic měnit. Projeli klusem vesnicí se zámkem, kde dlela její sestra, možná ve společnosti Heinricha Maxmiliana von Johannesthal.

Josefina se otřásla odporem a nato se nahlas zasmála. Ta stará nenávist jako by jí dávala sílu.

Na konci Ječné museli přebrodit řeku. Brod byl dostatečně široký a po povodni již vyčištěný, Wolfgangovi poddaní zjevně nezaháleli. Před brodem postávaly dva selské povozy, pacholci na sebe cosi pokřikovali a před kočárem uctivě smekli umaštěné hučky.

Vyrazili obráceným směrem, aby pod lesem odbočili doleva a překonali stoupání ke Švédské skále. Dnes tady stěží někoho potkají, to bylo téměř jisté.

Jenomže právě to potřebovala Josefina ze všeho nejvíc. Nedovedla si představit, že by propásla svou šanci a zůstala zde schovaná tak jako dosud, navíc styky jejího švagra s panem Heinrichem byly více než podezřelé.

Jenomže nevěděla, kde je Jan se svými kumpány.

A musela je co nejdříve najít.

Nechala zastavit na vrcholu skály. Kočí se sluhou se po sobě nechápavě podívali, ale neřekli ani slovo. Jejich paní ostatně také ne. Vystoupila z kočáru a přešla po pasece až k místu, kde stával hrad.

Posadila se na kmen vyvráceného smrku a dívala se dolů. Přemýšlela. Možná by se okolí Katova dalo odtud pozorovat dalekohledem. Ale i kdyby je viděla, jak jedou dole po silnici, než by sjela z kopce, byli by dávno pryč.

A navíc možná ani po silnici nepojedou. Jan je dost chytrý na to, aby peníze svého otce užil sám, a nějakou tu ženskou si k nim jistě taky snadno opatří.

Měla by na něj nastražit past, nejlépe blízko Kolštejna, protože tam určitě pojede.

Ale nevěděla jak.

Seděla na pasece ještě dlouhou chvíli, až nakonec mávla rukou a vrátila se ke kočáru. Bez řečí sjížděli do Vlkova Týna.

Nečekáni.

Chvíli trvalo, než štolba otevřel bránu a na dvoře to nevypadalo nejlépe. Nepořádek, děvečky sedící za čeledníkem se rozprchly jako slepice, když uviděly kočár. Okamžitě nastalo hemžení a dva pacholci ručně odtlačili žebřiňák, zaparkovaný přímo na nádvoří.

Jen správce nikde. Josefina se vztekala a všichni jí šli raději z cesty. Nakonec byl správce přistižen až v putyce v přilehlé vsi, za což byl velmi pokárán. Krčil se před svou paní a skrýval v dlaních odulou tvář s červeným nosem.

Nakonec se paní vyzuřila a zavřela ve svých komnatách.

Stále nevěděla, co bude dělat. Nechala si donést víno a pomalu upíjela. Myšlenky jí vířily hlavou jako vichřice a ne a ne se někde zastavit.

Nakonec usnula.

Errata:

30.05.2021 15:35