Vítej, nový čtenáři Q-240519!

Nastav si profil v Nastavení (nepovinné, ale užitečné!).

Za ohybem cesty les zřídnul a pod vysokými smrky se objevila hromada plesnivé slámy. Za ní další hromada a nad ní hejna much. Sem se vozil odpad z celého okolí a kdo jej zrovna nevezl, místu se zdaleka vyhnul.

Jan zkušeně zatočil na louku a sjel s vozem níž po kraji lesa. Zastavil tak, aby shora nebylo vidět, co vykládají a ukázal svým druhům, aby ho následovali.

Prolezli kopřivami, svízelem, později i maliním, kterému se tady velmi dařilo a octli se v rokli, řídce porostlé stromy, o to víc však všemožným pýrem.

„Kdysi tady byla pískovna, a když už nebylo co těžit, tak tu díru zaházeli smetím,“ odplivl si Jan a prohlížel nehezké místo.

„Nádherné místo pro pohřeb, Jene,“ usmíval se poněkud cynicky Matyáš. Johann kroutil hlavou nad jeho nápady a dokonce si zaklepal na čelo.

„Tak jdeme na to. Hodíme je dolů a zaházíme tím, co leží všude okolo. Ty dřeva z vozu necháme tady, nahoře. Kdyby se tady vojáci šťourali, uvidí dřeva a sem snad nepůjdou,“ rozhodl Jan. Dali se do nepříjemné práce a za neustálého odhánění velkých much, komárů a jakéhosi malého hmyzu, odházeli plesnivé fošny. Když se objevily první nohy, měli co dělat, aby nezvraceli.

Sjeli s vozem a postupně všechny pohřbili pod nánosem odpadků, takže vše splynulo s roklí, porostlou pýrem.

„Odpočívejte v pokoji a hlavně, ať vás tady nikdo nenajde,“ rozloučil se Matyáš s padlými a přidal se k ostatním.

Johann otočil vůz a pomalu vyjel na silnici. „Voda v řece asi není zdravá, ale připadá mi zdravější, než tamto,“ řekl svým úsporným způsobem a také hned k řece zatočil.

První se k vodě hrnul Jan a tak, jak byl, skočil do líně tekoucí řeky a ostatní spěchali za ním.

„Co šat, nesvlékneš svůj vznešený oděv?“ žertoval Matyáš od vozu.

„Kdepak, je tak prolezlý špínou, že beztoho potřebuje vyprat,“ odpověděl Jan a díval se, jak se mírně vlní peřeje kolem zlomeného kmenu rozložitého dubu, jenž korunou čechral vodu, zatímco pařez spletí kořenů pevně držel břeh.

„Skončím jednou jako on, cítím to v kostech,“ řekl zamyšleně a položil se na línou hladinu.

„Skončíme tak všichni, Jene, ale včera nám to ještě vyšlo. Někteří to mají horší, na dně rokle mohou rozjímat o věčnosti a o tom, že není radno si s námi začínat.“

„Spíš mě zajímá, jestli si hostinec vybrali náhodou, nebo o nás něco tuší, to by jim ale musel někdo něco vyzradit. Anebo tam byli kvůli nějakým pletkám s Jakubem, což se nás sice přímo netýká, ale radost z toho rozhodně nemám. Vzhledem k našemu poslání zde bych uvítal větší klid,“ přemýšlel Jan ležící na hladině.

„Vznešené poslání, o kterém mluvíš a pro něž jsme sem přijeli možná láká i někoho jiného, jak jsme viděli na Kolštejně. Myslíš, že ten proradný Grafendorf má prsty v rabování tvého dvorce?“

„Myslím, že ano, Matyáši“

„Objevil jsi ale ještě jeden poklad, přímo v hospodě, že?“ vložil se rovněž splývající Johann.

„Taky.“

„Možná bychom měli prásknout do koní, aby nás nepředběhl ten zelený regiment,“ znovu promluvil Johann.

„Máš pravdu, ale nepůjde to tak lehce, jak si myslíš,“ řekl nahlas Matyáš a stáhl jej pod hladinu. Johann útok čekal, takže se vynořili cákajíce na všechny strany a brzy se přidal i Jan. Vymáchali se všichni a řádili jako malé děti.

„Tak balíme, pánové, aby bylo ještě kde nocovat,“ volal rozesmátý Jan a všichni lezli z vody. Slunce už zapadlo za Horku a začínal teplý večer.

Najednou byli všichni zamlklí. Měli toho pro dnešek dost a rádi by se viděli v kanafasu.

Errata:

30.05.2021 15:35