Vítej, návštěvníku!

Jakub vešel do kuchyně, rozbalil ranec, určený pro jezdce Prokopa a utkvěl pohledem na bochníku sýra. Dloubnul do něj prstem, a když to vypadalo, že si jej o sýr spíše zlomí, než aby v něm udělal důlek, usmál se.

„Zuzano, pojď sem! Co tady dělá ten sýr?“

„Když byl Prokop dotěrný, dala jsem mu o jeden méně,“ řekla dcera vzdorovitě a vytrvale hleděla na prkennou podlahu. Jakub před ní znova neúspěšně dloubnul do ztvrdlé kůry.

„Ty víš, nač se ptám. Vidím, že je jen jeden, ale nevím, odkud je. Ten čerstvý máš schovaný?“

„Už jej nemám.“

„Nežertuj, Zuzano. Byl jeden úplně čerstvý, i ostatní byly dobré, ale tento patří jistě k těm, co dovezli z pivovaru pro prasata.“

„Sám jsi viděl, že byl Prokop velmi hrubý, otče. Navíc již dlouho nezaplatil.“

„Jenomže sýry jsem chystal já a dal jsem ty dobré. A ty jsi nevěděla, že bude Prokop dotěrný, jak to tedy bylo?“

„Vyměnila jsem je.“

„Chceš snad říci, že jsi mu dala tyto sýry, pro prasata?“

Dívka opět sklopila zrak do podlahy a neodpovídala.

„Kde jsou tedy sýry, určené pro pana Wolfganga?“ ptal se velmi netrpělivě otec.

„Snědli je hosté,“ řekla opatrně Zuzana a s neobvyklou mrštností najednou uskočila, když prořízl vzduch dlouhý kožený řemen.

„Tedy to znamená, že nejlepší, co jsme měli, snědl Jan z Katova se svými druhy?“

„Jenom Jan, otče.“

Jakub se najednou hlasitě rozesmál. „Pak je tedy nejvyšší čas nadobro skoncovat s Prokopem a jeho pánem a spoléhat se na vlastní zboží. Už žádné šátky a tretky bavorských kupců, dcero. Ostatně, vybrala jsi sama.“

„Stejně nic nedovezl,“ trvala na svém Zuzana a vůbec nevypadala, že by jí Prokop, nebo pan Wolfgang zajímali.

„Dříve jsi mluvívala jinak, dcero, ale což. I mně se to již zajídá, nemusí sem ten tlučhuba jezdit, aspoň bude čas na ostatní hosty,“ řekl smířlivě Jakub a nalil si trochu vína.

„Říkal Jan kdy se vrátí, zdali ještě dnes?“

„Ještě nevěděl, ale snad přijede, přece nebude nocovat někde v lese.“

„Co by ne, je zvyklý. Spíš mě zajímá, zda něco najde, to by pak mohlo být dobré i pro tebe, vlastně pro nás, Zuzano.“

„A ty o tom víš, otče?“

„Jenom, co se tak vypráví. Jeho otec měl různé spády, také leckam dodával zboží a praví se, že všechno odvézt nemohl, protože byl kontrolován. A Jan si pro ten zbytek zřejmě přijel. Dělá mi proto starost Prokop, také někde něco hledá. Co když se tam potkají? Měli jsme je varovat, ale já sám nevím, jak to je,“ vzdychl Jakub a Zuzana zpozorněla.

Vstala a začala chystat polévku, nervózně pobíhala po kuchyni, zatímco Jakub se tomu usmíval a pozoroval z okna silnici, po níž se začínaly trousit povozy. Ty nuzné, rozhrkané se zapřaženým volkem vůbec neprohlížel, věda, že se stěží u něj zastaví.

Zatímco pokaždé, objevila-li se bryčka, či dokonce kočár, tažený koňmi zpozorněl a kontroloval, zda mají vývěsní štít čistý, vyběhl před lokál a nabízel a vskutku se podařilo přilákat několik hostí k obědu.

Poslední byl jakýsi šlechtic, jenž dal tučné spropitné a Jakub ho vyšel vyprovodit až na zápraží a sledoval, až jeho kočár zahne za úbočím Horky.

Errata:

30.05.2021 15:35