Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Skok na slovník Skok na diskusi Zvýraznění změn Zvýraznění uvozovek

Zklamání

Zpět Obsah Dále

Než Katka předala Knihu klukům, snažila se z ní vydolovat, co se dalo. Bylo by nad lidské možnosti naučit se za několik dní nazpaměť pět set obrovských, hustě popsaných stránek, ale podle obsahu si mohla vybrat co ji nejvíc zajímalo a tomu se v těchto dnech pilně věnovala. A jak se dalo čekat, co kouzlo, to perla.

Například létání. Mezi lidmi se traduje, že čarodějnice létají na košťatech, přičemž to umožňují právě ta košťata. Nebyla to pravda, nebo jen částečná. Létat se dalo i jen tak, ale lepší bylo mít u sebe něco, co let stabilizuje, jako když provazochodci drží v ruce dlouhou tyč, která jim pomáhá udržet rovnováhu. Jistě, jde to i bez ní, ale hůř. U létání nejde ani tak o příčnou rovnováhu, jako o podélnou a koště je k tomu vhodné stejně jako jakýkoliv jiný dlouhý předmět. Škoda, že se nikde nepíše, že by někdo viděl čarodějnici létat na lyžích. A to jsou »lety na lyžích« oficiální disciplinou pro zimní olympijské hry!

Pravdou ale je, že v domácnosti spíš popadnete koště nebo smeták než lyže. I když – kdoví? V podhorských krajích mohou být lyže více po ruce než koště. Nicméně všechny známé zmínky o čarodějnicích tvrdí, že létají na košťatech. V těch podhorských krajích jsou chalupy daleko od sebe a čarodějnici tam létat nikdo neuvidí už protože je tam lidí tak málo.

Létání tu ovšem bylo. A jednoduché! Se stabilizací pomocí koštěte i bez. Létání bez koštěte je trochu obtížnější na udržování rovnováhy. O tom by mohli vyprávět legendy piloti, kteří létají na skutečných létajících strojích. Ovšem čarodějnice neznají pojmy jako »přetažení«, »ztráta vztlaku«»vývrtka«. Čarodějnice smí klidně vletět do koruny stromu anebo přistát do komínu. Chce to jen starodávný široký komín, jaké kominíci čistili vlastním tělem.

Ale ani čarodějnice nejsou zcela chráněné před havariemi. Zvlášť nebezpečné je létání v noci, kdy nejsou překážky vidět tak dobře jako ve dne. Kdyby Katka uměla létat už dřív, nemusela by se měnit v orangutana, ale vyletěla by zdola rovnou na balkon. Jenže to je ono známé: Kdyby – chyby!

Velice důležité bylo kouzlo »list wjecjew«, které vyvolalo seznam čarovatelných věcí, a »wlozs wjec«, kterým se do toho seznamu dalo zapsat něco nového. Nebylo to úplně jednoduché, ale šlo to. Předně musela mít tu věc jako »wzor«. Proces vkládání nebyl jednoduchý, ale jakmile jste věc vložili do seznamu, mohli jste ji odtud kdykoliv podle potřeby vyčarovat. »Wzor« vypadal trochu jako »forma«, ale byly mezi nimi i podstatné rozdíly.

Jako »forma« se dali ukládat jen živí tvorové, kteří přitom nemizeli. Vyvolat něco z »listu formuow« znamenalo vdechnout té »formě« život, ale to šlo jen použitím vlastní osobnosti. Formy se proto nedaly množit a sloužily jen jako náhrada jedné živé věci jinou živou věcí bez ztráty života.

»Wzor« mohl být naopak pouze neživá věc, která se později dala podle potřeby rozmnožovat. Kdysi dávno do »listu wjecjew« někdo uložil krávu. Dala se vytvořit, ale jen mrtvá. Pak se dalo použít jen její maso a možná i kůže. Kdoví, i to mohlo být v době hladu žádoucí. Stejná kráva v »Listu forem« sloužila k tomu, aby se čaroděj změnil v krávu. Tím do ní vložil svůj život, ale jen do okamžiku, kdy se rozhodl vrátit se do své lidské podoby.

Kniha měla svá pravidla a nedovolovala jejich porušování. Podobná pravidla má i svět lidí. Porušování zákonů lidských se nevyplácí jen občas, záleží na tom, zda se věc dostane před soud, porušování přírodních zákonů je spojeno s nějakým trestem vždy, i kdyby to bylo jen zbourání komínu, když se čarodějnice netrefí.

Káťa probrala »list wjecjew«, aby posoudila, co všechno by mohla použít a co ne. Pak do »listu wjecjew« opatrně vložila několik věcí, které tam podle ní chyběly a které by mohla využít. Především nějaké svršky. Mohla totiž předpokládat, že změnou ve zvíře občas o nějaké přijde, tak jako přišla o jedny školní šaty i s botami při první přeměně ve třídě. Získala místo nich navíc jednu noční košilku, což nebyla výhodná směna. Samozřejmě si při nejbližší příležitosti znovu uložila svou »formu«, tentokrát ale byla řádně ustrojená do nejvýhodnějšího oblečení. Na sobě měla džínové kalhoty, flanelovou košili a nejoblíbenější boty, přičemž v kapsách měla sadu čistých kapesníků, peněženku, klíče a mobil. To všechno se jí objevilo v kapsách pokaždé, když se vracela do lidské podoby. Daly by se tak rozmnožovat i některé věci, ale na to byl výhodnější »list wjecjew«.

Mělo to ale i své nevýhody. Například mobil. Rozmnožil se a fungoval by, kdyby... Problém byl v tom, že rozmnožený mobil měl s původním zcela shodnou SIM-kartu. A když jsou zapnuté dva mobily se stejnou SIM-kartou, nefunguje ani jeden, dokud jeden z nich nevypnete. Zkrátka není možné, aby dvě stejné SIM-karty navázaly současně styk s retranslační sítí.

Katka předpokládala, že si kluci do »listu věcí« uloží něco klučičího, ale výběr nechala na nich.

Příjemně ji překvapilo, že se dají vyvolat starodávné obleky uložené před dávnými věky. Mohla by nosit šaty staroslovanské, ale i starořímské. Překvapilo ji, jak jsou některé pradávné obleky pohodlné, jiné až příliš hrubé. Tvrdilo se, že se dřív obleky dědily až do několika generací a neroztrhaly se ani při dlouhodobém nošení. Staroslovanské kalhoty byly hrubší než džíny, ale podle všeho i mnohem víc vydržely. Největší výhodou čarovaného oblečení bylo, že se dalo podle potřeby zvětšovat i zmenšovat. A nejen v měřítku jedna ku devíti, ale i jemněji, v procentech.

A ty různé čapky i klobouky! To bylo něco pro Katku! Hned si pořídila středověké dámské šaty ve své velikosti, k nim dlouhý špičatý klobouk »hennin« se závojem. Hotová Bílá paní! A kdyby si ten, kdo ji v noci spatří, všiml, že nestojí na zemi, ale vznáší se ve vzduchu? To by teprve bylo správné pozdvižení!

Hned se však zarazila a zastyděla. Bylo snad pozdvižení ve škole s tygřicí správné? Kolika žákům tím přivodila noční můry? Oldovi a Pavlovi způsobila obrovskou pohanu, proti které ta její byla slabým čajíčkem. Což o to, ti dva si to vrchovatě zasloužili včetně pobytu v nemocnici, přejme jim to, ale co ostatní žáci, kteří teď možná zápasí s nočními můrami? Tygr do Čech nepatří! Leda za mřížemi v ZOO nebo v cirkusech. Ba ne, už žádné pozdvižení!

Tím víc se vrhla na »choroby lidie«... »choroby zwierzat«... »choroby obilie, kwjetuow a stromuow«... Říkalo se, že některé čarodějnice lidem škodily, jiné pomáhaly. Ale nemusely to být pravé čarodějnice, stačily moudré babky kořenářky, hlavně aby se vyznaly v lidovém léčitelství a pomáhaly trpícím lidem v okolí. Lidé jim pak říkali »hodné čarodějky« a vážili si jich.

Kniha »Leksikon kauzel« se »chorobami« neboli nemocemi zabývala zvláštním způsobem. Kateřina si myslela, že Kniha na každou nemoc vytvoří na požádání nějaký lék. Jenže to tak vůbec nevypadalo. Kniha místo toho vyžadovala určit pomocí hůlky »kérto« předmět případného léčení. Tedy buď člověka nebo zvíře. U rostlin se dalo označit celé pole, bylo to jednodušší než když je zaměřují geodeti. Víc však Kniha nepotřebovala, pak už se starala sama. O diagnózu i o léčení. A možná to tak bylo dobře. Člověk je chybující a diagnóza není jistá ani u věhlasných a studovaných lékařů. Výsledkem Kateřininých výzkumů bylo, že opět navštívila paní Matějkovou o patro výš.

Stará paní jen spínala ruce, když ji Kateřina obkroužila hůlkou »kérto« a řekla, že ji předává »vyšší síle«, aby se na ni podívala.

„Já jsem ještě malá, hloupá čarodějnice,“ omlouvala se. „Na moc věcí nestačím, musím žádat o pomoc něco silnějšího.“

„Nějakou pekelnou sílu?“ vyhrkla stará paní.

„Toho se nebojte, vím co dělám,“ uklidňovala ji Kateřina.

Pak jí ještě vyčarovala další talíř koláčů a rozloučila se s ní, že určitě bude líp.


Konečně skončil měsíc a bylo prvního, kdy se mělo splnit velké přání i Kryštofovi. Katka s kluky dohodla, že »zasvěcení« bude ještě u ní, protože její rodiče půjdou večer do kina, a pak se kluci s knihou v kapse vrátí slavnostně domů.

Kluci k ní samozřejmě přišli natěšení. Katka je usadila na židle vedle sebe, Kryštofek si sedl ke Knize a začal pod dohledem obou současných čarodějů číst.

Sotva však začal, stalo se něco, s čím opravdu nepočítali.

Kniha švihla listem, zakryla mu text a současně na další straně zažhnul nápis.

»W geden den enem geden nowic muozse bjtj. W gedno nowolunie dva nowice uwietam a w geden gar enem pro truoch nowicuow miesto gest!«

Kniha zkrátka Kryštofa nechtěla a odmítla ho.

„Jak to?“ vyhrkl zklamaně Kryštof.

„Teď už vážně nevím,“ přiznala bezradně Katka. „Je nový měsíc? Je. Tak co ještě vadí?“

Zklamaní byli všichni tři. Tolik se na to těšili! Jak se říká, »ve dvou se to lépe táhne«, ale tři by byli ještě lepší. A už s tím všichni najisto počítali. A při pohledu na Kryštofa a na jeho oči plné slz začala Katka přemýšlet ještě usilovněji.

„Moment, kluci!“ napadlo ji něco. „Martine, podej mi můj stolní kalendáříček, máš k němu blíž!“

„Nač ho chceš?“ nechápal Martin.

„Něco si musím zkontrolovat!“ řekla netrpělivě.

Martin jí tedy podal stojací kalendáříček, který měla na stole a který momentálně ležel mimo její dosah. Katka se na něj mrkla a její tvář se zase rozjasnila.

„Mám to!“ řekla vítězně. „Kluci, kniha kašle na kalendářní měsíce! Není tu »v jednom měsíci«, ale »v jednom novoluní!« A teď se podívejte, jak jsou v kalendáři označeny lunární čtvrti! Tady, vyznačené těmi měsíčky! Vidíte, jak se to s našimi měsíci neshoduje? Novoluní je přesně po osmadvaceti dnech, pořád se to stěhuje! Další novoluní bude až za čtrnáct dní!“

„Takže až za čtrnáct dní?“ řekl zklamaně Kryštof.

„Za třináct!“ utěšovala ho Katka.

„A co budeme dělat teď?“ zeptal se nerozhodně.

„To co dřív,“ řekla Katka. „Zasvěcení se neruší, jen se o pár dní odkládá.“

Kdyby byl Kryštof buldok, protáhl by se mu nos, až by z něho byla kolie. Ano, další čekání bylo logické a spravedlivé! A dalo se čekat! Ale bylo také kruté a nelidské! I když jako jediný věděl, že si to zavinil sám, přesto se cítil ublížený.

Jenže s Knihou se nedalo diskutovat. Když se cukla, že ho nechce, tak ho prostě nechce. A trest za ovlivňování osudu se mu bez možnosti amnestie prodloužil o čtrnáct dní. I když necelých.

Tím se změnily všechny plány. Katka za kluky rozhodla, že jim před předáním Knihy vysvětlí všechna nová kouzla, na která mezitím přišla a Martin navrhl, aby v tom případě Kniha zůstala u Káti. Zdůvodnil to – bohužel velice logicky – že čtení starých textů jí jde ze všech tří nejlépe, takže by bylo výhodnější, kdyby měla Knihu dál u sebe. Až budou oba kluci čaroději, otočí se to, protože se kluci mohou střídat. Jeden si něco přečte a zatímco si to bude zkoušet, druhému »předá žezlo«, tedy místo u Knihy.

Katka na to také logicky přistoupila a Kryštofa se už na jeho mínění ani neptali. I kdyby byl proti, přehlasovali by ho. Ale on by neprotestoval. Všechno bylo přece tak logické...

A přitom se oba čarodějní učedníci učili tak zajímavé věci! Létání, vyčarování různých předmětů, Katka začala pomáhat staré paní Matějkové a zdálo se, že její »léčení« má úspěch. Stará paní přestala chodit o holi a dokonce začala chodit sama do schodů, odložila i brýle a celkově se cítila svěžeji. Jediné, co Katku trochu mrzelo, byly obavy staré paní, jestli to Katka přece jen nemá od něčeho nečistého. Obavy projevovala skoro při každé příležitosti a pořád se starala, aby se nezapletla se Satanášem.

Katčino ujišťování, že jsou to zbytečné obavy, nezabíraly.

 


Zpět Obsah Dále
Errata:

19.07.2021 18:22