Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Američané se v Egyptě ocitli v nepříjemné situaci. Po podivném zmizení letadlové lodi a její flotily zůstalo v Egyptě jen pár desítek amerických vojáků. Většina z nich uvízla na velitelství armády v Káhiře, jen osm vojáků ve dvou džípech doprovázelo americké vědce v autobusu jedoucí převzít takový krásný výzkumný úkol. Domorodci již zbudou dostatečně zpacifikováni leteckým výpadem, proto je pohled na dvojici obrněných transportérů za hradbou pytlů s pískem nepříjemně překvapil. Pak se za nimi zatmělo. Ve výhledu bránila černá helikoptéra a provokativně roztáčela hlavně rotačního kanónu.

Rozkaz k zastavení nikdo dávat nemusel, řidič autobusu šlápl na brzdy, jen co viděl trčící hlavně. Velitel kolony sice na chvilku ztuhl, jak mu hlavou prolétaly možné scénáře, pak celý schlípl. Otevřel dveře, na silnici hodil útočnou pušku M16, pistoli Beretta 92 a nakonec vylezl sám, ruce přitom držel tak, aby bylo vidět, že jsou prázdné. Zpoza jednoho transportéru vykoukl voják a gestem ho pobídl, ať jde dál. Za transportéry postávalo několik vojáků, pak se mezi nimi protlačil plukovník Omar a docela vlídně se Američana zeptal, co pohledává v tomto zapomenutém kraji, čímž ho dokonale zmátl. Omar však pokračoval:

„A neříkejte, že jste zabloudili, GPS tady pořádně nefunguje, ale ruský GLONASS ano. Víte, že máte docela štěstí, že jste narazili na rozumné lidi, jste totiž poslední živí američtí vojáci široko daleko!“

To už bylo na Američana moc. Chvilku mával rukama a jak chtěl říct hodně věcí naráz, zakoktal se a zmlkl.

Plukovník pokračoval:

„Muslimské bratrstvo je postaveno mimo zákon, platí stanné právo a kdo je přistižen se zbraní v ruce je okamžitě zatčen nebo, pokud se brání, zastřelen. Zatčen byl jen velitel výsadku v Káhiře a teď vy.“

Američan se konečně probral:

„A co flotila? Neříkejte, že to strpí!“

Omar na něj smutně pohlédl:

„Jaká flotila? Podle očitých svědků na flotilu spadlo něco zářivě zeleného, co vytvořilo oblak zelené záře, který překryl celou flotilu. Pak se zablesklo a moře bylo prázdné... Stalo se to přibližně v době, kdy jste na nás letecky útočili.“

Pod Američanem se podlomily kolena a ztěžka dosedl na asfalt. Chvilku kroutil hlavou a pak se docela normálně zeptal:

„Co se to tady vlastně děje? My jsme sem byli posláni prozkoumat nějaké UFO nebo něco podobného...“

Plukovník natáhl ruku a pomohl mu vstát:

„To necháme na později, teď půjdeme uklidnit vaše hochy a ty vědce. Pak vás ubytujeme a můžeme pokračovat v rozhovoru.“

Vědci obou zemí se dohodli hned, porovnávali vybavení, kterého bylo přes půl autobusu a litovali flotilu, tedy zejména výzkumnou oceánografickou loď s několika vzácnými přístroji, které by se hodily. Vojáci odevzdali zbraně a vojenské vybavení a po podepsání smlouvy, že nebudou škodit a vzdalovat se z místa byli propuštěni. Za pár hodin již sami shodili maskáče s vybavením a pouze v tričkách a krátkých kalhotách se uvelebili na terase karavanseráje. Jejich velitel, který se představil jako seržant Mark Stone, se zdržoval poblíž Omara s Ahmedem a čekal na záminku k hovoru. Nakonec to dopadlo tak, že dostal pásku na paži s nápisem Externí pracovník a přístup do veřejných prostor základny. Také mu ukázali film z automatické kamery, který zachycoval podrobnosti amerického leteckého útoku. Dlouho debatovali nad rozostřeným záběrem F16, trčící nehybně ve vzduchu v okamžiku, kdy jí prolétají dvě střely jako by byla duch. A možná asi byla...

Vědci měli zatím hromadu práce, tak kolegy z USA letmo přivítali a ukázali pomáhat, kde bude zapotřebí. Nyní už funkční robot natahoval rameno s kamerou nad otvor a dovnitř, aby pečlivě zaznamenal těch pár centimetrů skály, na které stál. Slabší povahy při pohledu na velkou obrazovku kamery zelenaly a statečně přemáhaly nevolnost, akorát operátor robota vypadal, že ho to baví. O kus dál se již tyčila vrtná soustava, které měla získat vzorky hornin z větší hloubky. Vrtat budou navíc šikmo, aby se dostali přibližně do spodní třetiny díry. Souprava jako jediná pracovala i v noci, pouze s nejnutnějším světlem na motorovou část a trubky. Tak se stalo, že měli vědci budíček ve čtyři ráno, jelikož se vrtná souprava o něco zarazila a odmítla se dále provrtávat do hloubi. Rozruch vzbudil i Omara, který měl jak správný velitel lehké spaní, a ten se šel podívat, co se děje. Od vědců se dozvěděl, že podle výpočtů by se měli každou chvíli vynořit v díře, ale něco tomu brání. Spustili do díry radarový dálkoměr, který jim měl ukázat, kolik materiálu zbývá k rozhraní skála / vzduch, ale ten je nějaký pokažený, protože pokaždé naměří 24 kilometrů, což je blbost. Spustili do trubky kameru s výkonným reflektorem, ale tím jen oslepili dva vědce, kteří příliš zaujatě sledovali obrazovku. Jediné, co z toho vzniklo, je hlášení operátora robota, který sledoval přibližné místo, kde by se měl vrták vynořit že v okamžiku zapnutí světel na kameře se rozsvítil kus stěny díry. Od té doby experimentují s různými barvami světla. Omar poděkoval za informace a šel se dospat. Zdálo se mu o bublině zeleného silového pole, jak ji ze všech stran zaplavují vlny lávy.

Ráno při snídani si postěžoval na blbé sny. Jak Ahmed, tak i seržant Stone zírali na Omara, na sebe, na Omara a pak z nich vypadlo, že se jim zdál naprosto stejný sen.

Errata:

31.05.2021 17:19