Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Když cestujete po Egyptě a jedete po silnici číslo 60 z Qeny do Safagy, u odbočky na El Geesh je po pravé straně písečná pláň, na které uprostřed trčí hromádka kamení. Tato pláň byl dějištěm úkazu, který neměl v Egyptě obdoby a hodil by se spíše někam k Jávě. Jednoho dne trvala noc, i když už byla desátá hodina dopolední. Noc to vlastně nebyla, ale obloha byla zatažena tak černými mraky, že to jako noc vypadalo. Bezvětří, dusno a horko jako v peci. Těch několik desítek turistů, kteří nocovali v karavanseráji na rozcestí, urychleně nasedali do autobusů a kvapně opouštěli tak nehostinné místo. Zůstalo jen několik místních obchodníčků a pár otrlých dobrodruhů, čekající nějaké představení. To přišlo vcelku brzy. Žár se stupňoval, až to vypadalo, že se poblíž otevřela jáma do pekla. Pak začaly světélkovat kameny uprostřed pláně, nejdřív sinavě, pak čím dál víc ostře zeleně. Když se do světla už nedalo pohlédnout, vyletěl ze země tlustý zelený sloup a zabodl se do černé oblohy. Mračna začala okolo sloupu zmateně vířit a pak se mraky nad celou plání daly do kolotavého pohybu okolo světelného sloupu, proti směru hodinových ručiček. Začal se pohybovat i vzduch pod mračny a nabíral na rychlosti. Za okamžik tu bylo pravé a nefalšované tornádo, které i nadále bobtnalo a měnilo se na orkán. Stovky a tisíce tun písku bylo vsáváno do orkánu a mizelo kdesi na nebesích. Pak se v mracích mnohonásobně zablesklo, zahřměl hrom hlasitý tak, že se zdálo, že se trhá obloha a z černých mračen začaly padat proudy vody. Jak prve letěl písek nahoru, tak nyní padaly dolů tuny vody. To trvalo necelou čtvrthodinku, pak se téměř ihned vyjasnilo. Po mracích nebyla ani stopa, po písčité pláni také. Místo ní byla skalní plotna s obrovským otvorem uprostřed. Otvor měl v průměru snad tři kilometry a místo hromádky kamení uprostřed z otvoru trčel vrchol pravidelného čtyřbokého jehlanu. A vypadal jako ze zeleného skla.

Letecký snímek pyramidy kombinovaný s mapou

Bylo zajímavé, že se jev odehrál pouze nad plání, vše okolo bylo nepoškozené. Pouze starý asfalt na silnici utrpěl několik nových trhlinek. Také lidé v karavanseráji přežili ve zdraví, až na přechodnou nedoslýchavost, zapříčiněnou posledním hromem. Ti tři dobrodruzi se už hrabou v zavazadlech a světlo světa postupně spatřují optické přístroje, jako vytažené z muzejní vitríny. Jeden dalekohled je dokonce starý námořnický rozkládací trubicový, druhý je trofejní z druhé světové války s rozeznatelnou říšskou orlicí. Všichni si prohlížejí skleněnou špičku a pak se pomalu vydávají k otvoru. První, který se podívá přes okraj se sesune k zemi a po čtyřech pádí zpátky, naprosto nereagujíc na volání ostatních. Ti zbývající se tedy poslední kousek k okraji plazí a opatrně nakukují přes hranu. U obou je vidět, jak zatínají svaly a drží se okraje ze všech sil. Není divu, díra do země není jen tak obyčejná. Žádná kolmá nebo i pozvolná stěna. Představte si míč skoro celý zalitý do sádry. Teď míč odstraňte a pozorně prozkoumejte dutinu. Představte si, že ležíte u malého otvůrku a zíráte dolů do dutiny. Do obrovské dutiny, jejíž stěna ubíhá zpět jen několik centimetrů pod tou skálou, na které ležíte...

Jeden z dvojice vytahuje z kapsy zrcátko a pomalu natahuje ruku přes okraj. Zírá do zrcátka a prudce bledne. Zrcátko vyklouzává z náhle zpocených prstů a muž se rychle ale opatrně plazí pozpátku od okraje, jen o pár centimetrů následovaný kolegou. Na chvilku se zarazí u silnice, která je díky násypu půl metru nad skalní plotnou. Tam teprve oba muži vstávají a na nepevných nohou odcházejí do karavanseráje. Tam se jeden vrhá ke svému báglu, vytahuje láhev bourbonu a bez ohledu na vytřeštěné oči obsluhy si mocně lokne. Láhev pak nabízí ostatním dvěma. Do toho začne ječet majitel, řve cosi o Alláhovi a Mohamedovi. Jeden z dobrodruhů vytahuje stodolarovku a cosi majiteli šeptá. Ten nedůvěřivě kouká na dobrodruha, na díru za silnicí a na bankovku, pak ji bere a odchází k otvoru. Během minuty se tryskem přiřítí zpátky, popadne láhev stále stojící na stole a naklopí ji do sebe. Kašle, rudne, odplivuje si, to vše mu pomáhá zahnat zelenou barvu z obličeje. Pak zmizí ve skladu a přináší lepší výběr – vodka, jamajský rum, koňak a podobné. Na nesmělý dotaz podřízeného odpoví půlminutovým vodopádem arabštiny, po kterém podřízeny sotva stačí zašeptat Allahu akbar, než omdlí.

V půlce odpoledne se začínají objevovat první známky rozruchu, který zachvátil celou zemi. Po silnici od Qeny přisviští čtyři vojenské džípy, dva odbočí na silnici vedoucí do El Geesh a dva pokračují rovně směrem k Safaze. Jsou ještě na dohled, když se postaví napříč silnicí a tím ji zablokují. Dá se předpokládat, že totéž dělají ty dva džípy, které odbočily a další dva džípy zablokovaly silnici od Qeny. Pak se od Salafy přikolébá kavalkáda armádních náklaďáků, zastaví poblíž karavanseráje a začnou budovat vojenský tábor. Od aut přijde velitel, plukovník Omar Shariff, a vstoupí dovnitř v okamžiku, kdy si dobrodruzi připíjí s majitelem. Baterie lahví na stole ho nenechává na pochybách, co pijí. Rozkřikne se na majitele, ten ale vzdorovitě a hlavně hlasitě odpovídá vodopádem arabštiny. Velitel se zarazí, zamumlá něco do vysílačky a během minuty je zde nenápadný mladík v maskáčích. Velitel mu cosi rozkazuje, ukazuje směrem k otvoru. Mladík rázně salutuje a lehkým klusem odbíhá. Během dvou minut se vrací troska. Oči vytřeštěné, obličej zelený, po kterém tečou tučné kapky potu. Nejistě se potácí na podlamujících se nohách a téměř šeptem podává veliteli hlášení. Ten nevěří svým očím ani uším, odmávne průzkumníka a jde se podívat sám. Po návratu se mu jen klepou ruce, ale tak hrozně, že není schopen se napít z nabízeného kalíšku s vodkou. Láhví si málem vyrazí zuby, ale zvítězí nad ní a na jeden zátah vyzunkne třetinu lahve. Pak upadá do nejbližšího křesla a tichým hlasem se ptá, jestli všichni viděli to, co on. Ostatní přikyvují, načež se velitel vzchopí a jde organizovat zmatek. Jako první přichází zákaz přibližovat se k otvoru blíže než sto metrů. Pak volá do vysílačky a požaduje četu ženistů pro zabezpečení perimetru. Chvilku naslouchá, pak do mikrofonu říká:

„Hele, Ahmede, mě znáš a víš, co jsme spolu prožili. Byl jsem se podívat na kraj té díry. Pak mám okno, vůbec nevím, jak jsem se dostal zpátky, ruce se mi klepaly jako tehdy, když mi při výcviku vybuchl pod nohama zábleskový granát. Řeknu ti, nemít tam vodku pro turisty, tak mě asi klepne! Tou flaškou jsem si málem vyrazil zuby. A víš co? Přestaň si válet šunky v kanceláři a přileť taky...“

Za pár hodin přiletělo několik břichatých dopravních helikoptér se ženisty doprovázených štíhlým černým smrtonosně vypadajícím strojem. Z té vylezl mohutný muž doslova nacpaný do parádní generálské uniformy. Poblíž už postával velitel, generál k němu zamířil a přivítal se s ním. Pak zvážněl:

„Jedu přímo z generálního štábu. Neboj, Omare, nejedu to tu převzít, jsem tu něco jako pozorovatel a styčný důstojník. Během noci přijede další kolona, přiveze těžkou techniku a hlavně protivzdušnou obranu. Tohle vyvolalo docela rozruch, takže ty šašky v USA by mohlo napadnout, že to ohrožuje jejich zájmy, popřípadě že to chtějí zkoumat sami a pokusit se obsadit to tu. A ráno začnou přijíždět vědci z univerzity v Káhiře, takže tady bude docela rušno. No nic, jdu se převléct do něčeho pohodlnějšího a když mi ukážeš, kde se dá přespat, budu rád.“

Šašci ve Washingtonu opravdu byli uprostřed konference o přírodním úkazu a objevu v Egyptě. Prezident seděl ve velitelském stanovišti pod Bílým domem a poslouchal plácání účastníků. Vojáci měli pouze jednu zprávu, a to že se úkaz nedá pozorovat seshora z družice. Pokud se družice dostane do oblasti padesátí kilometrů nad středem jevu, naprosto přestává reagovat. I krystalové hodiny na družici stojí, po opuštění oblasti jsou opožděné. Zástupce vědecké sekce seděl naprosto zhrouceně, jelikož neměl pro prezidenta jinou odpověď než Nevím. Prezident jen kroutí hlavou, pak vydává rozkazy. Letadlovou loď USS John C. Stennis s doprovodnou flotilou přesměrovává z rutinní plavby Indickým oceánem do Rudého moře, kde bude demonstrovat připravenost USA čelit jakékoliv hrozbě, třeba i do posledního Egypťana. Vědecká sekce se sebere a okamžitě odletí na místo Egyptského úkazu, kde bude zkoumat, co se tam stalo. V případě neochoty domorodců má právo požádat vojáky o podporu.

Errata:

31.05.2021 17:19