Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Kdysi, dávno před začátkem lidských dějin, svolal Jehova Bůh na nebesích veliké shromáždění, aby na něm představil svého Syna a vydal směrnice pro Jeho uctívání. Tehdy tam došlo k nesmírně politováníhodnému rozkolu, když cherubín Luciper, ochránce trůnu Božího, odmítl novému šéfovu chráněnci složit náležitou poklonu a vedl proti Němu pochybné řeči, což bylo věrnými služebníky vyhodnoceno jako vzpoura. K té přesvědčil rovněž třetinu andělů, byl za to svržen z nebe a nazván Satanem. Vypráví o tom v Bibli Izaiáš a Jan v Apokalypse, mnohem drsnější formou pak Strážná věž a další brožury Svědků Jehovových.

Když tedy Jehova Bůh vyřkl ona slova prokletí a s potěšením sledoval, jak Syn Jitřenky padá dolů jako zářivá hvězda, uvědomil si, že tím neukončil veškeré možné potíže. Je tady ještě někdo, kdo se sice ničím neprovinil, ale určitě by mohl. Tomu je třeba rázně předejít.

Neboť byl přítomen také jeden starý cherubín, který šel Stvořiteli zvláštním způsobem na nervy. Jednak přišel pozdě, jak měl ve zvyku, neboť coural kdesi po světě; což je s podivem, neboť svět doposud nebyl stvořen. Křídla měl ucouraná a orvaná, ocas opelichaný, jako by se někde pral s démony; což ale také nešlo, ani démoni ještě neexistovali. Kdyby se ho zeptali kde byl, určitě by jim to vyprávěl, ale kdo mu má věřit, že říká jen pravdu a nevymýšlí si? Už teď byl velice učený a soustavně pátral po dalších zajímavých podrobnostech – ovšem kde? Jehova Bůh měl nepříjemný dojem, že ten starý anděl ví v lecjakém ohledu víc než On, což nejde, neboť je přece vševědoucí!

Neřekl nic, ale mračil se na něj ošklivě. A hele! Copak teď právě povídá jiným andělům, když vychází ze zasedací síně? Hovoří šeptem, po straně, kamarádi se ušklíbají a po očku koukají, co na to Hospodin. Určitě mě nekritizuje, to by si netroufl, ale taky mě nechválí, to bych ho nesměl znát!

„Hej, ty! Co jsi teď právě povídal?“ zahřměl Stvořitel.

Starý cherubín se zalekl. Obracel k Pánovi jednu svoji hlavu po druhé (měl jich sedm, do jedné by se jeho učenost nevešla), pak se na všech sedmi zjevil nevinný úsměv a on se zeptal:

„Kdo, pane? Já? Snad nic...“

„Nelži, něco jsi povídal! Dělal sis ze mě legraci?“

„Určitě ne, Pane! To by ani nešlo...“

„Tak řekneš mi na rovinu, cos říkal?“

„No... jen jsem vzpomínal, když jsme minule seděli s Luciperem v zahradě Eden a hráli šachy, jak říkal, že tuší nepříjemnosti. Já tomu tehdy nevěřil – ale teď to teda má!“

„Chceš snad naznačit, že s jeho potrestáním nesouhlasíš?“

„To jistě ano, pane! Luciper je otrava a soustavně mě nutí hrát s ním společenské hry. Kdybys věděl, jak mě to nudí...“

„Takže ty chceš říct, že Satan Ďábel věděl dopředu, co se dneska stane? Že s tím počítal?“

„Šéfe, těžko nevědět! O tom snad ví každej, ne?“

„Jak by mohl? Jste snad všichni vševědoucí?“

Jehova Bůh se rozhlédl po svých dvořanech, kteří se tvářili, že tu vůbec nejsou. Okolo starého cherubína udělali rychle široký kruh a snažili se dát na vědomí, že ho vůbec neznají a že sem nejspíš zabloudil nějakým omylem.

„Vševědoucí jsi tady jenom ty, Pane. Ale když se už dva měsíce posílá kdejakej materiál na zařízení Pekla, aby měl Luciper kde bydlet, když se urychleně buduje Ráj pro Adama a Evu a planeta Země přebudovává na perfektní zoopark, tak si těžko nevšimnout nějakých změn! To musíš uznat!“

„Jak to, že si ničeho nevšímají ostatní?“

„Je mi líto, já nevím, co dělají a jak uvažují ostatní. Asi si taky všimli, ale nechtějí si to s tebou rozházet. Jak vidíš, Luciper tu odvahu měl a kde je? Z nás rozhodně nikdo nebude tak hloupý, aby se s tebou o čemkoliv hádal...“

Jehova Bůh postupně pohlédl do každé z jeho sedmi tváří; žádná se mu nezamlouvala. Zauvažoval, jestli nemá toho drzého anděla srazit bleskem jako všechny před ním. Problémem bylo, že se zatím ničeho nedopustil. Jenom mu byl strašně protivný.

„Když se Satanem Ďáblem všechno tak dobře víte a jste takoví kamarádi (Nezapírej! I »Člověče nezlob se« spolu hrajete, já vás viděl!), tak ti dám možnost to sledovat z první ruky. Vylíhla se ti už v některé z tvých hlav představa, co udělám?“

„Vylíhlo se mi jich několik, Pane. Všechny ale bohužel stojí... nestojí za mnoho. Tuším věci nedobré...“

„Tušíš správně, cherubíne! Rozhodl jsem se uskutečnit Velký plán spasení; stvořit lidstvo a dát mu možnost se zachránit před Satanem, který bude bojovat pestrou nabídkou hříchu a reklamami v televizi soukromé i veřejnoprávní. Ty budeš mít k disposici jen svoji nevymáchanou hubu. Jak se ti to líbí?“

„Inu... a co vlastně bude můj úkol?“

„Budeš mým knězem. Hlasatelem Slova Božího. Budeš chodit od vesnice k vesnici a od města k městu a vyprávět o Mé slávě lidem, kteří tě nebudou chtít poslouchat a bude jim to fuk. Takové úkoly dávám těm, které si mimořádně oblíbím. A tebe mám rád, jsi moudrý a učený a vždycky víš všechno líp než já! Tak co?“

„No... kdybych odmítl, tím bych si asi moc nepomohl, co?“

„Ty neodmítneš. Jseš ten typ, co nikdy nebude držet hubu, ani kdyby ho do ní kopali. Dokud tě budou bít, budeš se krčit; ale jak přestanou, zase zvedneš hlavu a budeš pokračovat v rejpání. Už tě moc dobře znám...“

„Asi mě opravdu znáš, Hospodine, Pane Zástupů.“

Jehova Bůh spokojeně zamručel a nebešťané si oddechli, že tento úkol nepadl zrovna na ně. Starý cherubín se rovněž chtěl odplížit do bezpečí, ale Stvořitel dodal:

„Abych nezapomněl. Časem se vytvoří Moje kněžstvo a to založí Svatou Církev. Nebo spoustu církví, to ještě nevím. Budou to muži hodní, moudří a rozvážní, kteří dobře znají Písma a mají útulné pracovny v dobře vytopených klášterech. Ty budeš mrznout, moknout a hladovět. Čas od času tě pozvou dál, dají najíst a vyslechnou tvoje připomínky. Pak tě zase vyženou. Budou tě mít asi tak rádi jako já: ocení tvoje rozsáhlé znalosti, ale půjde jim na nervy, že víš vždycky všecko líp. Co ty na to?“

„Možná bych tě měl poprosit za odpuštění, Otče!“

„Ty neprosíš za odpuštění. Ty si pořád ještě děláš legraci. Až budeš opravdu na konci, až pochopíš, jaký jsi potměšilý darebák, začneš prosit upřímně. Pak tě zachráním. Dřív ne!“

Cherubín svěsil šest ze svých sedmi hlav. Ta sedmá se vydržela ještě chvíli dívat zpříma:

„Jak dlouho to bude trvat?“

„Dokud nezachráníš všechny lidské bytosti před svým kamarádem Satanem. To bude zas tvoje pomsta za ty jeho společenské hry!“

Tehdy cherubín svěsil i sedmou hlavu. Andělé stáli kolem a bylo jim ho líto. Už chtěli poprosit Stvořitele za odpuštění, protože andělé jsou povahy laskavé a soucitné.

Když tu starý cherubín zase zvedl hlavu (tentokrát jinou).

„A Pane... nešlo by to udělat, že bych...?“

Tehdy Jehova Bůh ztratil trpělivost, pozvedl ruku a vypustil svůj blesk. Zahřmělo a po starém cherubínovi nezbylo stopy. Asi už tou dobou padal na nešťastnou Zemi.

Errata:

30.05.2021 11:43