Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Tento článek pochopitelně není návrhem dělostřeleckého předpisu AČR. Řeč bude o něčem jiném. V poslední době je však v českém mediálním prostředí patrná snaha o něco, co se nedá nazvat jinak než dělostřelecká příprava.

Pokud se zaměříme na zpravodajství hlavního proudu (i když zpravodajství není přesný termín – jde spíše o komentáře, popřípadě přímo věštění z křišťálové koule), zjistíme, že v posledních několika měsících sílí trend vykreslovat už jen pouhé myšlenky na opuštění šťastné rodiny rozvinutých evropských demokracií, tedy EU, jako něco proti čemuž byly všechny dosavadní krize lidstva pouze nevinným pošťuchováním.

Tento trend je možné vystopovat minimálně k poměrně překvapivému rozhodnutí mírné většiny obyvatel Kingdom of Condom, která ještě nebyla otupena domácí i evropskou propagandou, o tzv. brexitu. Patrně každý, kdo nežije v podzemí a má alespoň minimální zájem o společenské dění okolo sebe, mohl ihned po tomto rozhodnutí sledovat, že se blíží apokalypsa. Minimálně v hlavách oné uvědomělejší části lidstva, která se s neochvějným přesvědčením své vlastní nadřazenosti angažuje v různých mediálních prostředcích. Mohli jsme tak vidět mnoho mluvících hlav a číst hromadu profesionálních článků hlásajících vize konce civilizace, za které by se nemuseli stydět ani ti nejšílenější z těch, co si pravidelně vyrábí kartonové transparenty s nápisy The end is near. Když se po nějaké době zjistilo, že oproti vší pravděpodobnosti svět neskončil, bylo nutno přejít k sofistikovanější metodě, jejímž prostřednictvím by bylo možno přesvědčit i ty, kteří posledních dvacet let nežijí ve sklepě, od kterého v očekávání všeobecné destrukce raději zahodili klíče.

Vyrojily se tedy různé ekonomické analýzy predikující pád britské ekonomiky někam na úroveň doby rozpadu impéria (zde je vhodné připomenout, jak vstřícně se zachovalo EHS v čele s Francií při první britské aplikaci do Evropského hospodářského společenství). Připomenuty samozřejmě byly i všechny výhody, které byly Británii poskytnuty ze strany EHS a EU oproti řadovým členům, především pak Fontainebleau. Ve světle toho jak nevděčně se Spojené království se zachovalo ke zbytku evropských demokracií, které si takto odtrhávali od úst, bylo nutno přistoupit k opatřením zajišťujícím naplnění vizí o rozpadu britské ekonomiky. Evropská komise tak tedy za velké mediální podpory ukázala, že není možné připustit demokratické rozhodnutí o opuštění nedemokratického bloku. Když všem došlo, že už vlastně bylo rozhodnuto, byla tato taktika upravena na co nejtvrdší postup vůči UK, aby bylo všem ostatním jasné, že náklady na -exit budou opravdu likvidační. Kupodivu i tento postup vyvolal určitý backfire v podobě otázek o tom, jak to vlastně Unie se svými vazaly myslí (ostatně modří to vědí už dlouho). Následně informování o brexitu z velké části utichlo, protože už to vlastně nikoho nezajímalo a také bylo patrné, že Britové se svojí tradicí nebudou hlasovat do té doby, než se dosáhne jediného správného výsledku (jako Irové a Holanďani).

Po zjištění, že Spojené království je pro civilizovaný svět ztracené, byl postup opět upraven (i když se může zdát, že mediální prostor je ovládán zadáními přímo z Bruselu, opak je patrně pravdou; lepší službu udělají novináři, kteří jsou o tom přesvědčeni sami od sebe). A zde se dostávám k jádru pudla – situaci na české mediální scéně – ovšem obdobná situace panuje i mimo naše hranice. V posledních měsících, zejména po vzniku ne příliš evropské vlády v Rakousku a především po zvolení rozhodně ne evropského parlamentu v Itálii, dochází k zesílení dělostřelecké přípravy ohledně děsivých následků czexitu na české hospodářství (ano, ony by byly opravdu závažné, o to už by se soudruzi postarali). Toto je obzvláště vtipná záležitost z důvodu, že na české politické scéně, kromě pár parlamentních mameluků a několika vtipálků s volební podporou jednotek tisíc voličů, o czexitu nikdo ani nemluví, natož aby ho někdo připravoval. Dokonce ani ve společnosti myšlenky na opuštění Unie nejsou nijak převládající, i když z hysterických reakcí by se mohlo zdát, že referendum je již zítra. I přes to však můžeme pravidelně, minimálně jednou týdně v každém větším periodiku nalézt článek s chmurnými vizemi naší budoucnosti mimo EU. Není nutné sledovat všechny internetové i tištěné plátky – aby si člověk udělal obrázek, stačí občas sledovat službu Google news cz. S přibývající skepsí ohledně EU se možná dočkáme těchto zpráv i na denní bázi.

Vzhledem k úspěchu dosavadních přístupů proevropských elit, médií a křiklounů k vysvětlování výhod EU, těmto snahám fandím. S přitvrzující propagandou je totiž pravděpodobné, že podíl Čechů, kteří budou pro vystoupení z EU, dosáhne kritického množství a věci se začnou hýbat. O Češích jako smějících se bestiích se přesvědčil nejen zastupující říšský protektor. Je dokonce možné, že ani západ kontinentu není ještě ztracen. Dokonce je snad možné, i když krajně nepravděpodobné, že by se i soudruzi v Bruselu chytili za nos (osobně si však myslím, že dřív zamrzne peklo).

Každopádně jen houšť a větší kapky.

 01.04.2018 Koshat

Errata: