Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Pan Paon seděl a zdálo se, že mu ke spokojenosti stačí prohlížet si svůj protějšek. I kdyby Drancine za jiných okolností tato skutečnost nejspíše zalichotila, nyní to cítila jako známku toho, že je míč na její straně hřiště.

„Ačkoli jsem řekla to, co jsem řekla,“ začala obezřetně s pocitem, jaký má šermíř když se jeho kord poprvé s tichým zazvoněním dotkne soupeřovy čepele, „na podstatě věci to nic nemění. Mechanicerie je synonymem pro smrt každého člověka, který se tam dostane – dobrovolně či nedobrovolně. Od zmíněné... události již uplynul určitý čas a Mechaniciani dozajista pokročili v bezpečnostních metodách, takže čin, jež patrně máme na mysli, prakticky nepůjde zopakovat...“

„Se vším souhlasím,“ přikývl. „Ale najdu někoho vhodnějšího než vás, Elo? Nenamáhejte se s odpovědí: nenajdu. Vy jste absolutní špička elektronýringu na celém Bokweru. Nebýt tomu tak, neseděl bych u vás, ale u někoho jiného.“

„Děkuji za lichotku, která se ale může jevit jako planá. Nevydám se do Mechanicerie.“

„Dovolte mi mírně indiskrétní otázku: kolik si účtujete ročně za vaše služby? Přibližně?“ změnil nečekaně téma.

„To je mé podnikatelské tajemství,“ zavrtěla hlavou.

Přes rty mu přelétl nepatrný úsměv. „Maličko ho prolomím, když je to mezi námi: nějakých padesát tisíc solů. To je na zdejší poměry velmi pěkná sumička. Nu, a proč to zmiňuji: nabízím vám desetinásobek, a platím předem.“

V Drancine znovu hrklo, a pan Paon v jejím hodnocení poskočil mezi nejvyšší planetární elitu.

„Pane Paone...“ řekla tiše, ale nenechal jí domluvit.

„-patnáctinásobek.“

„-jistě vám nemusím zdůrazňovat-“

„-dvacetinásobek.“

„-že jsem ráda naživu. Možná jsem elektronýrská-“

„-třicetinásobek.“

„-eh, špička, ale každý máme život jen-“

„-čtyřicetinásobek.“

„-jeden. Ach, co jste to řekl?“

„Řekl jsem padesátinásobek,“ pronesl bez mrknutí oka.

U Leptona! Pro toho člověka peníze fakt nic neznamenají, pomyslela si vylekaně. Kdo to je? Nikoho toho jména nezná ani jeho tvář jí nepřišla odnikud povědomá. Je to falešné jméno, anebo mluví s nějakou šedou eminencí, která dosud pouze tahala za nitky v pozadí globální politickoekonomické scény?

„Vaše nabídka je nesmírně velkorysá, ale...“

Mírně se pouklonil. „Omlouvám se. Zcela zmateně jsem se přeřekl, jsa okouzlen vaši krásou z takové blízkosti. Šedesátinásobek jsem chtěl říci, pochopitelně.“

Doživotní luxusní finanční zabezpečení! Drancine se zhluboka nadechla. „Ale já fakt nechci umřít!“ vykřikla, a zvuk jejího hlasu mezi nimi zůstal viset jako Damoklův meč, hledající na koho dopadne.

Dlouho na ní mlčky hleděl. Pak pokýval hlavou. „Stalo se vám tam něco moc ošklivého...?“

„Ne-!“ vyjekla dříve než si uvědomila, že tou odpovědí prohrává slovní duel. Zlostně sevřela rty. Tak a dost.

„Pane Paone,“ řekla už zcela soustředěně, „rozumím že jste zvyklý na to, že za peníze jde všechno. Dovolte mi prosím v nejvyšší úctě rozšířit váš duševní obzor o poznatek, že toto pravidlo v mém případě nefunguje. Nevydám se do Mechanicerie za žádnou odměnu.“ Zpříma se mu podívala do tváře. „Pokud nyní hodláte licitovat pomocí hrozeb, do toho.“

Pokyvoval hlavou a v jeho pohledu viděla snad cosi jako uznání. „Od počátku jsem věděl, že jste naprosto výjimečná žena,“ řekl tiše. „Ano, hrozby. Ty by měly přijít na řadu právě teď, ale nepřijdou. Nemohu přece hrozit někomu, do jehož rukou hodlám svěřit život svůj.“

„Jak- jak to myslíte, svůj?!“

„Do Mechanicerie se vydáme pochopitelně oba spolu.“

Drancine se rozesmála. Je to šílenec.

„Ne, to už absolutně nepřipadá v úvahu! Promiňte...! To je stejné, jako byste chtěl po plavci aby překonal Harkilskou úžinu, ale táhl by na zádech kovadlinu. I jeden člověk, co nejblíže obeznámený s Mechanicijskem, by neměl prakticky žádnou šanci, natož kdyby s sebou měl laika – nezlobte se.“

„Nezlobím. Možná jsem ještě nedořekl, co jsem chtěl. Ta cena byl čistý honorář. Všechny další výdaje na přípravu, vybavení, utajení a podobně, samosebou platím v plném rozsahu mimo zmíněnou sumu, bez limitu.“

V Drancine poznovu hrklo, už ani nevěděla po kolikáté během této rozmluvy. To by znamenalo... neomezený úvěr? Nejen stoprocentní výbavu, ale dalo by se nenápadně spolu s tím pořídit plno šikovných věciček a zajistit si množství výhodných vazeb, které by potom mohla užívat...

Okamžitě se vrať nohama na zem! poručila si s vypětím sil. Tohle hodně smrdí. Pryč od toho!

„Nezměním své rozhodnutí, pane Paone. Ale jsem si jista, že s takovou nabídkou uspějete u jakéhokoli dalšího elektronýra na Bokweru.“

„Neuspěji...“

„Jak to víte?“

„Nikdo z nich není tak schopný jako vy.“

Zpola pobaveně se ušklíbla. „Prosím vás, a to vám řekl kdo?“

„Krogg.“

Jaký div, že se Drancine náhle udělalo slabo v kolenou.

„Co... jste to řekl?“ vydechla.

„Dostal jsem na vás přímý tip od Krogga, Elo,“ zopakoval.

Drancine si podepřela čelo dlaní. Tak tohle poněkud měnilo situaci. Vlastně ne. Tohle naprosto radikálně měnilo situaci!

Tagur „Laňka“ Smrtiboh, přezdívaný též Krogg či Ramos, byl – jak sám sebe nazýval – reálný mág. Co to znamená? Nu, proč to slovo nepoužít: byl svým způsobem bůh. A ne zrovna z těch nejlaskavějších. Zásadní váhu měl ale fakt, že na rozdíl od drtivé většiny jiných božstev, která existují pouze v představách nespočtu všemožných uctívačů, byl Krogg skutečný. Až moc. Sídlil na planetě jménem Anti-Quayr, kam byl od nepaměti vstup zakázán, a ani celý Svaz planet si s ním nevěděl rady.

Nikdo netušil, kdo je to doopravdy, ani zda jeho moc pramení z dosud nepoznaných supertechnologií, magie či snad rovnou z nějaké tajuplné příbuznosti se samým Leptonem, a už vůbec co vše je či není schopen způsobit. Jen z jeho příjmení se dalo soudit, že se už nejméně jednou pustil s nějakým jiným bohem do křížku a vyšel z něj vítězně.

Měl pramálo uctívačů, a ještě méně odpůrců. První ho nezajímali a druhých si nevšímal – a jedni i druzí neměli na nic sebemenší vliv. Krogg do styků s planetami vcházel velmi zřídka, a velmi stručně. Buď přímými intervencemi, nebo informacemi. S nikým nevyjednával a nikomu se nezpovídal.

Fenomén, zprvu posmívaný a zpochybňovaný, pak nenáviděný a nakonec mlčky akceptovaný, představoval jakési nechtěné, leč nezvratné orákulum. Pokud Krogg něco řekl, nebylo možno neuposlechnout. Pokud něco udělal, nikdo se neodvážil to změnit. Do značné míry i proto, jelikož se vždy ukázalo, že každé protivení se jeho slovům i činům ve svém důsledku přináší mnohem horší důsledky než jejich trpné přijmutí. Přesvědčili se o tom i hrdinové, kteří se raději zabili než aby uposlechli, načež je Krogg znovu oživil a donutil provést to, co chtěl. A jeho donucovací metody byly... nehezké.

A nikdo, ani naprostý šílenec, by se neodvážil vzít Kroggovo jméno nadarmo.

Pokud tedy pan Paon řekl to co slyšela, znamenalo to že se stala spolu s ním součástí jakéhosi záměru, z něhož není úniku. Říci za této situace „ne“ by bylo nepochybně ještě horší než skončit na nějaké Mechanicianské ošetřovně.

„Já vím,“ řekl Paon tiše. „Bylo to mezní zoufalství, jež mě přimělo obrátit se na Krogga, díky čemuž jsem nyní zde...“

Drancine jen mlčky lapala po dechu. Cože? Paon vzýval Krogga a ten ho vyslyšel? To bylo ještě šílenější než vědomí jeho nové intervence do dění v Planetárním svazu!

„Vím, na co zrovna myslíte,“ pokýval pan Paon hlavou. „Ale je pozdě si něco vyčítat. Ani já z toho nemám kdovíjakou radost, i když bych asi měl...“

„Měl?“ zasmála se maličko nejistě. „A proč?!“

„Protože čekám, že se vzhledem k informacím, které znáte, společně vydáme do Mechanicerie.“

„Tak moc se vám chce zemřít?!“ zvolala.

Jen pokrčil rameny.

„Proč tedy-?!“

„Na palubě Vende zůstala navigátorka Ezegotea... moje snoubenka.“

Errata:

30.05.2021 13:23